COOPEROVU MISI "FAITH 7" SLEDOVALO UFO

Další z "Right Stuff" astronautů, L. Gordon Cooper, zemřel 4. října 2004 v kalifornské Ventuře. Znal jsem Gordona od prvních dnů na mysu Canaveral na Floridě. Mnohokrát jsem s ním hovořil v hangáru "S" -  zařízení, které bylo poprvé použito jako studovna, výcvikové středisko a sídlo astronautů během příprav na start Mercury v oněch průkopnických dnech naší kosmické historie. Byl jedním z mála vojáků, kteří se přiblížili přímé službě veřejnosti, kromě majora Donalda E. Keyhoe a jeho týmu NICAP v oněch raných dnech historie UFO. Cooper byl v sedmdesátých letech velmi aktivní při podpoře důležité studie OSN týkající se neidentifikovaných létajících objektů. Cooper byl vždy znám jako maverick, a to již od dob, kdy jako jeden z prvních amerických astronautů letěl do Vesmíru. Pravděpodobně měl blíže k tomu, aby se stal druhým generálem Chuckem Yeagerem, než by kdokoli mohl tvrdit. Byli jako dva hrášky v lusku.

V jejich přístupu k Organizaci spojených národů se v rámci studijního výboru spojil s přední skupinou vědců a mezinárodních politiků. Těmi, kdo se podíleli na Cooperově práci, byl Dr. J. Allen Hynek, astronom a bývalý vědec americké vlády spojený s vyšetřováním UFO pro americké letectvo, který by po odchodu z vládních služeb měl nakonec založil vlastní "Centrum pro studium UFO" na Northwestern University, aby se záhadě věnoval ze soukromého sektoru. Mezi dalšími hosty byli Kurt Waldheim, generální tajemník OSN, sir Eric Gairy, premiér Grenady, Jacques Vallee, významný teoretik a autor knih o UFO, a další hodnostáři. Jednalo se o první pokus upozornit na toto kontroverzní téma na celém světě. V roce 1967 bývalý generální tajemník OSN - Thant prohlásil, že UFO považuje za nejdůležitější problém, kterému musí svět čelit, kromě války zuřící ve Vietnamu. Nakonec tato snaha zřejmě padla na úrodnou půdu a nikdy nedosáhla toho, aby byla zařazena na program jednání OSN. Byla to politika? Byl to neznámý zásah Spojených států, které chtěly toto téma opustit, jak to po mnoho let praktikovaly v rámci svých vlastních státních hranic? Osobně mám podezření na velmi špinavou politiku.

Co vedlo astronauta Gordona Coopera k intenzivnímu zájmu o UFO? Počátkem šedesátých let jsem měl to štěstí, že jsem s Cooperem několikrát hovořil v hangáru "S", ubikaci astronautů projektu Mercury na mysu Canaveral. Pravidelně jsem na toto místo jezdil, abych pozdravil naše astronauty, kteří se připravovali na své nadcházející mise. Byly to rané pionýrské časy, kdy jsme ještě mohli získat přístup do takto kontrolovaných prostor, aniž by tato oblast byla uvedena na průkazu bezpečnostní prověrky osoby, který upravoval vstup do prostoru hangáru "S". Občas jsem doprovázel špičkového inženýra General Electric - Freda Littlea a díky tomu jsem se rychle vzdělával v mnoha pilotovaných kosmických programech, které byly tehdy teprve ve fázi plánování. V polovině dvacátých let jsem tyto informace nasával jako houba. Samozřejmě jsem se díky tomu, že jsem byl u toho, seznámil i s mnoha našimi astronauty. Byli a stále jsou pro mě hrdiny a všech si velmi vážím.

Můj přítel Fred Little byl génius v automechanice i elektronice. Byl zvláštním kamarádem všech původních sedmi astronautů Mercury a odvedl rozsáhlou práci na jejich rychlých sportovních vozech, zejména na vozech Gordona Coopera, Guse Grissoma a Wallyho Schirry. Ve skutečnosti pomáhal Cooperovi při přípravě jeho sportovního vozu na závod, který se měl brzy konat na Daytona Speedway. K tomu došlo v době plánování prvních letů Apolla na oběžnou dráhu Země. Bylo to v období raného kosmického programu, kdy NASA procházela svými velmi angažovanými metodami výběru posádek astronautů, kteří nakonec poletí jako členové týmu na Měsíc. Věřte tomu nebo ne, ale NASA využívala profesionální astrology, aby pomocí svých hvězdných metod vytyčila ty, kteří mohou mít případné osobnostní konflikty, jež by mohly způsobit selhání mise.

Přinejmenším v jednom případě dostal jeden nebo dva astronauti od floridské dálniční hlídky pokutu za překročení rychlosti na místních dálnicích. Myslím, že jedním z astronautů, kteří dostali pokutu, byl Gus Grissom. Údajně se vraceli na mys Canaveral po celodenní návštěvě přátel z NASCAR, jako byl řidič Fireball Roberts apod., a sledování závodů na Daytona International Speedway. Na dálnici Interstate 95 jeli rychlostí přes 200 km/h. Mějte na paměti, že tito muži byli žokejové na vysoce výkonných tryskáčích a milovali rychlost. Mějte také na paměti, že NASA investovala do každého astronauta spoustu času a peněz a nemohla riskovat jejich předčasnou smrt způsobenou autonehodou. NASA vynaložila spoustu peněz na výcvik každého astronauta a právem si své investice velmi chránila. NASA nebyla spokojena s těmito nebezpečnými aktivitami svých ceněných astronautů.

Jedním z hlavních problémů, které NASA s Cooperem měla, bylo to, že agentura ostře protestovala proti tomu, aby Cooper závodil se svým autem. Cooper byl zvažován pro misi Apollo. Nehodlali tedy riskovat, že se zraní nebo případně zabije. NASA neměla jinou možnost, a tak proti němu tvrdě vystoupila tím, že Cooperovi zakázala účastnit se jakýchkoli závodů na rychlostních drahách. Cooper reagoval rozzlobeně a někteří manažeři NASA prohlásili, že jeho plánovaný let, kdy měl velet misi Apollo 14 s přistáním na Měsíci, byl poté svěřen veteránovi NASA - astronautovi Alanu Shepardovi. To byl nakonec hlavní důvod, který ukončil kariéru Gordona Coopera jako astronauta NASA. Krátce poté byl "donucen" předložit v roce 1970 svou výpověď z NASA. NASA samozřejmě nesmí přiznat tento důvod jako příčinu jeho odvolání z funkce hlavního astronauta pro let na Měsíc. Ale nemohl by pak existovat jiný, závažnější důvod?

Pojďme tuto možnost prozkoumat.

Co třeba víra, kterou měl Cooper v existenci mimozemského života ve Vesmíru? Mohla NASA vsadit na to, že Cooper na cestě k Měsíci nebo přímo na Měsíci spatří další UFO, Co kdyby se setkal se skutečnými mimozemšťany? Cooper, známý jako velmi otevřený člověk, mohl takové setkání klidně zveřejnit. Jak by pak NASA a armáda vystřílely "díry" ve faktické výpovědi tohoto zkušeného pilota a astronauta? Vždyť Cooper jednou McClellandovi řekl: "Lidé viděli létající talíře zblízka a UFO bylo ověřeno radarem, Macu!". Je směšné, aby někdo tvrdil, že všechny tyto zprávy jsou nereálné. Milý čtenáři, poslal bys, kdybys byl NASA, tohoto upřímného a čestného astronauta Gordona Coopera na Měsíc? Zvláště, kdyby si někteří v NASA byli vědomi mimozemských aktivit ve Vesmíru a na povrchu Měsíce? Ne, ani vy byste to neudělali, že? Pravděpodobně by "velmi mlžili", kdyby během cesty na Měsíc a během pobytu na něm pozoroval mimozemšťany a jejich vyspělé kosmické lodě. To se DĚLO během misí Apollo v pozdější historii amerického kosmického programu. VÍM, že se to stalo. Byl jsem u toho.

Nyní si prostudujme události, které daly podnět k zájmu astronauta Gordona Coopera o UFO a mimozemský život. Předtím, než byl vybrán jako jeden z prvních sedmi vybraných astronautů NASA do programu Mercury,  byl major Leroy Gordon Cooper špičkovým zkušebním pilotem amerického letectva. V roce 1978 Cooper podal výboru OSN, který byl zřízen za účelem představení tématu mimozemského života navštěvujícího Zemi a který se dostal pod kontrolu OSN, následující zprávu. Jejich nově vznikajícímu výboru oznámil, že v roce 1951 byl umístěn v Západním Německu. Během dvoudenního pobytu tam byl spolu s dalšími piloty vyzván, aby pronásledovali a pozorovali několik UFO ve tvaru disku, která byla pozorována v blízkosti jejich vojenské základny. Cooper uvedl, že tyto objekty byly velké velikosti a letěly v šípové formaci. Řekl, že se dali do pronásledování a byli rychle předstiženi něčím, co zřejmě bylo pokročilým plavidlem ve tvaru disku neznámého původu. Od té doby, před svou smrtí v roce 2004, Cooper prohlásil, že věří, že tato plavidla jsou mimozemského původu a že jejich posádky navštěvují Zemi z jiných planet. Tento incident s UFO v roce 1951 však nebyl poslední, který Cooper zažil.

V roce 1957 byl plukovník USAF Gordon Cooper přidělen na Edwardsovu leteckou základnu v Kalifornii. Byl zkušebním pilotem USAF, a když zrovna nelétal, řídil několik přesných projektů týkajících se klíčových přistávacích systémů a ovládacích prvků. Měl k dispozici kamerový štáb odborníků, kteří natáčeli svou práci na přistávání běžných letadel. Když ve stejnou dobu štáb prováděl své studie přistávání běžných letadel, zpozoroval objekt ve tvaru talíře, který se blížil k poli. Když vletěl do jejich oblasti, začal se vznášet, objevily se přistávací moduly; i když jiné než u běžných letadel, a měkce přistál na vyschlé ploše jezera poblíž posádky. Cooper nebyl na místě a přistání propásl, ale jeho štáb celý incident natočil. Byl to stříbrný disk o průměru asi 8 až 10 metrů. Nebylo to známé plavidlo amerického letectva a zdálo se, že jde pravděpodobně o mimozemskou loď. Posádka se pokusila k podivnému plavidlu přiblížit, aby se pokusila o bližší natáčení, a ono se okamžitě zvedlo a velkou rychlostí odletělo z dohledu.

Posádka předala film Cooperovi v jeho kanceláři v nedalekém komplexu a podrobně mu incident vysvětlila. Cooper film vyjmul a nechal vyvolat. Prohlížel si film tak, že jej držel před oknem osvětleným sluncem a s lupou pozoroval disk v akci. Cooper dodržel úřední postupy, když si jej neprohlížel přes promítačku ani jej nevystavoval dalším nepovolaným osobám. Poté kontaktoval Pentagon, aby UFO a film nahlásil, když se rozpoutalo peklo. Důležitý film bylo nařízeno co nejrychleji odeslat do Washingtonu sboru náčelníků štábů! Cooper oznámil, že o filmu se již nikdy nikdo nezmínil a je ztracen kdesi v tajných archivech USAF. Cooper byl kvůli tomuto odstranění filmu ze svého štábu a své kanceláře na Edwardsově letecké základně rozzloben. Bylo 15. května 1963 a poslední mise veleúspěšného programu Mercury se blížila ke startu ze startovací rampy číslo 14 na mysu Canaveral. Astronaut Gordon Cooper bezpečně seděl ve své kosmické lodi Mercury - "Faith-7" a čekal na svou první misi pro NASA. Sledoval jsem, jak Atlas startuje na čas a půjde o dosavadní nejdelší let programu Mercury. Bylo to důstojné finále prvního úspěšného pilotovaného programu, v jehož rámci Spojené státy vyslaly člověka do Vesmíru.

Jako často jsem opustil svůj přidělený prostor na startovním komplexu Gemini-Titan 19, abych o pozdní polední přestávce navštívil plukovníka Shortyho Powerse v hangáru "S" a poté navštívil středisko řízení mise Mercury. Předtím jsem obdržel telefonát, abych si vyzvedl svůj pamětní odznak na klopu mise MA-9. Odznaky byly velmi ceněnou památkou pro všechny průkopníky tohoto programu. Po příjezdu jsem šel přímo do kanceláře plukovníka amerického letectva Shortyho Powerse. Shorty byl v té době mnohem známější jako "hlas řídicího střediska mise Mercury". Byl to také on, kdo vymyslel frázi "A-OK", kterou používal také astronaut Alan Shepard, aby popsal stav jejich systémů v kapsli "go or no go". Poté, co jsem od jeho sekretářky obdržel odznak na klopu, jsem odcházel zpět na vlastní startovací rampu Titanu II, ale cestou ven jsem se na chvíli zastavil na chodbě ve Středisku řízení letů, abych si poslechl všechny komentáře k misi mezi Střediskem a Cooperem, které právě probíhaly.

Když jsem vstoupil do velkého prostoru, který připomínal "válečnou místnost", uviděl jsem digitální obrazovky s údaji, které se táhly po stěnách. Na mnoha přístrojových panelech a konzolách pracovali muži v uniformách i bez nich. Vzpomínám si, jak na mě zapůsobilo, i když jsem v takovém prostředí nebyl poprvé. V místnosti bylo mnoho konzolí, které sledovaly všechny aspekty fyziologických funkcí astronauta Coopera, strukturální integritu kapsle Mercury, teplotu, vlhkost, retro rakety, rozvinutí padáku atd. před startem. Byl doslova uzavřen v orbitální laboratoři s mnoha "doktory Frankensteiny", kteří přemýšleli o vědeckých poznatcích, jež jim svěřili do rukou výsledek jeho existence. Na této stanici jsem zahlédl Shortyho Powerse a rychle mu zamával na pozdrav. Byl příliš zaneprázdněný, než aby pozdrav opětoval. Jen na mě mrkl pravým okem.

Byli tam technici, inženýři a manažeři NASA a studovali tabulky, grafy, výtisky a mapy. Byli tam důstojníci z nekomunikačního a vesmírného velitelství letectva Spojených států, někteří z nich byli umístěni na mysu Canaveral, někteří z Washingtonu a Pentagonu a několik z toho, o čem mi bylo řečeno, že je to vesmírné velitelství NORAD v Cheyenne Mountain v Coloradu. Dokonce jsem si všiml, že akci sledovali Pat O'Malley, prezident General Dynamics, a Dr. Kurt Debus, ředitel Vesmírného střediska NASA. Společnost pana O'Malleyho vyrobila raketový nosič Atlas-Mercury, který vynesl kapsli s astronautem Cooperem na oběžnou dráhu. Všichni pilně obsluhovali různé konzole a chrlili vojenský a NASA žargon, kterému mohl rozumět jen někdo z kosmonautiky. Před nimi se na velké celosvětové sledovací obrazovce aktivně zobrazovala poloha modulu MA9 "Faith 7" a Cooper pravidelně komentoval, že se jeho poloha nachází poblíž australského města Muchea na sledovací stanici Mercury v jižním Pacifiku.

Astronaut veterán NASA - Scott Carpenter byl přidělen na stanici Muchea a pravidelně předával aktuální informace z této oblasti světa a vyměňoval si s Cooperem údaje o misi. Pak jsem zaslechl vzrušené prohlášení: "Viděl jsi to? Co to bylo?" Komentář byl přenášen z Muchey! Cap Com (Capsule Communicator) ve službě na mysu Canaveral požádal o návrat! Bylo ticho. "Mucheo, ozvi se!" zeptal se znovu. Pak Cap Com na Muchei - Scott Carpenter, řekl: "Právě jsme viděli podivného strašáka, jak přelétá nad naším střelištěm. Vypadal modrozeleně a zdálo se, že je ve velmi velké výšce - možná na oběžné dráze. Letěl v opačném směru než MA9". Pak své pozorování předal Cooperovi. "Gordo, vidíš tam nahoře něco divného?" "Ano," odpověděl Cooper. "Jak to vypadalo, Scotte?" ozval se Cooper. Scott odpověděl: "Zelenomodrý objekt a nedokázal určit tvar, velikost nebo cokoli jiného. Zaregostrovali jste to?" Opět ticho. Pak krátká odpověď: "Potvrzeno, ano, proletěl kolem mě. Co to bylo?" Scott v Muchea neměl pro Coopera žádnou odpověď. Pozdějším dotazem podpůrného personálu na Muchea se sice zjistilo, že modrozelený objekt pozorovalo i několik svědků, a dozvěděli se, že při jeho průletu nad hlavou došlo v blízkosti sledovací stanice ke zjevné elektrické poruše, která však neměla žádný vliv na přístroje sledující Coopera a jeho kapsli Mercury.

Asi o patnáct minut později jsem slyšel, jak Cooperovi sdělují, že se blíží k Havaji. Současně jsem si všiml, že v blízkosti konzoly Cap Com došlo opět k většímu vzrušení, které se opět vymykalo normálu. Přinejmenším to nebylo obvyklé, dokud jsem neslyšel hlas Coopera, který se snažil popsat neznámé modrozelené plavidlo, které se zdálo, že následuje jeho kapsli  Mercury. Znovu jsem se přiblížil ke komunikační konzole. Odtud jsem slyšel hlasitou a jasnou komunikační výměnu spojení nahoru a dolů. Jsem si jistý, že důstojníci letectva a pracovníci NASA byli stejně vzrušení a překvapeni zprávou o potenciálním "Bogey" jako já. Pak jsme všichni začali slyšet podivné vysílání, které Cooper popsal jako "nesrozumitelný cizí jazyk". Záhadné bylo, že se zřejmě přerušila komunikace na VKV kanálu, který byl vyhrazen výhradně pro lety do Vesmíru a podle přísné mezinárodní dohody nesměl být narušen žádným národem na Zemi. Ano, žádným národem na Zemi. A co hvězdný národ, který není ze Země? Byl jsem velmi vzrušený.

Zvláštní událost Cooper hlásil i nadále a chvílemi jsem měl pocit, že se snaží získat nějaké vysvětlení od řídicího střediska mise, ale žádné nepřicházelo. Všichni byli zmatení. Pak jsem z oběžné dráhy zaslechl ty podivné mimozemské zvuky, které se dají popsat jen jako "vrčení", jazyk, který jsem nedokázal identifikovat, a další podivné zvuky. Vlastně mi z toho běhal mráz po zádech. Vím, že ty zvuky rozhodně nebyly hlasem Gordona Coopera, a zdálo se, že jeho downlink funguje perfektně. Když jsem pozoroval různé členy posádky pro podporu mise, viděl jsem v jejich tvářích otázky. Zašeptané "bylo to UFO?" od osoby, kterou jsem nedokázal identifikovat. Pak Cooper ohlásil, že podivné plavidlo pokračuje za ním, když se blíží k Havajským ostrovům. Dostal příkaz, aby ho popsal. Řekl, že je velké, a uvedl, že nevypadá jako typ plavidla, které viděl dříve, když pronásledoval UFO nad Německem během svých armádních let. Středisko naplnilo nové vzrušení. Bylo zřejmé, že toto neznámé plavidlo záměrně stínuje Coopera a jeho kapsli. Byl to snad pokus o komunikaci? Pak vojákům zřejmě došlo, že se to vyvíjí ve velký incident. Musí se k němu přistupovat v nejvyšší možné míře utajení.

Musí být považován za natolik závažný, aby měl dopad na národní obranu. Všiml jsem si, že jeden důstojník USAF ukazoval jinému plukovníkovi příručku bezpečnostních postupů s názvem "U.S. Joint Chiefs of Staff JANAP 146". Jednalo se o sérii "Komunikačních instrukcí pro hlášení životně důležitých zpravodajských pozorování". Byl jsem si této směrnice vědom. Každý, kdo se jí na odpalovací základně neřídil, podléhal pokutě 10 000 dolarů a jednomu až deseti letům federálního vězení! Bylo v ní přesně popsáno, co dělat, když bylo spatřeno potenciální UFO. Pomyslel jsem si, že pokud na tom, čeho jsem byl právě svědkem, nic není, tedy UFO, proč se takovou směrnicí řídit? Ale věděl jsem, že je to lepší. Pak, stejně jako v mnoha jiných případech týkajících se "přísně tajných" incidentů, nařídili personálu, který nebyl primárně spojen s misí, aby opustil oblast. To se týkalo i veškerého nepodpůrného personálu. Pak začali oblast uzavírat pro všechny, kteří o ní nemuseli vědět, zejména pro tisk. Bohužel jsem nebyl oficiálně přidělen k operačnímu středisku mise Mercury, a tak jsem se rozhodl odejít sám, dříve než jsem musel být požádán.

Věděl jsem, že mě nakonec budou informovat přátelé pracující v této oblasti, pokud se stane něco zajímavějšího. Byli tam inženýři a technici přidělení k programu Mercury, kteří věděli, že jsem ředitelem jednotky NICAP pro vyšetřování UFO na mysu Canaveral, a kteří věděli o mém vážném zájmu o problematiku UFO. Následujícího dne mi domů zavolal inženýr pracující pro General Dynamics, který měl přímé povinnosti ve středisku operací mise Mercury. Řekl mi, že poté, co odjel veškerý nepodpůrný personál, došlo k dalšímu incidentu, který byl ještě bizarnější. Podrobně popsal, jak Cooper zřejmě pokračoval v popisu objektu a pak vyděšeně řekl, že se zdá, jako by na jeho kapsli blikalo světlo. Byl to pokus o komunikaci? Co jiného by to mohlo být? Úředníci na místě předpokládali, že to takový pokus byl, ale byli v rozpacích, jak bychom měli reagovat. Domníval se také, že z Pentagonu bylo přijato několik hovorů, ale nebyl si tím zcela jistý. Nakonec objekt zmizel, když se Cooper připravoval na návrat do atmosféry a bezpečný návrat na Zemi.

Dne 16. května 1963 letadlová loď amerického námořnictva USS KEARSARGE vytáhla Coopera z Tichého oceánu. Dosáhl nového rekordu 22 obletů Země. Dostal však přísný příkaz (JANAP 146?), aby o svém setkání s podivným objektem s nikým nemluvil. Reportéři, televizní a rozhlasové stanice se pokoušeli získat informace o této mimořádné události, ale Cooper se k nim nevyjádřil. Jeho nadřízení ho umlčeli. Jakýkoli komentář, který by se té noci objevil, by byl podán prostřednictvím "Ministerstva obrany" a ústředí NASA ve Washingtonu, D.C. Žádný se samozřejmě k této misi nikdy neobjevil. Tedy až do teď. Astronaut L. Gordon Cooper byl "umlčen", a přestože se otevřeně přiznal, že měl zážitky s UFO v Německu, na Edwardsově letecké základně, snažil se přimět OSN, aby zahájila vyšetřování UFO atd., nikdy nepřiznal, že jeho zážitek během mise Mercury 9 byl skutečností. Vlastně mnohokrát řekl, že to fakt nebyl. Proč odmítal přiznat pravdu týkající se nejdůležitějšího z jeho zážitků s UFO? Vím jistě, že mu hrozila ztráta vojenského důchodu, zdravotních výhod, a věděl, že se tak stane, pokud se "prozradí" o této ohromující události. Nakonec byl "vyškrtnut" z týmu astronautů NASA/Apollo; ačkoli NASA tvrdila, že Gordo se rozhodl pro "odchod do důchodu". To byla lež! Byl jsem u toho.