Soumrak bohů nad Kuksem – tragédie posledních hrabat Sweerts-Sporcků

V květnu roku 1945 se zhroutila v krvavém víru říše, která měla trvat tisíc let a stáhla s sebou nekonečnou řadu životů a osudů. Na jaře toho roku Kuks sevřely úzkost a strach, válka se tomuto údolí Labe dosud vyhýbala, ale nakonec přišla i sem.

Hospitál Kuks fungoval od roku 1743[1] až do roku 1938, kdy kvůli mnichovskému diktátu museli milosrdní bratři se svými chovanci hospitální budovu opustit a z převážně německy hovořícího regionu se stala součást Třetí říše – župa Sudety. Zaniklý hospitál začal sloužit částečně jako sklad arizovaného majetku a hospodářská škola z Liberce a bylo zde také provozováno vlastivědné muzeum. Od r. 1942 tu byla župní polepšovna pro mladistvé delikventy.[2] Na samém konci války našly v domě útulek německé ženy a děti prchající před frontou a postupující Rudou armádou.

A právě v těchto dnech, 28.dubna 1945, ukončila svůj život dobrovolně Katharina Sweerts- Sporcková, a to pod koly vlaku u dnešní železniční zastávky Kuks na dohled od Hospitálu. Touto ženou se vlastně uzavřely nejen dějiny Kuksu jako špitálu milosrdných bratří, ale vyhasl i šlechtický rod Sweerts-Sporck na Kuksu, kdy Katharina byla jedinou dcerou posledního pokrevního mužského potomka rodu na Kuksu Gustava.

A kdo vlastně byla Katharina? A proč takto

tragicky zemřela na konci války? Katharina je v našich literárních dějinách spojena s Jakubem Demlem, katolickým básníkem a knězem, který byl touto ženou okouzlen a hledal u ní podporu, nicméně  náklonnost byla jednostranná a v životě Kathariny se jedná o pouhou krátkou epizodu.[3]

Katharina se narodila roku 1895 do rodiny hraběte Gustava Sweerts-Sporcka (1853-1933) a Ilony Sweerts -Sporckové (1864-1946) roz. Scherenberg-Dähnertové, 2. manželky Gustava Sweerts-Sporcka. Gustav se narodil v Hamburku a byl důstojníkem, stejně jako jeho otec Mořic. Po smrti otce převzal patronát nad špitální nadací a žil v Kuksu až do své smrti. Snažil se řešit zhoršující se finanční situaci rodu a přizpůsobit se životu v nově vzniklé ČSR, usilovně se věnoval nadaci, i když vedl i spory s milosrdnými bratry, a všemožně podporoval místní německé spolky a německé školství, myslivost a památky. V kraji kolem Dvora Králové nad Labem byl zejména u německy hovořící veřejnosti velmi oblíben a znám. Jeho smrt byla s velkou úctou připomenuta v místním německém tisku. Matka Ilona (Helena) se narodila v Budapešti (původem byla její rodina z německého Štětína) a měla herecké vzdělání, působila jako herečka a pěvkyně v německých divadlech, mj. i v Lipsku, kde úspěšně zpívala v operách Wagnera. Po svatbě s Gustavem ve Štětíně taktéž odchází na Kuks, kde působí v různých spolcích jako je místní Červený kříž či místní okrašlovací spolky. Katharina byla jediným dítětem vzešlým z druhého manželství Gustava.[4]

Katharina navštěvovala základní školu ve Štětíně, výchovný ústav na Smíchově v Praze, pensionát v Baden-Badenu a nakonec hudební školu v Drážďanech, kde vystudovala hru na klavír. I ona následně žije s rodiči v Kuksu. Ostatně rodina Šporků byla bytostně spojená s Kuksem – skoro každý příslušník hlavní linie rodu zde žil i zemřel a byl pochován v rodinné hrobce v Hospitálu, byť předtím třeba působil v cizině.

Roku 1920 uzavřela nevydařené manželství s Hugem Hertwigem, kdy se s ním již po dvou letech rozvádí a vrací se k svému dívčímu příjmení.  Z manželství se narodil její jediný syn Petr Hertwig. Katharina měla patrně problémy s obživou sebe i syna, a tak v rámci zachování jména rodu a pomoci dceři její otec Gustav na konci života adoptoval svého vnuka Petra, který si bere příjmení matky Sweerts-Sporck. Katharina si také s pomocí otce bere občanství ČSR pro sebe i syna, ale již ve třicátých letech otevřeně sympatizuje s nacistickým hnutím a navazuje na německé cítění svého otce. V roce 1939 dokládá různá osvědčení o proněmeckém smýšlení rodiny a sepisuje Pamětní spis o dějinách špitální nadace v Kuksu. Spis má silně proněmecký akcent a vzniká patrně jako zdůraznění dějinné role rodiny Sporcků pro hospital Kuks. Katharina se snaží o zachování vlivu na nadaci, ale německé okupační úřady stejně rodinu odstavují od vlivu na nadaci a Katharina pobírá pouze finanční penzi a bydlí v bytě s balkonem v prvním patře budovy hospitalu spolu se svou matkou Ilonou, zde kdysi žil i její otec Gustav a bratr Hubert.  Syn Petr je za války odveden k wehrmachtu a za života matky se na Kuks nevrátí. Ke konci války 28.4. Katharina končí svůj život pod koly vlaku u zastávky Kuks. Je pohřbena na hřbitůvku řádových bratří a místních obyvatel za hospitálem. Dobrovolně umírá snad z pocitu úzkosti a bezvýchodnosti situace na samotném konci války, kdy se zhroutilo nacistické Německo a zůstala samotná se starou matkou v předtuše neblahého osudu. Její matka zemřela v roce 1946.

A Petr Sweerts-Sporck? Válku přežil a vrátil se do Německa. Oženil se s Irmtraud Jeschkovou, mužské potomky neměl. Maturoval na gymnáziu ve Dvoře Králové a v roce 1954 promoval na doktora věd právních a hospodářských na univerzitě v Tübingen. Žil v Hesensku, kde v roce 2005 zemřel.[5]

Úplně poslední kapitolou Sporcků na Kuksu bylo pietní přenesení ostatků Kathariny a její matky Ilony do hrobky Šporků pod kostelem Nejsvětější Trojice v Hospitálu Kuks. Stalo se tak za přítomnosti Petra Sweerts-Sporcka v roce 1993. Syn se tak mohl po desítkách let rozloučit s matkou a babičkou, které spočinuly k věčnému odpočinku vedle ostatních příbuzných a slavného zakladatele špitálu hraběte Františka Antonína.  

[1] Zprovoznění hospitálu za účelem péče o přestárlé vysloužilé vojáky, se hrabě Špork nedožil.  František Antonín zemřel 30. března 1738, ale činnost hospitálu začala rokem 1743, kdy na pozvání hraběcí dcery Anny Kateřiny přišel do Kuksu řád milosrdných bratří. U počátku provozu špitálu tak stála energická žena Anna Kateřina.

[2] Samotná špitální nadace za německé okupace existovala i nadále, ale rodina Sweerts- Sporcků byla odstavena od vlivu na její činnost, byl dosazen tzv. treuhänder (A. Slaboch). Jinak rodinní příslušníci rodiny Sweerts-Sporcků působili jako patroni a tzv. koinspektoři nadace a v budově Kuksu měli byt. Samotnou nadaci za monarchie do roku 1918 řídil císařský úředník. Byt byl umístěn v budově špitálu, v prvním patře s balkonem (dodnes je vidět z prostoru vnitřního dvora hospitalu). Zámek byl kvůli zchátralosti stržen v 19. století. Finanční situace posledních Sweerts-Sporcků byla více než svízelná, kdy rod majetkově a společensky od konce 18. století spíše jen upadal a nijak významně se do dějin již nezapsal.  

[3] Jakub Deml se po smrti své mecenášky rádkyně, podporovatelky a vydavatelky Pavly Kytlicové dostává do vážných finančních a duševních obtíží. V roce 1933 tak vkládá naděje do Kathariny, kterou navštěvuje v Kuksu. Je jí okouzlen a hledá u ní podporu, nicméně je jeho zájem převážně jednostranný a již v roce 1934 Katharina ukončuje jakékoliv kontakty s básníkem.

[4] Gustav měl z prvního manželství s Janou šlechtičnou von Bauer, která zemřela při porodu, syna Huberta (nar. 1890). Ten studoval ve Strakově akademii v Praze, vystudoval zde i práva a sloužil ve Velké válce u pluku dragounů číslo 13 (pluk Evžen Savojský). Ve 30. letech získal německé občanství. Oženil se roku 1918 s Margaretou Kuzmikowou v Budapešti. Nakonec žije ve Švýcarsku a Francii, kde jeho stopy mizí.

[5] Osud Kathariny byl datově rekonstruován dle PITUCHA, Václav, Rodinný archiv Šporků, Zámrsk, 2004.