Invaze na Ukrajinu upozornila na narůstající vliv Ruska v Africe. Evropa tak začíná hledat způsoby, jak tomuto soupeři do budoucna čelit.
Zatímco Čína svůj vliv v Africe buduje prostřednictvím investic do infrastruktury, EU se snaží budovat široké spektrum politických a ekonomických vztahů založených na obchodu, investicích, pomoci a technické podpoře z Bruselu výměnou za to, že budou africké státy více pracovat na omezení a kontrole nelegální migrace.
Ruská strategie v Africe dosud zahrnovala kombinaci prodeje zbraní, politické podpory autoritářských vůdců a bezpečnostní spolupráce na úkor francouzského vlivu v oblasti Sahelu a střední Afriky, a to obvykle výměnou za obchodní příležitosti, diplomatickou podporu a preferenci Ruska v africké zahraniční politice.
Po čtyřech letech amerického zanedbávání vztahů s Afrikou za Trumpovy administrativy zahájil jeho nástupce Joe Biden proces obnovy vlivu Spojených států v Africe.
My jsme kolonie neměli
Relativní popularita Moskvy na „globálním Jihu“ ale nadále frustruje Západ. V poslední době se stalo relativně běžným, že do Afriky míří kromě vysokých představitelů EU nebo USA také ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Při své první letošní cestě na kontinent v lednu Lavrov navštívil Jižní Afriku, Svazijsko, Angolu a Eritreu. Během své druhé návštěvy, která proběhla v únoru, pak navštívil Mali, Irák, Súdán a Mauritánii.
Rusko v Africe dlouhodobě využívá „paměťovou diplomacii“, nicméně až po ruské invazi na Ukrajinu se tato taktika začala skutečně vyplácet. „Rusko se snaží prodat Afričanům sebe samo jako antikoloniální velmoc s nádechem pocitu křivdy a pocitu, že je obětí Západu. Jak se zdá, v regionu to vyvolává mnoho pozitivních nálad,“ popsal pro redakci EURACTIV.com současnou situaci zdroj z unijních institucí.
„Mnoho afrických zemí si ale neuvědomuje, že samotná Moskva za brutálním kolonialismem ve svém sousedství vůbec nezaostává,“ podotkl zdroj.
Jihoafrická republika se mezitím stala nejnázornějším příkladem toho, jak Západ na kontinentu soupeří o vliv s „ruským šarmem“.
„Rusko bylo jednou z mála světových mocností, které neměly kolonie v Africe ani nikde jinde. Navíc se během své historie neúčastnilo obchodu s otroky. Rusko všemožně pomáhalo národům afrického kontinentu k dosažení jejich svobody a suverenity,“ uvedla loni na Twitteru ruská ambasáda v Pretorii, což vyvolalo negativní reakce v Evropě a ve Spojených státech. Během několika dní pak zemi navštívili jak ruský ministr zahraničí Lavrov, tak i ministryně financí USA Janet Yellenová a šéf unijní diplomacie Josep Borrell.
Pretorie má silné historické vazby s Moskvou, které se datují již do dob ruské podpory Afrického národního kongresu během éry apartheidu. Jihoafrická republika pak ke zděšení Washingtonu a Bruselu zaujala ke konfliktu na Ukrajině oficiálně neutrální postoj.
„Pevně doufám, že Jihoafrická republika, náš strategický partner, využije svých dobrých vztahů s Ruskem a role, kterou hraje ve skupině BRICS, k přesvědčení Ruska, aby zastavilo tuto nesmyslnou válku,“ řekl poté Borrell ve svém projevu na tiskové konferenci spolu s jihoafrickou ministryní pro mezinárodní vztahy a spolupráci Naledi Pandorovou. Zdálo se však, že ministryně přijala Lavrova poněkud vřeleji než unijní delegaci.
Na otázku novináře, zda zopakuje výzvu volající po stažení Ruska z Ukrajiny, které vydalo její ministerstvo v loňském roce, přímo odpověděla, že to neudělá. Zároveň také upozornila na „masivní přesun zbraní na Ukrajinu“, k němuž mezitím došlo.
Měsíc poté také následovala velmi kritizovaná vojenská cvičení s Čínou a Ruskem, na něž EU odpověděla tím, že „Pretorie má právo vykonávat svou vlastní zahraniční politiku“. Unijní diplomacie nicméně zároveň poznamenala, že tato cvičení nejsou tím, co by EU v rámci vzájemné spolupráce s JAR „upřednostňovala“.
Informační válka okolo potravin
Po diplomatické bitvě přichází bitva další, tentokrát dezinformační. Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně obvinil Západ z narušení globálních dodavatelských řetězců – tedy problému, který významně zasáhl africké státy, které jsou na dovozu pšenice a obilí závislé více než ostatní státy.
Mezinárodní měnový fond informoval, že ceny základních potravin v subsaharské Africe v letech 2020 až 2022 vzrostly v průměru o 23,9 %. Vedoucí představitelé EU apelovali na africké země, aby nepodlehly propagandistické kampani vedené Ruskem, která vykresluje současnou globální potravinovou nejistotu způsobenou narušením globálních dodávek obilí a hnojiv jako důsledek unijních sankcí mířených proti Moskvě.
Odborníci se domnívají, že klíčovým důvodem, proč některé proruské dezinformační příběhy o válce na Ukrajině rezonují zejména v Africe a jihovýchodní Asii, je to, že se úspěšně napojily na již existující protiamerické a protizápadní náladové proudy. Představitelé EU proto vyzvali k aktivnějšímu přístupu k dezinformacím a propagandě. Unie ale měla dosud pouze omezené zdroje a kapacity na řešení této záležitosti.
„Musíme reprezentovat pravdu a musíme mít plán, jak přejít do protiútoku, protože Rusové, kterým se brzy vyrovnají také Číňané, to dělají velmi dobrým a organizovaným způsobem. Jako kdybychom bojovali ve skutečné bitvě,“ popsal evropské úsilí loni v létě Borrell.
„Globální bitva o prezentování pravdy je v plném proudu a prozatím ji bohužel nevyhráváme,“ dodal krátce poté Borrell.
Narativ „ruské pravdy“ je stále silný a vyvíjí se. EU nedávno uvedla, že spustí novou platformu pro boj proti dezinformačním kampaním ze strany Ruska a Číny. Borrell také oznámil, že kromě zřízení platformy plánuje posílit zahraniční delegace EU o odborníky na dezinformace.
„Jde o to, aby byl náš hlas více slyšet. Jedná se o boj, který nevyhrajeme přes noc,“ prohlásil Borrell. „Je to jedna z velkých bitev naší doby. Je to bitva, kterou musíme vyhrát,“ dodal.
Mise a operace EU jsou stále častěji cílem dezinformací a manipulace s informacemi ze strany zahraničních aktérů, zatímco delegace EU „čelí zvýšenému riziku, že se stanou terčem těchto iniciativ, které mohou ohrozit zaměstnance“, řekl nedávno novinářům vysoký úředník EU.
Existují však náznaky, že afričtí představitelé se stále více brání diplomatickým pokusům Západu zaměřeným proti Rusku.
Donedávna ještě předseda Africké unie Macky Sall vyjádřil znepokojení nad návrhem zákona o potírání škodlivých ruských aktivit v Africe, který má na mušce aktivity Wagnerovy skupiny, a který v současné době projednává americký Senát. Sall tvrdí, že by zákon mohl vést k sankcím proti africkým firmám obchodujícím s ruskými partnery.
Wagnerova skupina jako prostředek k šíření vlivu
Stín ruského vlivu visí také nad diplomatickými a bezpečnostními snahami EU v Sahelu.
Zdroj z institucí EU redakci EURACTIV.com zmínil, že během výcvikové mise ve Středoafrické republice mohlo dojít k tomu, že instruktoři EU poskytli výcvik místním silám, které ale ovládala ruská žoldácká skupina Wagnerovci. Tyto zprávy vyvolaly obavy z toho, že se destabilizující vliv Moskvy v celém regionu zvyšuje.
Nejen proto EU nedávno zahájila programy zaměřené na boj proti ruským dezinformacím na sociálních sítích v zemích v oblasti Sahelu.
Brusel si je velmi dobře vědom toho, že Rusko chce prostřednictvím Wagnerovců rozšířit svůj vliv v regionu. Není ale zcela jasné, zda je možné udělat něco pro to, aby k tomu nedošlo. Vojenské režimy v Mali a Burkině Faso své diplomatické kontakty s Ruskem v poslední době posílily a je pravděpodobné, že dalším cílem Kremlu bude Čad, Niger a další země v oblasti Sahelu a v sousedních regionech.
Souboj o investice
V nadcházejících měsících EU pravděpodobně nabídne svým jižním partnerům finanční pobídky – potenciálně několik miliard eur. Prostředky mají být určené na kontrolu migrace. Jedná se o podporu, na které se představitelé EU a afrických států dohodli minulý měsíc na summitu v Bruselu.
Na jednání mezi Evropskou komisí a Africkou unií v listopadu se obě strany dohodly, že EU začne přidělovat finanční prostředky na investice do infrastruktury ze svého programu „Global Gateway“, poskytne podporu Africké lékové agentuře a také spustí „dialog na vysoké úrovni o hospodářské integraci s cílem posílit obchodní vztahy a udržitelné investice“.
Program Global Gateway, který má být odpovědí na čínskou iniciativu Nová hedvábná stezka, tak začne během příštího roku vyplácet africkým státům přes 750 milionů eur na budování infrastruktury.
Ve srovnání s čínskými nebo americkými nabídkami jsou to však malé částky – Bidenova vláda přislíbila, že v příštích třech letech bude investovat v Africe nejméně 55 miliard dolarů. USA chce zároveň zvýšit bilaterální obchod s Afrikou prostřednictvím bezcelního a bezkvótového obchodního styku, který umožní speciální nový zákon.
Pokud jde o Evropu, Afričtí diplomaté si také pravidelně stěžují, že přístup k unijním finančním prostředkům zahrnuje mnoho byrokratických překážek.
Kde ale Rusko zaostává za svými mezinárodními rivaly, to je evropská a čínská kampaň za to, aby Africká unie měla křeslo ve skupině G20. USA a Evropa zároveň podporují stálé africké křeslo v Radě bezpečnosti OSN.
Realita je však mezitím taková, že se Moskvě podařilo získat v Africe větší politický vliv, než by se podle jejích ekonomických a diplomatických investic dalo čekat. Po většinu posledního desetiletí byli představitelé EU frustrovaní rostoucím ekonomickým vlivem Číny v subsaharské Africe. Nyní ale mají stále více důvodů pro to dívat se nervózně na východ, tedy do Moskvy.