Putování do země zaslíbené se neobejde bez utrpení. A je jedno, jestli zrovna jdete pryč z Egypta, z New Jersey do Kalifornie nebo ze Švédska do Ameriky v polovině 19. století. Právě s tímhle nápadem přijde za svou ženou Kristinou její manžel Karl-Oskar, protože situace je komplikovaná. Tím spíše, že dojde na požár, který odnesou jejich zvířata. Kristina nechce opustit domov a svoje rodiče, ale jedna velká rána zapříčiní, že změní názor a rozhodne se tu náročnou cestu podniknout, ačkoli ve skutečnosti bude ještě náročnější, než si kdy mohla představit. Matka na ni zanevře, což ji mrzí, jelikož nikdy nechce zapomenout, odkud pochází. Proto si po celou dobu pečlivě střeží jabloň, kterou hodlá zasadit na svém novém pozemku v Minnesotě, kde se půda dá vyfasovat zdarma, když se o ni budete starat. Tady bude dobré dodat, že úřednická stránka celé věci nám bohužel zůstane zamlčena.

Režisér Erik Poppe do našich kin dostal filmy Utøya, 22. července, a také Králův nesouhlas, ačkoli ten byl uveden akorát v rámci festivalu Severská filmová zima. V obou zvolil spíše dokumentární styl, resp. tento první natočil coby jeden jediný záběr, což ovšem tak docela nedávalo smysl. U Králova nesouhlasu je zajímavé, že se mně tenkrát hodně líbil, ale teď, tři roky poté, si z něj marně vybavuju jedinou scénu nebo jakýkoli záchytný bod. U Emigrantů to bude nepochybně jiné. Jednak proto, že vyprávějí o velice pozoruhodné historické epoše osídlování Ameriky (podobně jako o čtyřicet roků později se odehrávající Navždy a daleko). A druhak, že Poppe zvolil jiný přístup, než v přechozích dvou případech.

 










 

Konkrétně takový, že sledujeme pěkně oldschoolově odvyprávěný výpravný příběh, jehož stopáž se i kvůli tomu vyškrábala na 140 minut. Přitom se dočkáme přírodních prostřihů a filozofujících voiceoverů jako z filmů Terrence Malicka, které fungují skoro stejně dobře … jako ve filmech Terrence Malicka. V této souvislosti se můžeme podobně filozoficky zeptat, jestli mělo smysl se vracet ke knihám Vilhelma Moberga, když podle nich natočil Jan Troell přesně před padesáti rokama stejnojmenné drama, které to dotáhlo k fantastickým pěti oscarovým nominacím a dvěma získaným Zlatým glóbům?

Tenkrát hrála hlavní roli Liv Ullman, která se v nové verzi měla objevit v roli Kristininy matky, nicméně kvůli začátku pandemie z toho sešlo. Na rozdíl od West Side Story, kde to s opakovanou účastí Rity Moreno vyšlo. Hlavní roli v Emigrantech ztvárňuje Lisa Carlehed, která byla typově vybrána velmi dobře a celý film bez větších zádrhelů utáhne. Potíž je, že v poutavosti svého projevu se jí vyrovnají pouze její starší dceru hrající Kerstin Linden, a pak už jenom Díana Bermudez v cameo úloze indiánské ženy. Společnost ji nedělá ani tak manžel v podání Gustafa Skarsgårda, jako prostitutka Ulrika, se kterou má poměrně proměnlivý vztah a kterou si zahrála slavná popová zpěvačka Tove Lo. Na herectví má podobný talent jako Lady Gaga.

 










 

Kristina většinu času tráví péčí o svoje malé děti, takže se její svět poněkud smrsknul a často přesně neví, komu může a nemůže důvěřovat. Logicky se nabízí, že důvěryhodnou osobou by měl být pastor, který by zjevně rád napodobil Josepha Smitha a sám by se stal prorokem, který bude s falešným odvoláváním se na Ježíše Krista podle svého uvážení ovládat místní komunitu emigrantů. Jednoduše sází na nevzdělanost, předsudky, náboženské příkazy a rozkazy, se kterými se pojí strach věřících. Nejpůsobivějšími scénami ale budou ty dvě, ve kterých se dočkáme setkání s indiány, jelikož se je režisérovi podařilo podmanit hutnou atmosférou a rovněž Kristinin strach z neznámého jest přímo hmatatelný. Pro film byly vybrány ty nejpříhodnější lokace, na kterých je radost se pohybovat, což neovlivní ani neustále pochybnosti hlavní hrdinky, u které věříme, že si taky zvykne.

Emigranti jsou pozoruhodným počinem, u kterého se dále nabízí otázka, jak by obstály v konfrontaci s tím o padesát roků starším projektem, jehož kvality rozpoznali ti, kdož rozhodují o prestižních cenách. Tahle podívaná od Erika Poppea se místy snaží zavděčit současným snahám o korektnost. Naštěstí v tomto směru netlačí nějak vehementně na pilu. Potíž spočívá v tom, že se mu bohužel nepodařilo nás plnohodnotně přenést do 19. století. Není tedy až tolik kvalitní, aby závěrečný dovětek nepůsobil spíše nechtěně úsměvně a poněkud z kontextu vytrženě. Ovšem i tak Emigranti celkově vzato zanechají velice dobrý dojem.


INFORMACE O TOM, KDY A KDE JE FILM K VIDĚNÍ, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe