Hana, třetí román úspěšné spisovatelky Aleny Mornštajnové, který vyšel roku 2017, se stal jedním z nejčtenějších děl současné české literatury. Kniha získala několik ocenění a pomohla tak své autorce k ještě většímu uznání na české literární scéně. Není divu, že se může těšit několika připravovaným překladům do více jak pěti cizích jazyků. Dokonce se pracuje i na filmovém zpracování a pozadu rozhodně nezůstalo ani divadelní pojetí drsného příběhu o dvou dívkách, jejichž životy jsou propleteny více, než se může na první pohled zdát.
Děj románu se odehrává mimo jiné ve Valašském Meziříčí, odkud pochází nejen autorka, ale také dvě dívky Mira a Hana, jejichž životní příběh se stal inspirací pro napsání tohoto díla. Časovost příběhu je velmi rozsáhlá, neboť se odehrává od 30. až do 60. let 20. století ve třech generacích jedné židovské rodiny. Už z toho je patrné, že se jedná o dramatický příběh, který se nevyhne ani holocaustu a poválečným následkům. Je to sice téma, které můžeme v literatuře považovat za „ohrané“, ale v tomto podání se jedná o opravdový unikát.
Kniha nevypráví pouze příběh židovské rodiny během války a po ní, ale také o malé dívce jménem Mira, která vyrůstá v padesátých letech a o minulosti své rodiny si není vědoma až do doby, kdy je z jistých důvodů donucena žít se svou „divnou“ tetou Hanou. Děj je proto rozdělen na tři části, z nichž první, odehrávající se v 50. letech, vypráví příběh z pohledu Miry, třetí část pak z pohledu Hany. Druhá část se dá považovat za retrospektivní vložku, neboť vypráví příběh Haniny rodiny v době před válkou.
Díky rozdělení do třech časoprostorově odlišných kapitol působí kniha jako velmi náročné dílo na zpracování do podoby divadelní adaptace. Avšak Národnímu divadlu v Brně se podařilo rozsáhlý třistastránkový příběh převést do podoby skoro tříhodinové inscenace, která měla premiéru 7. června 2019 v Mahenově divadle. Adaptace a režie ředitele NdB Martina Glasera spolu s dramaturgií Lucie Němečkové a scénou Pavla Boráka vytvořila tak věrnou adaptaci, která dokáže kdekoho zaskočit. Inscenace obsahuje snad všechny události, situace a životní příběhy, které jsou v dostatečné míře a symbolismu patrné v předloze. Samozřejmě, že se nejedná o přesnou repliku knižního románu, jelikož to je prakticky neproveditelné. Divadlo je značně omezené svým prostorem, který musí být takto rozsáhlému příběhu přizpůsoben a zároveň takto rozsáhlý příběh musí být poupraven a přizpůsoben prostoru, ve kterém se odehrává. Proto se může zdát, že jsou některé pasáže inscenace zkrácené či jinak omezené. To ale nemění nic na tom, že se jedná o geniální provedení.
Scéna, kostýmy a hudba hrají v inscenaci velmi důležitou roli a svou syrovostí a jednoduchostí podtrhávají příběh a dodávají mu ještě drsnější atmosféru. Jako by to už tak nebyl smutný příběh plný zklamání, touhy, naděje, bolesti, zdrcení. Nejen tyto prvky, ale i skvělé herectví vtáhne diváka do děje, až mu běhá mráz po zádech a není divu, že na konci představení nejedno oko nezůstane suché. Stejně jako v knize, i v inscenaci je příběh vyprávěn nejprve Mirou a následně Hanou. Děj, který se zpočátku může zdát zmatečný, se postupně vysvětluje a vše do sebe nakonec zapadá. I přesto je lepší, když bude divák obeznámen s knižní předlohou, jelikož právě díky ní bude s osudy postav lépe soucítit a jejich rozhodnutí lépe chápat.
Inscenace, která na české divadelní scéně výstižně zobrazuje a neustále připomíná drsný život židů za druhé světové války, se na scéně Mahenova divadla hraje dodnes a neustále sklízí úspěch. Slzy, ohromení, soucit. Každý divák si z představení odnese něco jiného, ale tyto tři emoce mají společné. Aby ne, když se jedná o tak věrnou adaptaci skvělého románu s náročnou tematikou. Jizvy minulosti, jizvy postavy Hany, ale i ty, které se odrazily ve společnosti, jsou i po skoro osmdesáti letech po skončení války stále čerstvé a velmi bolestné. I přesto je ale dobře, že si tyto hrůzné události neustále připomínáme. Zapomenout na ně je jako zapomenout na mír.
DIVADLO: HANA
Adaptace a režie: Martin Glaser
Dramaturgie Lucie Němečková
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sedláčková-Oslzlá
Light design: Martin Špetlík
Stážistka dramaturgie: Eva Kolomazníková
Inspice: Máša Fitzová
Nápověda: Irena Chalupová
Hrají: Eva Novotná j. h., Elena Trčková j. h., Tereza Groszmannová, Tereza Páclová, Drahomíra Hofmanová j. h., Jana Štvrtecká, Hana Tomáš Briešťanská, Klára Apolenářová, Marie Durnová, Monika Maláčová, Martin Sláma, Tomáš David, Matej Marušin j. h., Jan Grygar, Bedřich Výtisk, Martin Veselý, Roman Blumaier, David Kaloč, Pavel Doucek, Kateřina Dočkalová / Anna-Marie Menšíková, Martin Štork / Daniel Štork
www.ndb.cz
