Nad fotkama a výstřižkama se scházely ještě v době, kdy nemusela řešit žádné nepříjemnosti. Svojí dceři občas některé okamžiky svého života znovu předehrávala, jindy fotku či článek jenom beze slova odložila, protože vzpomínka byla i po letech stále silná. Ostatně z textu nám bude jasné, že jak Jana Brejchová, tak Tereza Brodská jsou velmi emotivní dámy, které ledacos i v osobním životě velmi prožívají, což vlastně vysvětluje, proč jsou obě také v rámci svojí profese tak úspěšné. Ale ono většinou není snadné být potomkem slavných rodičů, které pro jejich dovednosti zbožňuje celý národ.
Jak už to tak u memoárů bývá (kupříkladu ani tyhle z toho nevyjímaje), začínáme dětstvím. V něm na Janu měla velký vliv starší ségra Blanka, po které bylo při jednom útěku z domu vyhlášeno celostátní pátrání a která později v podstatě vychovávala Terezu. Ledacos se změnilo v roce 1953, kdy ji coby třináctiletou objevil Ladislav Helge pro film. Konkrétně se jednalo o Olověný chléb, ve kterém se představila jako Píďalka. Ještě v 50. letech se setkala s pomocnou režisérkou Věrou Ženíškovou, která si ji po všech stránkách vzala pod ochranná křídla, kór když ji vlastní matka vyhnala, protože počítala s tím, že se bude starat o mladší sourozence. Později si výborně rozuměla i se dvěma kolegyněmi, totiž s Jiřinou Šejbalovou a Jiřinou Jiráskovou.
Prozradí také, se kterými režiséry si výborně rozuměla. Ačkoli to se dá snadno vypozorovat z její filmografie, když s nimi spolupracovala opakovaně. Patřili k nim například Evald Schorm, Jiří Svoboda nebo Jiří Krejčík, se kterým natočila nejen klasická díla české kinematografie, tedy Probuzení a Vyšší princip. Bohužel došlo na nedorozumění, které si nikdy nenechal vysvětlit. To samé platilo v opačném gardu o ní, kvůli čemuž sešlo ze spolupráce s Janem Kačerem. Podobných pozoruhodných zákulisních informací se tady objevuje dost. Jinak bude řeč také o její kariéře v Německu, ale i o divadelních představeních, když překonala respekt z tohoto odvětví. Několikrát si zahrála také s Terezou. A měla možnost se podívat jak na přední světové festivaly, tak do USA za Milošem Formanem, který kolikrát využil svého vlivu a ledacos pro ni nezištně zařídil. A tak se mohla setkat s Woodym Allenem či Jamesem Cagneyem.
Moje máma Jana Brejchová je prostě výborná kniha, která představuje téměř kompletní pohled na ženu, která jedinečným způsobem obohatila český film! Není dobré nechat se zmást tím, že text je napsaný poměrně velkými písmeny – ledacos velmi vhodně doplňují fotky. V knize se jich objevuje bezpočet a nepostrádají popisky. Nechybí ani pozoruhodné dokumenty a dopisy. A to by bylo, aby scházela filmografie, rozdělená na filmové/televizní a divadelní role. Kapitol si jinak přečteme čtrnáct, přičemž se dá pochopit, že poslední dvě nejsou tolik obsáhlé. Nic to ale nemění na skutečnosti, že Moje máma Jana Brejchová je kniha, kterou mnozí a mnohé určitě budou chtít číst víckrát, než jenom jednou.
KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY
FOTO: FDb.cz