STARÁ ŠUMAVA: Svátek svatého Valentýna
Jedni ho milují, druzí nenávidí. Svátek sv. Valentýna udělá každý rok velký rozruch. Ke svatému Valentýnu se vztahuje i jedna pověra, totiž že když si dívka vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatří jako prvního, tak to manželství bude velmi šťastné. Ve skutečnosti málokterý svátek má tak silné souvislosti s Čechy, přesněji s českými královnami, jako tento svátek zamilovaných.
O vzniku tohoto svátku se táhnout dlouhé diskuze a teorie. Jedna tvrdí, že svátek sv. Valentýna se vyvinul od svátku Lupercalia, dříve Februa (odtud February – únor), ze starověkého Říma. Tato událost připadala právě na únor, většinou okolo 14. dne tohoto měsíce. Svátek měl město vyčistit od zlých duchů a zajistit zdraví na další rok. Neví se přesně, kdy byl nyní již sv. Valentýn svatořečen, co se však ví je, že v 5. století byl papežem Gelasiem I. vyhlášen 14. únor jako svátek sv. Valentýna. Splynul tak se svátkem Lupercalia, které připadaly na stejné datum, a vyvinul se v dnešní svátek zamilovaných.
Už ve středověku ale získala postava svatého Valentýna jako patrona zamilovaných popularitu. Historicky poprvé je totiž 14. únor a Valentýnův svátek spojován s romantickou láskou ve 14. století v díle Geoffreye Chaucera “Ptačí sněm” (o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky). Tato báseň byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o osm měsíců starší princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. (Sňatek byl uzavřen 22. ledna 1383, tedy za vlády jejího nevlastního bratra Václava IV.) Chaucer působil u dvora Richarda II. jako diplomat.
V této souvislosti je zajímavé, že ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických důvodů, vzplanula prý mezi manželi velká láska. První historicky doloženou Valentýnku (psaníčko) poslal své ženě roku 1415 mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, který byl zajat v bitvě u Agincourtu a vězněn po mnoho let v londýnském Toweru. Odtud posílal manželce milostné básně (psané francouzskou lyrickou formou, takzvaným rondelem), z nichž se přibližně 60 zachovalo a dodnes jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu. Napsal mimo jiné: „Je suis desja d‘amour tanné, Ma tres doulce Valentinée“ (Jsem nemocný láskou, má milovaná Valentýnko).
V den svátku sv. Valentýna si připomínáme také to, že na pražském Vyšehradě jsou uloženy ostatky tohoto světce. Při opravách Kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla v roce 2002 byly ve starém depozitáři nalezeny čtyři barokní relikviáře, považované za ztracené, z nichž jeden v sobě skrýval cenný poklad – skoro celou lopatkovou kost, která podle odborníků patřila tomuto mučedníkovi. Relikviáře pocházely z původní barokní výzdoby kostela a byly nejspíš odstraněny při regotizaci chrámu v letech 1885-1903. Do Čech je údajně z Itálie přivezl již zmíněný Karel IV. Na lopatce byla restaurátory nalezena tzv. autentika – na malém proužku nalepeném na relikvii bylo uvedeno světcovo jméno. Vyšehradský ostatek prý je největší, který se dostal za hranice Itálie – většinou se totiž v případě relikvií jedná o maličké částečky. Tuto relikvii si můžete na Vyšehradě prohlédnout – ale jen v den jeho svátku!
Zdroj: Ehrmann, František, Dr. – Obrázkový život svatých pro školu a dům. Brno: Karel Aug. Seyfried a spol. ve Vídni, 1899. S. 90 – 91
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora