Záložáci nejsou banda, co běhá s puškou po lese, říká jejich propagátor

Sedm let jste byl poradcem náčelníka Generálního štábu AČR pro zálohy. Co se za dobu od vašeho nástupu na pozici poradce změnilo?
Změnila se spousta věcí. Zálohy jsou vnímány jako nedílná součást armády. Když jsem se stal poradcem v roce 2015, bylo 1300 záložáků v 21 jednotkách, nyní, v roce 2023 to je 4200 záložáků a jednotky záloh jsou prakticky u každého útvaru armády.

Záložáci jsou na rozličných pozicích, střelci, řidiči, IT experti a tak dále. Jsou pravidelně operačně nasazováni jak doma, tak v zahraničí. Jejich přínos je podstatný, i proto jsou u každého útvaru vojáci určení přímo pro výcvik záloh.

Kde jsou v zahraničí záložáci nasazováni?
V současné době to je například Slovensko a Pobaltí, v minulých letech to byla i mise v Afghánistánu. Všichni, jak vojáci z povolání, tak záložáci podstupují před misí stejnou přípravu, nejsou žádné úlevy.

Myslíte si, že vojáci z povolání vnímají záložáky jako plnohodnotné vojáky? Občas na sítích panují různé názory.
Záložáci jsou nedílnou součástí armády. Není to banda, co s puškou v ruce běhá po lese, a vidím, že i mnozí vojáci mění názor, když vidí, jací jsou to srdcaři. Uvědomte si, že to dělají dobrovolně, při své práci nebo podnikání.

A co podpora ze strany vedení armády nebo ministerstva?
Ta podpora byla vždy značná. Jak ze strany armádního velení, tak i ministerstva. Svědčí o tom nejenom stálé pracovní skupiny k problematice aktivních záloh na Generálním štábu, ale třeba i chystaná změna legislativy.

Co se změní?
Nová úprava legislativy řeší například náborový a stabilizační, dvoutisícový příplatek, možnost povolat zálohy až na dvanáct týdnů. Zaměstnavatelé se ale nemusí bát, i nadále bude platit, že cvičení bude maximálně šest týdnů. Je to jen pro možnost v případě nenadálých situací, jak legislativně upravit možnou potřebnou dobu.

A pro vyplacení osmnáctitisícové roční odměny bude třeba se zúčastnit minimálně čtrnáctidenního cvičení, dodnes platil týden. Záložák může navíc získat až šestitisícovou odměnu v závislosti na hodnocení.

To zní, jako kdyby bylo vše dokonalé.
To samozřejmě není, vše má své mouchy. Výstavba záloh je běh na dlouho trať, který trvá. Lidé chybují, záložáci chybují. Ne vždy a všichni jednají tak, jak by si armáda přála. To je prostě dlouhodobý proces a jako ve všem najdeme chyby. Ale troufám si říci, že za ta léta, co jsou zálohy, se vše mění k lepšímu. Je znatelný progres.

Můžete být konkrétní, co třeba se nepovedlo, jak záložáci chybují?
Nechci dávat žádnou záminku různým lovcům senzací, kteří by pak otravovali tiskové oddělení nebo vyžadovali informace na základě zákona o přístupu k informacím. To je takové hobby některých novinářů i dalších osob a ve finále to dost zaměstnává lidi, co mají plnit úplně jiné úkoly.

Co doporučíte těm, kteří uvažují o vstupu do záloh?
Jděte do toho, stanete se součástí velké rodiny. Zlepšíte si fyzičku, najdete přátelství na celý život a vaše práce bude mít smysl a bude vidět. A pokud váháte, můžete si zkusit takzvané dobrovolné cvičení.

Rozsah výcviku je stejný, jako kurz základní přípravy aktivních záloh i vojáků z povolání tedy pět týdnů. Takže pokud se časem rozmyslíte, můžete okamžitě přestoupit k zálohám, nebo se stát vojákem z povolání, bez nutnosti nějakého dalšího výcviku.

Když budete bilancovat, co se vám povedlo prosadit z pozice poradce?
Byla toho celá řada. Na realizaci se vždy nakonec podílelo mnoho lidí, ale některé návrhy jsou stále vidět. Můžu uvést například oceňování zaměstnavatelů záložáků. Náčelník Generálního štábu tak každoročně oceňuje zaměstnavatele na návrh samotných záložáků, za jejich přínos k obranyschopnosti České republiky.

Dále třeba fyzické přezkoušení stejné jako pro vojáky z povolání. V mých očích to je fér, ale vím, že ne všichni záložáci z toho byli nadšení.

Armáda ruší místo poradce pro aktivní zálohy. Končí jejich propagátor Cimburek

A naopak, co se nepovedlo?
Je přirozené, že ne každý nápad se chytl. Mrzí mě, že jsem neprosadil diskusi na téma zvýšení věku branné povinnosti, osobně bych ho svázal s věkem odchodem do důchodu. Lékaři, IT specialisté nebo kuchaři by to určitě zvládli, stejně jako v civilu. Na co jsem ale naopak zase hrdý je logo záloh, to se povedlo.

Jste autorem?
Ano, inicioval jsem vznik loga aktivních záloh, které pak bylo vytvořeno Vojenským historickým ústavem a schválené tehdejším náčelníkem Generálního štábu generálem Bečvářem. Slavnostně toto logo pokřtil válečný veterán generálporučík Jaroslav Klemeš a dlouholetý velitel tankové roty kapitán Milan Mojžíš.

Když se ohlédnete za svoji kariérou u záloh, co bylo nejtěžší?
Těžko říct, byla řada náročných a vypjatých situací. Ale vše se dá překonat. Třeba i to, když vás napadne se téměř v padesáti zúčastnit výběrového řízení ke 43. výsadkovému praporu, nyní pluku.

Česko rozšíří možnosti, jak se zapojit do obrany země. Nabízí dobrovolné předurčení

Proč jste se tam hlásil?
Chtěl jsem se podívat na to, jak výběrko probíhá, a nechtěl jsem jen chodit okolo jako delegace, tak jsem si ho dal společně s nimi. No, máknul jsem si a nikomu nedoporučuji se do něj bez náležité přípravy hlásit.

Co budete nyní dělat?
Jsem pořád záložák a budu jím i nadále. Nyní jsem u Velitelství kybernetických sil a informačních operací, proto také mám nový, zelený baret. Armáda mě stále baví. Jako voják z povolání jsem byl do roku 2000, od roku 2002 v aktivní záloze, uniformu neopustím. Co budu dělat ještě nevím, ale třeba mi pomohou doporučení od třech náčelníků Generálního štábu AČR, se kterými jsem pracoval.