Soubor bezmála dvou set šipek zkoumali vědci a přišli se zajímavým závěrem: šípy před tisíci lety záměrně zkonstruovali tak, aby uměly usmrtit člověka.
Balistická 3D analýza a balistický experiment prokázaly, že šipky byly specializované na rotaci v tkáních, způsobovaly vážná poranění a měly cíl povalit. Ve výsledné studii to vysvětluje Ludmila Kaňáková z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně. Nedaly se z rány snadno vytáhnout, měly v ní zůstat a způsobit infekci.
Holešovské muzeum má ve sbírkách 189 hrotů z různých etap vývoje člověka, 158 z nich pochází z vykopávek nitranského pohřebiště Holešov-Zdražilovsko, kde se dnes rozprostírá průmyslová zóna. Projektily z období 2200–1900 let před Kristem tvoří jeden z největších souborů pravěkých kamenných hrotů v Evropě.
Při neobvyklém experimentu vědci stříleli šípy do gelové krychle a zkoumali povahu a rozsah zranění, které způsobují. Na rozdíl od loveckých šipek, které proletěly zvířetem, ty určené pro zabití člověka způsobovaly „co nejrozsáhlejší a nepřehledné“ zranění.
Přestože neexistuje mnoho dokladů o pravěkých válečných střetnutích, odborníci se domnívají, že tyto zbraně mohly využívat skupiny lukostřelců, které ochraňovaly karavany s cennými surovinami, jako byly kovy nebo jantar.
Na šipkách výzkumníci našli výrazné stopy způsobené přenosem v zádovém toulci odpovídající stovkám kilometrů v krátkém čase. Podle Kaňákové se šipky střelbou rychle ničily, v průměru se ulomily při prvním až třetím zásahu. Mezi vyrobením a poškozením tedy lukostřelci urazili desítky až stovky kilometrů a vědci mají doloženo, že nešli, ale běželi.
Šipky si bojovníci vyrobili sami z kamenů známých jako silicity neboli pazourky. Během používání si je také ostřili a opravovali. Archeologové je popisují jako malé, dobře organizované jednotky, které se velmi rychle a nenápadně pohybovaly krajinou západního předhůří Karpat a byly velmi dobře připraveny na střetnutí s nepřítelem.
Šipky budou součástí stálé expozice
Vědce nezmátl ani fakt, že některé z šipek ve sbírce jsou vyrobené z hornin pocházejících například z Krumlovského lesa či z Krakova. Tedy ze stovky kilometrů vzdálených míst od zdejšího regionu.
„Lukostřelci mohli tyto oblasti navštěvovat, mohli také obchodovat s někým, kdo se tam pohyboval,“ uvažuje historik holešovského muzea Jan Machala. „Nedaleko Holešovska se nachází Moravská brána, která propojuje údolí Moravy se severní Evropou a byla nejvýznamnějším pravěkým koridorem ve střední Evropě.“
Nevylučuje ani to, že v případě krakovského pazourku sem horniny mohl přinést ledovec během poslední doby ledové. Některé hroty však pravěcí lidé vyrobili z jiných a mnohem starších nástrojů.
„To znamená, že vhodné kameny na Holešovsko přinesli lidé již v době kamenné a lidé v době bronzové je o tisíc let později našli a udělali z nich drobnější nástroje. Třeba hroty šípů,“ uvedl Machala.
Po čtyřletém výzkumu je sbírka opět v depozitářích Městského muzea v Holešově. To plánuje šipky vystavit v rámci připravované stálé expozice.
