Eva Adamczyková opět kraluje světovému snowboardcrossu. Česká reprezentantka suverénním způsobem ovládla mistrovství světa a domů si veze zlato. „Loni jsem změnila příjmení, takže tohle je vlastně první medaile, kterou Adamczyková získala,“ vtipkovala po finálové jízdě.
Eva Adamczyková je podruhé mistryní světa ve snowboardcrossu. Rok a čtvrt po zlomeninách obou nohou u kotníků ovládla šampionát v gruzínském Bakuriani, kde vyhrála všechny čtyři jízdy včetně finále.
„Loni jsem změnila příjmení, takže tohle je vlastně první medaile, kterou Adamczyková získala,“ řekla s úsměvem závodnice, jejímž manželem se loni stal herec Marek Adamczyk.
„Na podzim jsem se bála, že už se nikdy nebudu jezdit. Je to úžasné. Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla. Snowboardcross se hodně změnil. V současnosti je to mnohem těsnější než dřív. Nemůžu být šťastnější,“ dodala bezprostředně po finálové jízdě.
Návrat Adamczykové mezi snowboardcrossařskou elitu je vlastně malý zázrak. Loni těsně před olympiádou v Pchjongčchangu si totiž zlomila oba kotníky a musela prodělat operaci. Kvůli zranění přišla nejen o vrcholovou akci, na kterou se připravovala čtyři roky, ale současně musela zahájit téměř roční rekonvalescenci.
Často pak čelila otázkám, jestli právě tohle není impuls k ukončení kariéry. „Neberu to jako nějaké fatální konečné zranění. Za život jsem jich absolvovala už dost a vždycky se mi podařilo vrátit,“ tvrdila tehdy odhodlaně česká hvězda.
Později ale přiznala, že i ona na chvíli zapochybovala, jestli bude návrat vůbec reálný. „Říkala jsem si, že už možná opravdu nikdy nebudu jezdit. Nebo budu jezdit, ale bude to strašné, protože budu každou jízdu trpět. Nakonec jsem si ale řekla, že to nechám plynout a dám tomu čas. Pak jsem se potkala s panem doktorem Kolářem, který taky říkal, že se to bude postupně určitě zlepšovat,“ vyprávěla o nelehkém období kariéry Adamczyková.
Podobné obavy měl i její trenér Marek Jelínek. „Asi před půl rokem jsem se domníval, že Evka už nikdy nebude jezdit. Myslel jsem si, že bude mít takové omezení v kotnících, že to nepůjde. Ale nakonec jsem byl překvapený. Evka po těch posledních soustředění jezdila stejně, možná líp než před zraněním,“ míní zkušený kouč.
Po téměř roční rekonvalescenci Samková ale přece jen naskočila zpátky do světového poháru, kde v této sezoně skončila nejlépe čtvrtá. Na mistrovství světa však nenašla konkurenci. „Na začátku sezony jsem si nejvíc přála, abych jezdila jako předtím. Abych měla ten skvělý pocit z jízdy bez bolestí. A to se mi teď podařilo, což je super. Když pak člověk jede, ať už jenom startovní rovinku, nebo si projede trať, tak si řekne: Jo, to by mohlo být dobrý,“ dodala novopečená dvojnásobná mistrně světa.
Řekla jsem si: Jezdím dobře, tak proč nevyhrát?
Nastal během závodu vůbec nějaký problém? Vaše jízdy se zdály naprosto suverénní.
„Nejhorší bylo asi semifinále. Tam mi moc nevyšel start. Nakonec se mi ale holky podařilo předehnat. Před finálovou jízdou jsem si uvědomila, že tam zůstaly opravdu jen ty nejlepší. Chyběla samozřejmě Charlotte Bankesová, která vypadla už v preheatech. Nakonec byla finálová jízda asi moje nejlepší. Trošku foukalo, takže mi to kvůli tomu moc nejelo. Ostatní na tom ale nebyly líp, a do toho neměly kvůli větru možnost vyvážit se.“
Bylo vám hned po první jízdě jasné, že vyhrajete?
„Věděla jsem, že na to mám a že chci vyhrát. Tušila jsem, že když pro to dělám maximum, může to dopadnout. Určitě není dobré dopředu automaticky počítat s tím, že vyhraje. Padalo tam tolik favoritů, že jsem si říkala, že se musím opravdu soustředit na každý metr tratě.“
Kolik úspěchu u vás dělá hlava?
„U každého sportovce dělá hlava hodně a já nejsem výjimka. Myslím, že hlava hodně zapracovala i dneska. Předchozí závody jsem si sice věřila, ale současně jsem pořád někde vzadu měla: 'Mm ty holky prostě jezdí líp. Už mi nestačí dělat jen tohle a tohle. ' Dneska jsem si ale řekla: 'Fakt jezdím dobře, tak proč nevyhrát.
Světovou šampionkou jste se stala poté, co jste měla před rokem zlomené obě nohy v kotnících.
„Jsem hrozně ráda, že to je tak, jak to je. Ještě nedávno jsem nemohla skoro jezdit a vůbec jsem si nemyslela, že by tato sezona mohla dopadnout takto. V trénincích se mi jezdilo celkově dobře, ale výsledky moc nebyly. Asi jsem si na to musela počkat. Na podzim jsem mluvila i s profesorem Pavlem Kolářem. Ten mi říkal, že to chce čas. A byla to pravda. Takže jsem šťastná, že to takhle vyšlo. Opravdu jsem se bála, že se mi celou sezonu bude jezdit blbě nebo, že dokonce nebudu jezdit vůbec. Lepší jsem si to přát nemohla.“
Na co se teď těšíte, když to z vás konečně už spadlo?
„Těším se alespoň na nějaký odpočinek. S největší pravděpodobností pojedeme zítra týmový závod, takže se těším i na něj. Kluci jezdí super. Ještě nevím, kdo se mnou bude v týmu, ale věřím, že máme šanci klidně získat medaili. A jelikož to ze mě teď spadlo, tak si týmový závod můžu užít o to víc.“
