Katalánsko čelí rasistické minulosti: Film ukazuje zapojení do otroctví
Katalánská regionální vláda uveda, že tento bohatý autonomní region na severovýchodě Španělska musí čelit své rasistické minulosti. Prohlášení učinila poté, co dokumentární film odhalil, jak katalánští průmyslníci a námořníci profitovali ze zaoceánského obchodu s otroky, když Britové v roce 1807 tuto praxi zrušili. Napsal o tom dnes list The Guardian.
Již dlouho se ví, že mnoho katalánského bohatství, včetně majetku mecenáše slavného architekta Antoniho Gaudího – Eusebiho Güella – pochází z otrocké práce na tabákových, cukrových a bavlníkových plantáží na Kubě a v menší míře na Portoriku. Méně známá je skutečnost, že katalánští magnáti a mořeplavci po desetiletí bohatli na obchodu s otroky poté, co zaplnili vakuum po Britech.
Dokumentární film Negrers: La Catalunya Esclavista (Otrokáři: Katalánsko a obchod s otroky), který v únoru odvysílala katalánská veřejnoprávní televize, si klade za cíl tuto vynést informace o zapojení Katalánska do obchodu s otroky na světlo světa. Snímek se věnuje tomu, co historici tvrdí desítky let: Katalánci se v letech 1817 až 1867 přímo či nepřímo podíleli na přepravě 700.000 otroků ze západní Afriky do Karibiku. Z tohoto obchodu byla v 19. století financována velká část industrializace Katalánska a stavebního boomu v Barceloně.
Ačkoli Španělsko brzy po Británii rovněž zakázalo otroctví, přimhouřilo oči nad tím, když tajný obchod pokračoval, z velké části na lodích vlastněných Katalánci a s jejich posádkami. V té době se španělské impérium v Americe díky hnutí za nezávislost zmenšilo pouze na Kubu a Portoriko, kde poptávka po cukru vedla k rozšiřování plantáží a potřebě pracovní síly. Katalánsko zároveň potřebovalo kapitál k industrializaci, který byl často investován do nesmírně výnosného obchodu s otroky.
Po dvou stoletích se stále více osobností veřejného života a historiků domnívá, že je načase, aby se Španělsko, a zejména Katalánsko, v zájmu své současnosti vyrovnalo se svou koloniální minulostí.
Historik a autor několika knih o španělském obchodu s otroky Martín Rodrigo Alharilla odhaduje, že zisky na obchodování s otroky se pohybovaly od 2600 do 10.000 dolarů (58.000 až 222.000 Kč) za otroka v převodu na dnešní ceny. Na jedné lodi se jich přitom přepravovalo až tisíc.
Když Kuba v roce 1886 zrušila otroctví a po čase získala nezávislost na Španělsku, mnozí z těch, kteří tam zbohatli, známí jako indianos, se vrátili do Katalánska a investovali část svého bohatství do pohádkových modernistických sídel v Barceloně a v pobřežních městech, jako jsou Sitges a Vilassar de Mar.
“Až půjdete po barcelonské třídě La Rambla, vzpomeňte si, že byla postavena díky otrocké práci,” řekl historik z Univerzity v Kolíně nad Rýnem a odborník na atlantický obchod s otroky Michael Zeuske.
Podle deníku je to sice nadsázka, ale jména zmíněná v dokumentu znějí jako výčet významných katalánských osobností, včetně předsedy regionální vlády v letech 2010-2016 Artura Mase, jehož prapradědeček byl významným hráčem v obchodu s otroky.
Katalánská ministryně pro rovnost a feminismus Tània Vergeová říká, že regionální vláda připravuje akční plán proti rasismu a zákon, jehož cílem je vymýtit sociální, strukturální a institucionální rasismus. Jako první krok Barcelona v roce 2018 odstranila sochu Antonia Lópeze, markýze z Comillasu, jednoho z nejznámějších španělských otrokářů. Náměstí, kde pomník stál, město přejmenovalo a nyní nese jméno Idrisse Dialla, guinejského migranta, který zemřel v místním internačním zařízení.
