Každý je vegetarián

Typický všežravec bude asi překvapen zjištěním, že je také vegetarián, neboť si vědomě odpírá požitek určité masité stravy. Především z etických důvodů nekonzumuje lidská těla. Ta moralita je důležitá, neboť pokud jde o dnes dominující zdravotní hledisko, tam by zřejmě problém nebyl. Takové masíčko z kojence by bylo jistě pěkně růžovoučké a vláčné, krásně by se rozplývalo na jazyku. A těch kvalitních minerálů a bílkovin!

Co to je za morbidní ptákovinu, řeknete, člověk přece není zvíře! Nu, to jistě není. Pak tedy nebudete mít problém uvařit si ze svého psa pikantní guláš. To taky ne? Že je to nesmysl, že je to člen rodiny a máte ho rádi? No dobrá, pak jistě nepohrdnete psem souseda, který vám už dlouho leze na nervy (totiž ten soused). Že vůbec nejíte psy? Pak je to ovšem složitější a jste zřejmě poměrně silný vegetarián, vždyť vy si kromě lidského masa odpíráte i mnohá jiná masa zvířecí říše. To je dost asketický postoj. Nicméně je možné, že si sice nedáte k obědu psa či kočku, ale nebude vám činit potíže pochutnat si třeba na vyhlášené římské specialitě zvané pajata /jedná se o pokrm z telat, která byla v době porážky stále výhradně na mléčné stravě/.

Jiný jde ve svém odříkání ještě dál. Nejí z etických či jiných důvodů savce vůbec a konzumuje pouze bílé maso drůbeží nebo rybí. Experti by mu řekli, že je jakýsi pollotarián. Děsný název. Někomu je i to málo, a rozhodne se nejíst žádná zvířata. No a pak jsou tu vegani, již se rozhodli spojit svůj život jen s rostlinnou stravou.

Nyní trošku vážněji. Každý má svou míru, mez, za kterou nechce jít. Ten vegan samozřejmě taky. Nejen že jí živé rostliny, ale zároveň zabíjí třeba bakterie, pokud si vezme antibiotika. Bez určitého prahu se nedá žít, a to platí nejen v oblasti stravování. Komu by se zalíbilo v přílišném fundamentalismu, dlouho by nepřežil.

Je pravdou, že téma vegetariánství často přináší do mnoha rodin výrazné mezigenerační konflikty. Tady je třeba říci jednu věc. Otázka bezmasého stravování není problémem pro starší generaci a neměla by být vůči ní nastolována. Starší lidé měli a mají v životě mnoho jiných výzev. A že nebyly jednoduché. Každá generace se musí vypořádat s těmi úkoly, jež jí připraví osud.

V případě mladých je to jinak. Toto je vskutku jejich výzva. Pokud jde o jídlo, je zapotřebí zohlednit faktory nejen chuťové a zdravotní, ale též etické a ekologické. A mladí to dělají a je to dobře. Vůbec mi dnešní mladá generace připadá jaksi zralejší a dospělejší než jsme byli my v jejich věku. Možná za to můžou počítače, nevím. Třeba se ale jen tímto způsobem nevědomky připravují na svou vlastní misi, která nahlížena současným chaosem světa rozhodně lehká nebude.   

Ale držím jim palce, aby své životní výzvy zvládli aspoň tak, jako ti, kteří jim připravovali cestu.