Tvůrčí duo John Francis Daley a Jonathan Goldstein, které v minulosti natočilo komedii Noční hra (2018) a napsalo scénář ke Spider-Man: Homecoming, přináší do kin adaptaci nepočítačové hry Dungeons & Dragons. Jak nákladná fantasy nakonec dopadla?
Dungeons & Dragons si lidé většinou vybaví jako stolní hru, která probíhá na základě scénářů. Některé jsou kooperativní, kdy hrdinové musí spolupracovat jako tým, aby mohli uspět. Další dobrodružství jsou například o soupeření mezi hrdiny, kdy musíte k vítězství přelstít ostatní. Postupným putováním jeskyněmi odhalujete další zákoutí a nebezpečí, které může podzemí nabídnout v podobě monster a případně ještě nebezpečnějších zloduchů, kteří se vám snaží zabránit ve vítězství.
Režiséři filmu John Francis Daley a Jonathan Goldstein pravděpodobně odvádí skvělou práci. Jejich interpretace v rámci neomezených možností, příšer a dobrodružství této hry je poháněna humorem, srdcem a velkou akcí, která je spíše jako Princezna nevěsta než ponuré a drsné fantasy. Pokud je původní hra navržená tak, aby byla naplňována představami hráčů, tak tento film působí, jako by se dva talentovaní tvůrci mohli vyblbnout a vytvořit vlastní fantasy svět tak, aby odrážel jejich velmi specifický smysl pro humor.
Tvůrci přináší zajímavé charaktery uprostřed akčního fantasy příběhu. Mezi ně patří potulný zpěvák neboli bard Edgin (Chris Pine), který se živí tím, že se svou partou zlodějíčků pomáhá měnit majitele vzácných artefaktů (jednomu ho ukradnou a druhému prodají). Je to práce, při které prakticky neustále strkáte hlavu do oprátky, a ani Edgin nemůže mít věčně kliku. Když se mu podaří šlohnout to, co se nikdy nemělo dostat do nesprávných rukou, a on to navíc do těch rukou dobrovolně vloží, spustí dominový efekt, který může otřást celým světem. Edgin je sice tak trochu zmetek, ale pořád má v sobě kousek cti, a tak se rozhodne napravit, co spískal. Protože však proti němu stojí armáda nelítostných zabijáků, mocných čarodějů a bývalý kamarád Forge Fletcher (Hugh Grant), potřebuje tým, se kterým by mohl mít aspoň nepatrnou šanci v tomhle úkolu obstát. A protože film vychází z legendární hry „Dračí doupě“, je jasné, že v jeho partě nesmí chybět drsná válečnice (Michelle Rodriguez), ušlechtilý rytíř (Regé-Jean Page), mág (Justice Smith) nebo druidka (Sophia Lillis).
Cestou se musí potýkat s nástrahami, draky, ďábelskými spiknutími a mnoha dalšími nemilými překvapeními. Narazí i na paladina jménem Xenk (Regé-Jean Page), který je dosti možná tvou nejzábavnější postavou ve snímku plném zábavných postav, kde hraje svoji roli tak vážně, jak je to jen možné a s mrtvolným humorem se prokousává příběhem, který by méně charismatického herce zničil. Bude se muset tahle nemotorná parta spojit, aby zachránila říši? Samozřejmě. Věděli jsme, že to přijde. Ano. Nevěděli jsme ale, jak vtipné a kouzelné to celé bude.
V mnoha současných filmových blockbusterech se hromadí otravný trend, kdy filmová studia a tvůrci čerpají z nerdovských předloh, ale stydí se za ně. Dané postavy se poté chovají rozpačitě a scénář se omlouvá za hloupá jména postav a do dialogů vkládá různé typy omluv, jakoby si všichni zúčastnění mysleli, že je to vlastně blbost a chtěli, abyste to věděli. To ale zde rozhodně neplatí.
Čest zlodějů vás chytí za srdce od prvního okamžiku a už ho nepustí. Scénář klade na první místo postavy a servíruje sympatický ansámbl nemotorných a vtipných charakterů. Žádné klasické klišé nebo samoúčelné vtípky, jen prostě dobře vyprávěný fantasy příběh. To ale neznamená, že film není veselý. Každá postava je k popukání a Pine je toho důkazem, jeho sarkastický humor tu funguje na jedničku.
Jako každý film velkého studia je samozřejmě plný pořádné akce a vizuálních efektů. Zatímco velké bytosti jsou vytvořeny pomocí CGI, tak vše v lidském měřítku (od orků přes ptačí lidi až po humanoidní kočky) je hráno skutečnými herci. A ani ty nejextrémnější vizuální efekty nemohou nepřekvapit a potěšit, tak jako například drak, který… není klasickým drakem, jakého byste od takového filmu čekali, ale pravdou je, že je zcela úchvatný a originální.
V případě Noční hry (2018) John Francis Daley a Jonathan Goldstein dokázali, že mají mimořádné schopnosti, když zrežírovali něco, co mohlo být pouhopouhou obyčejnou komedií. Tentokrát dokazují, že dokáží vyždímat každičký charakter a humor v dobrodružné fantasy, kterou mohl srazit na kolena Pán prstenů od Petera Jacksona. Místo toho vytvořili vtipnou fantasy jízdu, která se nestydí za to, že je o tom, jak definujeme lásku k rodině. Je to upřímné, silné, strhující a naprosto zábavné. Smějete se ustavičně během filmu. A tohle byla naprostá trefa do černého.
