Bezvýznamné země? Bukurešť a Kišiněv mohou zavléct NATO do války s Ruskem

POST-SOVĚT: Ruská rétorika posledních dnů naznačuje možnou intervenci vojsk Moskvy v Podněstří. Oblast je oficiálně součástí Moldavské republiky, které rumunský prezident přislíbil pomoc v případě napadení. Vůle Rumunů a bezpečnost Moldavanů tak může do války zavléct celé NATO.

Nad Moldavskem se stahují mračna. Ruské ministerstvo obrany podle tiskové agentury TASS uvedlo, že kyjevský režim připravuje provokaci v Podněstří. Tu mají provést ukrajinské ozbrojené síly a členové nacionalistického pluku Azov. Ministerstvo obviňuje Kyjev z přípravy operace pod falešnou vlajkou, kdy Ukrajinci mají provést invazi v uniformách ruských jednotek. Rusko je prý připraveno reagovat na jakýkoliv vývoj.

Moldavsko během rozpadu Sovětského svazu usilovalo o nezávislost. Obyvatelé pravého břehu řeky Dněstr však chtěli zůstat součástí rozpadajícího se impéria a rozpoutali občanskou válku. Vznikla tak Podněsterská republika s hlavním městem Tiraspol. Žádný stát ji ale neuznal – včetně Ruska.

Samotná Podněsterská republika má zhruba 500 tisíc obyvatel. Mladí lidé se navíc chtějí zapojovat do armády, díky které mohou mít bezpečný příjem a následně hodnotnou rentu. Dříve se zapojovat nechtěli, na oplátku jim však hrozilo vězení nebo jiné tvrdé postihy. Podle Alexeje Mocreaca, někdejšího moldavského vojáka, jsou vojenští rekruti v Podněstří často biti, ponižováni a někdy dokonce mučeni.

Vše ovlivňuje také otázka moldavského občanství. Většina Moldavanů totiž ovládá rumunštinu a Bukurešť se zavázala k udělování rumunských pasů, pokud má občan právě rumunské kořeny. Rumunský pas tak znamená i evropské občanství. Mnoho lidí toho využilo a odstěhovalo se do západní Evropy za vidinou vyšší kvality života.

Stejnou věc mohou teoreticky udělat i obyvatelé Podněstří, kteří jsou de iure stále občany Moldavska, není jich ale zdaleka tolik. Legální hranice mezi Moldavskem a Podněstřím neexistuje, oblast společně kontrolují úřady obou znepřátelených stran. Asistují jim přitom ruské mírové jednotky.

Oblast je popisována jako takzvaný sovětský skanzen. Nachází se zde převaha staršího obyvatelstva věrného spíše starému režimu, zatímco mladí odcházejí za příležitostmi jinam. Celá řada tamních firem je navíc registrována v Kišiněvě kvůli napojení na jednotný trh Evropské unie.

Podle odborníka na postsovětský prostor Pavla Havlíčka z Asociace pro mezinárodní otázky tamní obyvatelé nejsou rádi součástí takového konfliktu a věří, že jim právě Rusko může poskytnout bezpečnostní záruky. Když v loňském dubnu neznámí útočníci napadli separatistické ministerstvo státní bezpečnosti, místní se mnohdy přikláněli k výkladu, že za tím stojí ruské entity.

Podněsterské ozbrojené síly mají k dispozici poměrně velké množství vojenské techniky, navíc se zde nachází asi 1 500 ruských vojáků. Už tehdy Havlíček varoval před možnou snahou agresivní armády propojit Podněstří s jižním pásem Ukrajiny Mariupol–Cherson–Oděsa. Expert však pochybuje o dobré bojeschopnosti tamních jednotek.

Jak se Rusové dostávají do země?

Důvod k takovému propojení Rusové mají tedy velice podstatný. Značně by usnadnil logistiku v oblasti a také dopravu nových ozbrojenců. Podle vojenského experta Olega Zhdanova se ruské jednotky do Podněstří dostávají jako řadoví turisté přes Kišiněv. Vojáci navíc zřejmě nedisponují žádnými novými díly pro vojenskou techniku, a tak musí manipulovat se zastaralým vybavením.

Zhdanov však upozornil, že moldavské ani ukrajinské úřady nedokážou stoprocentně zabránit transportu součástek pro údržbu vojenské techniky. Momentálně přes Ukrajinu žádná nákladní doprava do Podněstří nefunguje, avšak přes Moldavsko obchod lze uskutečnit.

Nejedná se o děla nebo zbraně. Matice, ozubená kola, karburátory a baterie nejsou vedené jako vojenský materiál. Obchod mezi Moldavskem a Ruskem zakázaný není, mezi oběma státy stále funguje Smlouva o přátelství a spolupráci.

Rumunsko–moldavský spojenecký valčík

Pokud Rusko chce podniknout agresi vůči suverénnímu území Moldavské republiky, musí počítat s velice kladnými vztahy Bukurešti s Kišiněvem.

Podle rumunského prezidenta Klause Iohannise bude Rumunsko stát za Moldavskem za jakýchkoliv podmínek a za využití jakýchkoliv prostředků. „Víme, že napříč Moldavskem existuje snaha o vyvolání nejistoty napříč populací a nestability napříč politiky. V tuto chvíli nemáme informace o žádných konkrétních akcích, ale nemůžeme podcenit důležitost těchto informačních útoků,“ upozornil na ruské angažmá.

Ještě před deseti lety však rumunský prezident Traian Basescu volal po sjednocení Rumunů s „bratry z Moldavska“. Právě tyto výroky pobouřily obyvatelé Podněstří, kteří nemají ani zdaleka tak blízko k Bruselu, jako k Moskvě.

Basescův moldavský protějšek Nicolae Timofti se k myšlence sjednocení stavěl zdrženlivě. „Obě země hovoří stejnou řečí a prožily stejně bouřlivé dějiny,“ nastínil. Zdůraznil nutnost směřování Moldavska k Evropské unii. Timofti udělil svému rumunskému protějšku moldavské občanství. To mu vzápětí odebral proruský nástupce moldavského prezidenta Igor Dodon. Rozhodnutí odůvodnil ohrožením státnosti Moldavské republiky na základě Basescuových výroků o spojení obou zemí.

Roku 2018 dokonce více než 10 tisíc lidí v moldavské metropoli Kišiněvě demonstrovalo za sjednocení své země s Rumunskem. Jejich hlavním argumentem bylo následné zjednodušení cesty směrem k evropské integraci. Podle průzkumů takovou myšlenku podporovalo necelých 25 % obyvatel čtyřmilionové země. Moldavané navíc spojení se svým jižním sousedem odmítli v referendu roku 1994.

Rumunsko už dlouhodobě výrazně pociťuje pnutí mezi Východem a Západem. Už během studené války tvořila tato země důležitou spojnici mezi Jugoslávií a Sovětským svazem, zatímco obě země byly v táhlém diplomatickém konfliktu.

Dále mají Rumuni s Moldavany dlouhou společnou historii. Besarábie, region v západní části dnešního Moldavska, připadl roku 1812 Rusku v důsledku úpadku Osmanské říše na Balkáně. Tehdejší Valašsko se postupně spojilo právě se zbytkem Moldavska a tím v roce 1881 vzniklo Rumunské království. Besarábie pak zůstala pod kontrolou Ruské říše až do občanské války roku 1917.

Ačkoliv se následně Rumunsko s Moldavskem téměř kompletně sjednotilo, Sovětský svaz tuto oblast v červnu 1940 obsadil. Moskva vytvořila Moldavskou socialistickou republiku. Právě zde je dnešní kámen úrazu – s drobnou přestávkou během německé okupace byla tato oblast právě součástí sovětského impéria. Rusové zjistili, že se národy i přes společnou komunistickou ideologii rozdělily. Aktivně rozvíjeli moldavskou identitu v boji proti panrumunskému postoji napříč Moldavskem.

Co by znamenalo rumunské zapojení?

Slova prezidenta Rumunska zcela jistě nepotěšila ruského diktátora Vladimira Putina. Případ zapojení Bukurešti do obrany jejího podstatně slabšího souseda je děsivý i pro celou Severoatlantickou alianci.

NATO má velice jednoduchý, ale nekompromisní postup zapojování aliance do ozbrojených konfliktů. První článek celé smlouvy zavazuje signatářské státy k urovnávání mezinárodních sporů, pokud možno, mírovou cestou. Tak, aby nedošlo k ohrožení mezinárodního míru, bezpečnosti a spravedlnosti.

Ruskou intervencí v Podněstří nebo samotném Moldavsku by první článek popřel mírovou cestu. Ohrožení aliance na dvou frontách může vyvolat aktivaci článku 4. Smluvní státy podle něj mají vést společné konzultace vždy, když podle názoru kteréhokoliv z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoliv smluvní strany.

Pokud Rumuni myslí svůj příslib vážně, znamená to potenciální válku s Ruskem. Reakce Západu na ruskou invazi proti Ukrajině je nekompromisní a velice přísná i přesto, že Ukrajina není smluvním spojencem. Rumunsko ve válce s Ruskem de facto znamená NATO ve válce.

Prohlášení rumunského prezidenta tak zřejmě mělo i svůj vedlejší účel, tedy zastrašení Putina od potenciálního uskutečnění dalších agresivních plánů.