Monstra slouží jen našemu uspokojení. Nemusíme se zamýšlet, jestli je správné je zabíjet

Kdo rád hraje videohry, pak onen opojný pocit dobře zná. Právě začínáte s novou hrou, v níž jste hrdinou, který má před sebou nelehký úkol plný nebezpečí. Trávíte hodiny tím, že prostřednictvím své postavy prozkoumáváte dosud neznámý herní svět, jehož samozřejmou součástí jsou i příšery, které je potřeba zlikvidovat - ať už mečem, nebo laserovou pistolí. Na začátku vás příšery opravdu děsí a střetnutí s nimi vám pokaždé rozbuší srdce, s každou další zabitou obludou se ale jejich hrozivost kamsi vytrácí. A ze hry se po čase nevyhnutelně stává trochu monotónní rutina. Princip, na kterém funguje velká část videoher, je tak samozřejmý, že nad ním většina hráčů příliš nepřemýšlí, mediální teoretik Jaroslav Švelch z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se ale rozhodl věnovat mu knihu, která nyní vyšla v angličtině v prestižním nakladatelství MIT Press. Má název Player vs. Monster: The Making and Breaking of Video Game Monstrosity (Hráč versus Monstrum: Rozbor monstrozity v počítačových hrách). Zkoumá v ní, kde se vlastně ve videohrách monstra vzala, proč jsou hry s příšerami tak populární a proč obludy ve většině her slouží především k tomu, abychom je zlikvidovali. „Zabíjení monster je velmi snadný způsob, jak dát hráči co dělat. Musí zabít určitý počet monster, aby mohl ve hře pokračovat. Monstra tu neznamenají nic sama o sobě, jsou spíše prostředkem uspokojení,“ říká. Existují také hry, které tenhle konvenční model nabourávají, ale jsou spíše v menšině - což je podle Švelcha škoda, protože stále populárnější médium tak nevyužívá svůj potenciál.

Co jste se při práci na knize dozvěděl nejzajímavějšího o monstrech?