Kdo jsou u nás nejčastějšími majiteli nemovitostí? Senioři!

U těch Pražáků mne to nepřekvapuje. Ti vedou ten poklidný a rozkošnický velkoměstský život, jen minimálně rušený přízraky a odrazy skutečného života takzvaných pracujících, neřkulipřímo venkovanů. Protože o jakých úlevách by se dalo uvažovat?

Kdo je totiž u nás nejčastějším majitelem nemovitostí? Podle mne jsou to převážně senioři, většinou důchodci, a ti už neprovozují žádné aktivity, kde by se jim dalo daňově „ulevovat“. Co o tom ví pan Švejnar? A jak k těm nemovitostem přišli? Jednoduše: pořídili si je za toho hrozného komunistického režimu. Některé i svépomocí (ostatně první vládní usnesení o individuální bytové výstavbě vyšlo už v září 1953, což zahrnovalo podpory, formy financování, atd. – je v plném znění na netu).

Výstavba obydlí (jen v ČR, bez Slovenska) dosáhla v letech 1950 až 90 zhruba dvou miliónů. Podle stat.ročenky jen v letech 80 až 89 – tedy za 10 let – dosáhl počet nově dokončených bytů zhruba 660 tisíc, čili průměrně v tom desetiletí 66 tisíc ročně. Z toho bylo ca 47 500 bytů v bytových domech (tj. 72 % v bytových domech), z čehož bylo ca. 40% ve státní výstavbě a 60% v družstevní výstavbě, a 18 500 bytů v individuální výstavbě, jako RD – rodinné domy (tj. 28% v individ. výstavbě). V r.90 se uvádělo, že 60% bytového fondu se postavilo po válce – tj. do toho roku 90! (Já osobně považuji bytovou výstavbu za velký úspěch komunistických režimů. Nebyli jsme bohatá země a ty byty nebyly nijak luxusní, ale vesměs první kategorie a Malý Český Člověk s tím mohl být a také byl často spokojený). Ale určité množství RD na venkově, částečně i ve městech, vlastnili lidé už před tím. A dále je nutno připočítat statisíce rekreačních objektů, které si za toho hrozného režimu pořizovali městští obyvatelé.

Předpokládám, že všichni majitelé bytů z družstevní výstavby si byty privatisovali po r. 90, a také mnozí obyvatelé komunálních bytů. A to všechno jsou už dnes staří lidé ve věku 60 až 90 let, bez ekonomických aktivit. Ti už na nějaké daňové „ulevování“ nic nemají a neprovozují. A když např. stará vdova převede dřívější družstevní byt a také chalupu na dcery, tak se na tom nic nezmění, protože už i ty dcery jsou důchodkyně (zajisté tušíte, že cituji příklad ze života). Z toho pro mne vyplývá, jací propagandisté bez znalostí reálného světa u nás do všeho mluví.

Já si také uvědomuji, že ve srovnání se západem jsou u nás daně z nemovitostí dost nízké. Ale to je celá rozsáhlá problematika, určená dlouhým historickým vývojem, celkovými příjmy, ostatními daněmi, atd., ze které může vydloubávat nějakou položku jen naprostý diletant – anebo propagandista.

Dělal si tady také jeden autor starosti s tím, že tolik lidí u nás věří politickým lhářům. Zřejmě ten autor nezná předvolební propagandu, kterou předvedl p. Fiala před předposledními volbami. Na netu je stále k disposici minutové video, které jsem doslova opsal:

Fiala: Jsem v politice krátce, ale rozhodl jsem se vrátit politice smysl, slušnost, a poctivost. Můžete se spolehnout, že když dáte ODS mandát pro vstup do vlády, tak my prosadíme zásady a principy a naplníme dvanáct základních podmínek. Můžete se spolehnout, že snížíme daně a zvýšíme příjmy, můžete se spolehnout, že z ekonomického růstu budou bohatnout všichni a spravedlivě, můžete se spolehnout, že skoncujeme se zbytečnou byrokracií, můžete se spolehnout, že zmodernisujeme stát a ekonomiku. Můžete se spolehnout, že zachováme silné Česko v silné Evropě. Odevzdat hlas ODS znamená dvě jistoty, že Váš hlas nepropadne a že bude mít smysl. Můžete se spolehnout.

Byl to herecký výkon hodný oscara, ale jak to dopadá a co z toho pan Fiala dodržel? Já bych ho typoval mezi našimi politiky za lháře největšího.

Já se spíš podivuji, kolik lidí u nás má takovou krátkou paměť a nechává se ovlivnit jen fanatickou a nenávistnou propagandou. A takové lidi jako je Fiala, a vládu národní pohromy, vůbec volí. A kolik je mezi těmi voliči hloupých tzv. pracujících a starých lidí, kteří volí proti svým třídním zájmům – o tom se už tady také jeden autor zmiňoval.