Přátelsky pronikl do soukromí mnoha Asijců, kteří veřejně zůstávají za pověstnými neproniknutelnými maskami. Nakladatel a esperantista doc. Petr Chrdle (76) napsal knihu o části svých cest na Dálný východ a popisuje svá setkání s korejským lékařem, japonským bohemistou, který přeložil i Švejka, nebo zkušenosti z japonského náboženského centra. „K ómotu v Japonsku stejně jako k vonbulismu v Koreji mne přivedlo, že tato náboženství mají blízko k esperantu,“ říká muž, jenž byl v Jižní Koreji sedmkrát, v Japonsku desetkrát a turisticky poznával i Čínu nebo Tchaj-wan.
Jak jste se dostal do Asie poprvé? V roce 1991 u mne byl na návštěvě korejský přítel, s nímž jsme se seznámili zásluhou našeho společného koníčka – mezinárodního jazyka esperanto. Byl to profesor a majitel kliniky korejské tradiční medicíny Puramo Chong, který mne na oplátku pozval k sobě do Koreje. Když už jsem byl tak daleko, odskočil jsem si na tři dny za jiným esperantským kamarádem do Japonska, protože mne tehdy ani ve snu nenapadlo, že bych se na Dálný východ mohl ještě někdy podívat.
Ti, kdo se naučili esperanto, jsou uvnitř nějakým způsobem jiní, když vydali čas a energii na to, aby se naučili jazyk, který jim nepřinese žádný hmotný profit.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
