Křesťanství kráčí s lidskou civilizací téměř dvě tisíciletí. Jeho věroučné prameny jsou historií dobře zarámovány. Máme tu Nový zákon a jeho čtyři evangelia, Skutky apoštolů a apoštolské listy, Zjevení. Všechno díla sepsaná mezi 60. a 90. rokem našeho letopočtu. Ony zdroje prošly oficiální revizí během Nikajského ekumenického koncilu v květnu 325, takže každý křesťan má dnes jasno v tom, co do Písma svatého, Bible, patří či nikoliv.
To je něco, čím se například věřící Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, zkráceně a ne zcela správně nazývaní mormoni, pochlubit nemohou. Jejich víra je relativně mladá. Vznik se datuje zhruba k roku 1820 a už její zrod je poznamenán štěpením a neshodami ve výkladu vlastních zdrojů. I tady si považují Bible, ale za stěžejní díla považují spíš Drahocennou perlu, Nauky a smlouvy. A hlavně Knihu Mormonovu, kterou veden božským zjevením přeložil ze zlatých desek s pomocí vidoucích kamenů, předaných andělem Moronim, jejich prorok Joseph Smith.
Odstup, časový i geografický, který dnes křesťané mají od Palestiny a tesaře-kazatele z Nazaretu, konajícího zázračné skutky, jsou luxusem, který si mormoni dovolit nemohou. Joseph Smith byl mužem z masa a kostí. Podrobnosti o jeho životě, než se stal Prorokem, jsou volně k dohledání. Jeho činy se neodehrály kdesi na opačném konci světa, ale na místech, kde členové náboženské obce žijí ještě dnes.
Proto má na věřící Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů tak velký dopad každý střípek informací z doby, kdy se jejich náboženský směr utvářel.
A to moc dobře věděl Mark Hofmann.
Z misionáře tichým ateistou
Narodil se v roce 1954 v Utahu, v Salt Lake City. Ve městě, které se dá považovat za světovou metropoli mormonství. Přes 70 procent obyvatel tu patří k oddaným věřícím. Není tedy překvapením, že v této víře byl vychován i Hoffmann, který ve dvanácti letech vycestoval do Velké Británie, aby naplnil jeden ze závazků víry. Misijní činnost.
Sama doma. Číňanka z nudy sepsala na Wikipedii falešné dějiny Ruska Ruská historie byla v jejím podání velkolepá. Stála na boji mezi dynastiemi, ústřední roli hrály pohádkově bohaté doly na stříbro. Byly to dějiny jako fantasy. Vlastně nejen jako, na Wikipedii si je vymyslela čínská žena v domácnosti. Po odhalení se omluvila a vysvětlila, že se sama doma nudila během manželových pracovních cest. |
Po dvě léta procházel ulicemi Bristolu, rozmlouval s místními o víře a naději. Vedl si dobře, aspoň navenek. Bližním se ovšem nepochlubil, že tam též navštěvoval antikvariáty. Původně v nich pátral po knihách, které pojednávaly o mormonství. Jenže chtěl též vědět, jak se argumentačně přiblížit těm, které chtěl obrátit na svou víru. Studoval tedy i literaturu, která byla k jeho církvi kritická. A ta nahlodala jeho vnitřní přesvědčení.
Z Anglie se vrátil jako nepřiznaný ateista, který se náboženského života doma účastnil už jen naoko. Cítil se kvůli tomu provinile, navenek setrvával ve víře jen proto, aby nezklamal své rodiče.
Na jeho školních výsledcích to bylo znát a stále víc se uzavíral do sebe. Smíření nacházel v nejrůznějších koníčcích. Sběratelství starých knih, známek a mincí. Také hrátky v domácí chemické laboratoři a práce v dílně s elektronikou ho opravdu bavily.
Fascinoval ho svět jevištní magie, kouzelnických triků a iluzí. Chcete-li, podvodů. Jeho profil musíme doplnit ještě o dvě zásadní zmínky. Už v šestnácti letech zkonstruoval svou první bombu, ničení prý bylo zábavnější než vyrábění ohňostrojů, a v sedmnácti pak poprvé vyrobil dokonalý falzifikát staré mince, deseticentu, na němž změnil ražbu. Za padělek dostal na burze sběratelů slušné peníze.
Nejspíš by v životní roli společnosti se stranícího kutila-podivína setrval napořád, ale někdy kolem svých dvacetin zažil další otřes. V rodinné historii vypátral, že jeho prarodiče z matčiny strany pokračovali v tajném praktikování polygamie ještě více než deset let poté, co církev tuto praxi veřejně ukončila. Neřídili se tedy tím, co jim bylo uloženo. Podváděli, protivili se víře. Jestli měl zprvu výčitky, že se stal odpadlíkem, odteď už pociťoval vůči svému okolí hněv. Kvůli pokrytectví, předstíráni oddanosti.
Mark Hofmann se rozhodl, že Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů bude škodit. A že nejlépe to půjde zevnitř.
Dopis, který nebolel
Jak by asi zapůsobilo na římskokatolické křesťanstvo, kdyby se v nějaké historické verzi židovského Talmudu zachoval list se špatně čitelnými poznámkami Ježíše z Nazareta? Takový scénář je z mnoha důvodů krajně nepravděpodobný. Ale u mormonů nikoliv.
Padělky málem zničil Citibank Jeho život byl jako výpravný román. Dobrodružný, plný divokých eskapád, odvahy, rovněž svérázné etiky, revolučních, anarchistických cílů. A rozhodně se neohlížel na soukromé vlastnictví a stát s jeho zákony. Legendární bandita Lucio Urtubia, který padělky málem položil mocnou Citibank. |
V roce 1980 Hofmann oznámil, že v anglické Bibli krále Jakuba, v tisku z roku 1611, nalezl list s poznámkami, které vlastní rukou sepsal prorok Joseph Smith. Stranou ponechme, proč by si poznámky a výpisky dělal budoucí prorok právě z této knihy a proč by část nich vedl v šifře, která nápadně připomínala dosud neznámou verzi egyptského jazyka. Podstatné bylo, že přední znalci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů seznali onen list za nezpochybnitelně pravý. Jak se k němu Hofmann dostal?
Šestadvacetiletý Hofmann měl už tehdy slušnou reputaci sběratele starých knih a prvotisků. Vědělo se o něm, že zaměstnává celou síť tipařů, probírá se katalogy knihoven i domácích sbírek. Spousta obyvatel Utahu, především věřících Církve, si ve svých knihovničkách s úctou uchovávalo nejrůznější knihy, listy a dopisy „z té doby“, když jejich prorok chodil po světě. A tak se nezdálo až tak nepravděpodobné, že by v nějaké takové knížce nemohl zůstat založený anebo do přebalu zamaskovaný list s nečekaným obsahem.
Hofmann obchodoval s mnoha naprosto legitimními historickými dokumenty, získanými od prodejců vzácných knih a sběratelů. Takže nález i jeho legenda vypadaly důvěryhodně. Za artefakt inkasoval 20 tisíc dolarů, respektive ho vyměnil za ne až tak hodnotné historické materiály z archivu Církve.
Byl to dobře promyšlený plán. Nálezem, o němž se všude hovořilo, povýšil svou profesní reputaci. Egyptskou šifrou ozkoušel limity uvěřitelnosti a to, jak dalece budou současnými představiteli Církve přijímány odchylky od zažitého kánonu. A směněnými historickými materiály získal surovinu, letitý papír, pro vytváření dalších podvrhů.
Prorok, šílenec nebo šejdíř?
Za nástupce Ježíše Krista je považován svatý Šimon, zvaný Petr, jeden z dvanácti apoštolů a jeho prvních učedníků. To je dobře známý fakt. Zrovna tak u mormonů se v roce 1847 přímým nástupcem proroka Josepha Smitha stal Brigham Young.
Jenže v lednu 1981 Hofmann přinesl na ústředí Církve dopis, který víc než naznačoval, že Joseph Smith si jako pokračovatele vyvolil spíše svého syna. Výbušnost takové informace byla podobná, jako kdyby se dnes zjistilo, že Ježíš si jako svého nástupce představoval spíše svatého Ondřeje. Na podstatě víry samotné to sice nic neměnilo, ale z hlediska celistvosti náboženského kánonu to bylo dost zásadní.
Zvlášť u mormonů, kde nemalá část věřících stále spatřuje v někdejším nástupu Brighama Younga do čela Církve kontroverzní oblast jejich vlastní historie.
Hofmann měl jistotu, že tento padělek od něj představitelé Církve koupí. Jen proto, aby ho mohli bezpečně založit a ztratit. A když k tomu opravdu došlo, padělek mu vydělal 25 tisíc dolarů, postaral se nenápadně o to, aby se obsah listu dostal na veřejnost. Hned v březnu tak vyšel v The New York Times článek o tom, že „mormonský dokument vzbuzuje pochybnosti o nástupnictví církevních vůdců“.
Miliony věřících se tak až z novin dozvěděly, že jim nejvyšší představení jejich Církve neříkají celou pravdu, a skrývají před nimi bolavé střípky jejich vlastní náboženské historie. Ale to už Hofmann ve sklepení domu, kde měl svou padělatelskou dílnu, připravoval další fenomenální „objev“. Dopis, jehož autorem měl být znovu prorok Smith.
Vyznává se v něm z toho, že nebyl úspěšný při pokusech vydobýt zlato s pomocí magie, a současně i dost odlišně popisuje své setkání s andělem Moroni.
Vůbec ho tu nenazývá andělem, ale jakýmsi bílým salamandrem, ohnivou bytostí. Prorok Smith v tomto kontextu působil krajně nepatřičně. Jako vyšinutý alchymista, podvodník posedlý penězi, který se dost možná paktoval s ďáblem. Takové podání už skutečně narušovalo samu podstatu Církve a ztrapňovalo ji. Ale co naplat, dopis se jevil být pravý. A tak se ho představení Církve všemožně snažili interpretovat neutrálně. Bylo to dost kostrbaté, oddaní věřící podstoupili skutečně nelehkou zkoušku víry.
Je paradoxem, že původnost tohoto Salamandřího listu v roce 1984 nejhlasitěji zpochybňovali tehdejší kritici mormonské víry. Byť byl obsah dopisu vlastně vodou na jejich mlýn, nesedělo jim to. Hofmann si však celou dobu počínal rozvážně. Do archivů své Církve opakovaně a „nezištně“ daroval celou řádku objevených dokumentů, v nichž se mezi originály tu a tam skrývaly podvrhy, dodatečně potvrzující pravost jeho budoucích padělků.
Jako kdyby přepsal Bibli
Svými zázračnými objevy Hofmann zdařile podkopával dějiny náboženství, které považoval za naivní. Nahrazoval je tím, co sám zrovna chtěl. Doma už připravoval vlastní verzi 116 stránek původní Knihy Mormonovy. Díla nerozeznatelného od originálního rukopisu, ale se spoustou nekonzistentních nedostatků, chybiček, nelogičností a kacířských náznaků. Které by v případě uveřejnění víru lidí v jeho okolí doslova rozbilo napadrť.
I když nebyl představeným Církve, kazatelem ani novodobým apoštolem, měl moc nad šestnácti miliony věřících. Zprostředkovaly mu ji jeho vlastnoručně padělaná díla. Byť sám sebe považoval za ateistu, cítil se do jisté míry jako Bůh. A narůstající sklony k velikášství, zbytnělé ego a vědomí vlastní nadřazenosti nad „ovcemi“ jej pak vedly hlouběji za scestí.
To už geniální padělatel Hofmann pochopitelně necílil jen na díla Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zdařile falzifikoval dopisy a podpisy mnoha slavných osobností americké historie. Prezidentů George Washingtona a Abrahama Lincolna, spisovatelů Marka Twaina a Johna Miltona. Padělal tucty, možná stovky exemplářů. Vytvořil i rukopis dosud neznámé básně Emily Dickinsonové. Vydělával si tím desetitisíce dolarů, ale na pokrytí jeho nákladného životního stylu to pořád nestačilo.
Východiskem z nouze mu mělo být jeho nejvelkolepější dílo. Zfalšování zásadního dokumentu americké koloniální historie, tzv. Přísahy svobodného pána. Američtí dějepisci vědí, že dokument vznikl v roce 1639 v padesáti kopiích, ale do současnosti se nechovala žádná z nich. Hofmann právě s jednou takovou nalezenou kopií vyrukoval a byl ochoten ji za jeden milion dolarů odprodat archivu Knihovny Kongresu.
Zničila ho touha po penězích
Znalcům této instituce se však nedostávalo tolik víry jako mormonům. O pravosti díla pochyby ani tak neměli, na první pohled se jevilo být v pořádku, ale nezdál se jim obchodník Hofmann. Zvlášť když si nechali prověřit jeho minulost i ne zrovna lichotivou finanční situaci. Skeptiků, vyjadřujících se nevalně o pravosti objevených děl, navíc přibývalo i v Církvi. A jejich kritické poznámky se dostávaly až do Knihovny Kongresu.
Padělatel se upnul k jedinému cíli. Oddálit odhalení dosavadních podvodů tím, že ve své náboženské obci přitáhne pozornost k jinému tématu. Plánuje si, že až bude mít v ruce milion dolarů, zmizí do světa a pak už bude stejně jedno, jestli se na jeho falza přijde, nebo nikoliv.
Proto zkonstruoval několik bomb a instaloval je po Salt Lake City. Série explozí měla vypadat jako dílo fanatika, konzervativního člena Církve, který nevěří v pravost nově objevených děl a mstí se. První bomba zabila mormonského biskupa a sběratele Stevena Christensena. Druhá připravila o život Kathy Sheetsovou, manželku Christensenova bývalého zaměstnavatele, který měl být podezřelým, ale jen chvíli. Došlo totiž k selhání v Hofmannově krkolomném plánu a třetí bomba, kterou se teprve chystal nastražit, vybuchla v kufru jeho vlastního auta.
Za oběť jej vyšetřovatelé považovali jen do té doby, než si prohlédli jeho dům a sklep. Všechny důkazy, doklady padělatelství i výroby bomb, tam totiž pořád byly. Hofmann šel v lednu 1987 před soud. Na základě čtyř různých žalob čítá jeho obvinění sedmadvacet bodů.
Krádeže podvodem, padělatelství, sestrojení a držení bomby, nelegální držení zbraně a ublížení na zdraví zakončují dvě vraždy prvního stupně. Hrozí mu trest smrti. Vyšetřovatelé i soudce jsou však slušně řečeno zmatení. Představení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kteří jsou Hofmannovými podvody nejpoškozenější stranou, a kteří mohou dodat ten nejprůkaznější důkazní materiál, práci žalobci nesmírně stěžují. „Něco takového jsem při vyšetřování vraždy ještě nezažil,“ poznamenává Jim Bell, hlavní vyšetřovatel.
Představitelé Církve totiž zakrývají jakési interní praktiky, a tím současně „kryjí“ i Hofmanna.
To největší překvapení však teprve přijde. Soud s padělatelem totiž vůbec neproběhne. Obviněný přistoupil na dohodu o uznání viny. I když mu původně hrozil nejvyšší trest, dostal bez průtahů doživotí. Odplata, které se mu dostalo, tak přišla i smířlivějším věřícím Církve až nebiblicky mírná. A to, že byl oficiálně exkomunikován, pro něj trest jistě nepředstavovalo.
Mark Hofmann dožívá ve vězení s vědomím, že řada jím zfalšovaných dokumentů bude plést historikům hlavu ještě dlouho po jeho smrti. S vírou šestnácti milionů mormonů pořádně zatřásl, ale zcela zničit ji už nedokázal.
