Ještě dříve, než se to vše stane, potkává Johannes Bö na čtvrteční snídani svoji parťačku do singl mixu, Marte Olsbuovou Röiselandovou.
„Tak co, jsi připravený?“ naoko přísně se ho zeptá.
„Jo, myslím, že jo,“ odvětí Bö, údajně poněkud nejistě.
Ve skutečnosti je to však královna olympiády Röiselandová, kdo je z nich nervóznější. „Nechci to Johannesovi pokazit,“ povídá v Oberhofu před startem smíšené štafety dvojic. „Když už tady má čtyři zlaté, nerada bych byla tou, kdo mu zničí zlatou sérii.“
Siegfried Mazet, střelecký kouč Norů, jí říká: „Ten, kdo bude dnes nejklidnější a bude mít všechno pod kontrolou, vzejde ze závodu jako vítěz.“
Ona to dokáže. Ona ano...
Singl mix už je ve své druhé polovině, když Röiselandová pěti ranami s přehledem vyčistí ležku a později i stojku. Na trati uniká Italce Lise Vitozziové a posílá parťáka do jeho posledního úseku na první pozici s náskokem sedmi sekund.
Zdá se, že všechno ostatní bude jen formalita.
Což je jeden veliký omyl.
Bö se blíží k ležce, za ním jedou s více než desetisekundovým odstupem Ital Tommaso Giacomel a Rakušan David Komatz. „Johannes vypadá, jako by měl v sobě až moc adrenalinu,“ pozoruje Mazet ze střelnice Böovu řeč těla a trenérovi Patrickovi Obereggerovi říká: „Doufám, že se uklidní.“
Doufá marně.
„Chtěl jsem zachovat náskok, který mi Marte přivezla, a s vědomím, že mě dva kluci nahánějí, jsem bohužel střílel trochu zbrkle,“ poví Bö.
Jen trochu? „Byla to naprosto mizerná střelba. Zřídkakdy zastřílí tak zle,“ glosuje expert norské televize Ola Lunde.
Norové i přes trestné kolo vítězí, Bö má páté zlato. Česká dvojice propadla |
Vzdechy údivu, přicházející z tribun, neustávají. Áááách... a zase áááách. Co to tam Johannes dělá?
Z pěti základních ran míjí tři terče. A i po třech dobíjených zůstává jeden svítit černě. Trestné kolo!
A je po vítězství... Nebo ne?
Giacomel a Komatz se už zase vydávají na trať, Bö nesmí. Cítí se provinile. Kvůli Marte. „Pomyslel jsem si: A je po vítězství, závod je zmařený.“
Jenže ve chvíli největšího zklamání mu unikl jeden podstatný „detail“.
Je to poprvé v jeho kariéře, kdy musí při singl mixu na trestné kolo, a tak si neuvědomuje, že speciálně při tomto závodě je o polovinu kratší než při všech ostatních. Místo obvyklých 150 má jen 75 metrů.
„Žil jsem v domnění, že je dlouhé stejně jako v klasické štafetě,“ přizná. Když prozře, že se přepočítal, okamžitě si řekne: Ještě máš šanci.
Vydává se na trať se ztrátou 11 sekund na vedoucí duo.
Röiselandová, která po Johannesově ležce značně znervózněla, se uklidňuje: Máš k sobě jednoho z nejlepších... ne, vlastně úplně nejlepšího běžce mezi biatlonisty. Zvládne to.
Bö cítí, že musí šlápnout na plyn. „A tak velkoobchodník se zlatem ukázal, čeho všeho je schopen,“ napíše deník VG.
Ten závod je jako formule 1, pomyslí si norský fenomén. Se střelbou rychlejší a riskantnější než obvykle a s úprkem na trati, naplno od startu do cíle. Jinak to nejde.
Po 600 metrech předposledního kola už je jeho ztráta na Komatze s Giacomelem poloviční. A když před věncem hučících tribun zahýbají na střelnici, mají ho ti dva na svých zádech.
„Čímž dostává Rakušana a Itala do defenzivy,“ sděluje norským televizním divákům ze své dřevěné bedýnky u střelnice Ole Einar Björndalen.
Komatz jednou chybuje, Giacomel dokonce musí na trestné kolo. A Johannes Bö? Tají se dech nad tím, co předvádí. Zaujme pozici ke stojce a... odstřílí ji naprosto čistě ve strhujícím rytmu za 17,8 sekundy. Ještě o 1,3 sekundy rychleji, než ji zvládl v prvním poločase závodu.
Muž se železnými nervy.
„Fantastické! Jako by poslední dvě položky stříleli dva úplně jiní Johannesové,“ kroutí hlavou Mazet.
„Jsem ohromena,“ říká Röiselandová. „Šel do toho předtím na trati tak tvrdě, a přesto měl potom stojku pod takovou kontrolou.“
Jak později sdělí svým čtenářům list Aftenposten: „Po pokažené ležce potřeboval Johannes Bö k zajištění zlata superschopnosti na trati a superpoložku na střelnici. A obojí měl.“
Zbytek už je z norského pohledu opravdu formalita. Přibíhá do cíle s náskokem 13 sekund na Rakousko (Komatz, Hauserová) a Röiselandová ho objímá. Itálie (Giacomel, Vittozziová) uhájila přece jen aspoň bronz.
„Bylo to tak vzrušující. A teď je úleva tady stát,“ říká Bö do mikrofonů.
Na cestě ke zdánlivě nemožnému
Expert Björndalen se do mikrofonu rozhovoří o úžasném, strhujícím závodě, vychválí výkon prvních tří štafet, a aby také někoho zkritizoval, pustí se do dvou velmocí, Francie a Německa. „Nechápu, že nepostavili své nejlepší. Tohle je mistrovství světa. Copak už mají dost medailí, že další takhle odmítají? Jak k tomu přijdou tisíce diváků, co přišly Němcům fandit?“
Faktem je, že Francouzi (pátí) nasadili Lou Jeanmonnotovou a Fabiena Clauda, zatímco „na lavičce“ zůstali Fillon Maillet či Simonová. A za Němce (šestí) jeli Sophia Schneiderová a Philipp Nawrath, přičemž Herrmannová, Kühn či Doll fandili od televize.
Nejvíce medailíz MS v biatlonu v historii - ženy 1. Röiselandová (Nor.) |
Vedoucí závodnice Světového poháru Julia Simonová se hájí: „Chtěla bych se tady zúčastnit všech závodů, ale musíte k šampionátu přistupovat s větším rozhledem. Ten trenéři mají, a proto mi řekli: Měla by sis odpočinout. Inspirací pro mě byla Marte, která pro změnu ve středu kvůli singl mixu vynechala vytrvalostní závod. Asi ani pro ni to nebylo vůbec snadné.“
„Ale bylo to nutné,“ reaguje Marte Röiselandová. „Po strašidelné první části sezony, kdy jsem se dlouho nedokázala naplno připravovat, jsem věděla, že v Oberhofu nemohu objet všechno. Jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.“
Také díky tomu právě v souboji napříč dekádami předstihla Němku Magdalenu Neunerovou a se třinácti zlatými medailemi za kariéru se stala nejúspěšnější biatlonistkou v historii světových šampionátů.
A Johannes Bö je prvním mužem, jenž na jediném mistrovství vybojoval pět zlatých medailí.
Ovšem může jich být sedm...
„Stále je na cestě ke zdánlivě nemožnému,“ píše list VG.
Svatý grál a nepřekonatelný rekord čekají.
Sáhne po něm?
„V sobotu máme v mužské štafetě velké šance, v té by bylo pro mě zklamáním, pokud bychom nezískali zlato,“ rozhovoří se. „Ale v nedělním masáku se může stát cokoliv. Sedm zlatých? Vím, že je mohu získat. Jenže to neznamená, že se tak stane.“
Röiselandová se usměje: „On to zvládne. Uvidíte.“