Hvězda latinskoamerické literatury minulého století chilský básník Pablo Neruda zemřel v roce 1973 na otravu. S odvoláním na zprávu mezinárodního týmu forenzních expertů to tvrdí Nerudovi příbuzní. Devětašedesátiletý laureát Nobelovy ceny za literaturu zemřel dvanáct dní po vojenském převratu Augusta Pinocheta, sám patřil k hlasitým stoupencům svrženého prezidenta Salvadora Allendeho. Oficiální příčinou smrti byla až dosud rakovina prostaty. Rodina mluví o vraždě na politickou objednávku.
Forenzní experti rozpletli záhadu Nerudovy smrti. Podle rodiny otrávil slavného básníka Pinochet
Pablo Neruda zemřel 23. září 1973 na klinice Santa Maria v Santiagu de Chile. Jeho úmrtí přišlo jen několik dní po vojenském převratu, který nahradil vládu socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, po jehož boku básník stál, režimem generála Augusta Pinocheta. Nerudův následný pohřeb se stal demonstrací proti zavedené juntě.
Jako oficiální vysvětlení autorovy smrti Pinochetův režim uváděl komplikace při rakovině prostaty. Tou sice básník opravdu trpěl, ale podle rodiny na ni nezemřel. Jeho někdejší řidič Manuel Araya navíc po dekády prohlašoval, že Nerudu otrávili. „Rakovinu měl pod kontrolou a zbývalo mu ještě osm až deset let života,“ uváděl.
Nobelista se totiž chystal odletět do Mexika a kliniku navštívil krátce před odletem. Podle šoférových slov si mu spisovatel stěžoval na podivnou injekci, kterou v nemocnici v noci dostal. Chilská veřejnost tak už řadu let diskutuje o tom, jestli Pinochet nenechal komunistického básníka otrávit, aby se z něj v exilu nestal hlasitý kritik nastoleného režimu.
Ve snaze o nalezení pravdy byly Nerudovy ostatky před deseti lety exhumovány. Týž rok chilští experti konstatovali, že v nich nenašli žádný důkaz o tom, že by spisovatel zemřel na otravu. V roce 2014 ale soud nařídil přezkoumání vzorků, které byly posléze poslány do univerzitních laboratoří v Kanadě a Dánsku.
V roce 2017 zahraniční experti konstatovali, že Neruda nezemřel na rakovinu, a uvedli, že v jeho zubu našli bakterii způsobující botulismus – otravu, při které jed způsobí paralýzu svalstva (včetně toho dýchacího) a smrt udušením.
„Bakterii, která se pěstuje v laboratořích pro účely biologických zbraní, nezachytíte, když jdete po ulici,“ řekl tehdy Aurelio Luna – jeden z odborníků, kteří vedli vyšetřování. Nevědělo se ale, zda byl toxin vpraven do těla.
Rodina: Byl zavražděn agenty
Předmětem nejnovějšího zkoumání expertů mimo jiné z Kanady, Mexika, Británie, USA či Německa proto bylo zjistit, zda byla tato bakterie příčinou úmrtí. A podle rodiny Nerudovi do těla jed kdosi vpravil.
„Víme, že měl v kostech bakterii clostridium botulinum, která tam neměla co dělat. A co to znamená? Že Neruda byl zavražděn v roce 1973 agenty státu,“ prohlašuje nyní Rodolfo Reyes s odkazem na výsledky šetření. „Říkám to se vší zodpovědností, protože znám fakta.“
Závěry vyšetřování ale dosud nebyly oficiálně zveřejněny. Dokumenty nyní drží soud v Santiagu, který se s nimi chce seznámit a prostudovat je. Datum, kdy by měly být výsledky forenzního šetření známy veřejně, ale nijak nestanovil.
Básník k veřejnému použití
Pablo Neruda je považován za jednoho z nejvýznamnějších španělsky píšících básníků. Narodil se v Parralu na jihu Chile jako Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto, jeho pseudonym sice souvisí s českým básníkem Janem Nerudou, chilský literát ale na něj neodkazoval vědomě.
Ve svých pamětech Pablo Neruda vznik svého literárního jména vysvětlil následovně: „V jednom časopise jsem našel toto české jméno a ani jsem netušil, že jde o velkého spisovatele, uctívaného veškerým lidem, autora balad a překrásných romancí, jemuž postavili pomník na Malé Straně v Praze. Když jsem po mnoha letech přijel do Československa, položil jsem k nohám jeho vousaté sochy květ.“
Od konce čtyřicátých až do začátku šedesátých let Neruda několikrát pobýval v Československu, protože v rodné zemi byl pro svoje levicové názory pronásledován. Vydal se proto do „tábora míru a socialismu“, navštívil i Sovětský svaz.
První literární úspěch zaznamenal Neruda ve dvacátých letech na tehdejší poměry s odvážným erotickým svazkem Dvacet milostných básní a jedna píseň zoufalství. Brzy ale přešel k psaní dobově angažované poezie. „Jsem básníkem k veřejnému použití, chci být básníkem pro všechny, pro lidi všech vrstev,“ hlásal.
Nerudovým nejslavnějším dílem je rozsáhlá veršovaná epopej o národech a dějinách Latinské Ameriky s názvem Veliký zpěv. Vyšla v roce 1950, o jednadvacet let později obdržel Neruda Nobelovu cenu za literaturu. Kromě psaní působil tento literát a levicový aktivista i jako konzul ve Španělsku, Argentině, Mexiku i ve Francii.