Reprezentace? Především ohromná pokora, říká trenér házenkářek Dušan Poloz

Se severočeským Mostem spojil házenkářský trenér Dušan Poloz úspěšnou část své sportovní kariéry. Místní ženský tým Baníku dovedl před deseti lety k triumfu v evropském poháru a pomohl nastartovat následnou dominanci mosteckého klubu v české lize házenkářek. Do Mostu se proto rád vrací a počátkem března povede v místní hale (na snímku) českou reprezentaci juniorek v zápasech s Islandem.

Jaká je vaše současná pozice v házené?

Jsem zaměstnancem svazu a mám na starosti klubová tréninková centra. Konkrétně je mým úkolem určovat metodiku pro hráčky od šestnácti do devatenácti let. Pořádáme specializované kempy mládežnických reprezentací. Společně s klubovými trenéry se snažíme, aby se nám podařilo připravit co nejvíce hráček pro reprezentační áčko. A k tomu trénuji juniorky a jsem rád, že budeme hrát zrovna v Mostě, kde to dobře znám.

Máte za sebou řadu úspěchů na klubové úrovni, ale také práci u národního týmu žen Česka i Slovenska. Čím bylo, či je pro vás působení u reprezentace?

Prakticky pracujete s tím nejlepším výběrem hráček daného období. K tomu je zapotřebí ohromná pokora. Většina házenkářek má to srdíčko postavené správně. Jejich přístup ke každé reprezentační akci byl úžasný. Zažil jsem v českém celku spoustu špičkových hráček. Mohl bych je vyjmenovat, ale nechci na některou zapomenout.

Když zavzpomínáte na svoje angažmá v Mostě, co nebo koho si vybavíte?

Třeba Markétu Jeřábkovou. Při příchodu z Plzně jí bylo teprve šestnáct let. Nejprve jsem se s ní bavil ještě v Plzni, jestli by přestoupila právě do Mostu. Od počátku si šla za svými cíli a jde za nimi pořád. Věděli jsme o ní, že je talentovaná. Velice dobře věděla, čeho chce dosáhnout. Už několik let působí po odchodu z Mostu úspěšně v zahraničí a vážím si toho, že jsem mohl být součástí jejího sportovního i životního příběhu.