Kde se bere nostalgie obyčejných obyvatel dnešního Ruska po dobách Sovětského svazu, se ve své nové knize Marš šamanů pokusila nastínit spisovatelka a etnoložka Pavlína Brzáková.
Její poslední knihu vydalo v lednu nakladatelství Eminent. Tvorbě spisovatelky se věnuje dlouhodobě, Brzáková zde vydala například knihy Dědeček Oge, Až odejdu za horu či Dva světy. Ve všech čerpá ze svých opakovaných cest a pobytů na území Sibiře a soužití s jejími neruskými obyvateli.
Ač i zde Brzáková využívá svých dlouholetých zkušeností z oblasti, Marš šamanů zcela reflektuje aktuální situaci a Putinův vpád na Ukrajinu. Brzáková už v úvodu vzpomíná, jak při cestách po Rusku v 90. letech potkávala jedince, kteří stále věřili, že nás v srpnu 1968 přijely sovětské tanky osvobodit.
„Také si vzpomínám na dozvuky projevů ruské totalitní moci. Temná vyzařování ničící životy, která záměrně deformují realitu. Příběhy v této knize v sobě nesou stopu této moci. Zachycují osudy reálných postav, které touží svým životem sehrát důležitou roli, podpořit ideál, něco změnit nebo jenom něco prožít, ale ve skutečnosti jsou vláčeny démonickým monstrem, které je přesahuje,“ píše spisovatelka hned v úvodu knihy.
RECENZE: Grázla Putina ze sedla nevyhodí. K zamyšlení ale Němcova kniha nutí |
„Všechna vyprávění, o která se s vámi chci podělit, mají jednoho společného jmenovatele: odhalují mašinerii ruského impéria a bezvýznamnost života jednotlivého obyvatele,“ pokračuje autorka a zdůrazňuje, že pro neruské obyvatele Ruska nenabízí země mnoho šťastných perspektiv. „Z tohoto důvodu mnoho sibiřských Burjatů, Kalmyků, Chakasů, ale i Jakutů uzavřelo kontrakt s armádou a vyjelo bojovat proti domnělým nacistům na Ukrajinu za mlčící podpory většiny obyvatel Ruska.“
Samotnou knihu pak pojmenovala podle činu jakutského šamana Alexandra Prokopjeviče Gabyševa. Ten si v srpnu 2018 namalovat blesk na obličej a vyrazil na tisíce kilometrů dlouhou pouť do Moskvy, aby zde šířil víru přírody. O rok později se vydal na stejnou pouť znovu, ovšem tentokrát bylo jejím cílem sesazení Putina, který byl dle šamana největším nepřítelem přírody. Během cesty se k šamanovi začali přidávat další lidé.
„Šaman ve svých prohlášením přitvrdil a získal si pozornost opozičního politika Alexeje Navalného, který jeho pochod komentoval v médiích. Možná právě tato skutečnost byla příčinou zásahu mocenských orgánů,“ píše Brzáková. Gabyšev byl zatčen a v Jakutsku umístěn do psychiatrické léčebny. Někteří burjatští šamani považovali jeho počínání za chybné a považovali jej za příčinu budoucího krveprolití.
„Bývá rovněž zmiňován jako ‚jakutský Forrest Gump‘. Gabyšev při svém pěším putování předpověděl válku a také vzrůstající nebezpečí rozšíření ducha války do myslí ruských i západních politiků,“ píše dále Brzáková.
Autorka se vedle Gabyševa ovšem věnuje i zcela opačným případům. Jen o několik stránek dříve popisuje osud jiného Jakuta, který se o několik let dřív vydal dobrovolně bojovat do Grozného proti Čečencům. Stal se z něj obávaný sniper, který po návratu domů požíval váženost a dostalo se mu časem i vyznamenání od ruského prezidenta.
Podle jedné legendy dosud v poklidu chodí v tajze na lov, podle druhé si jej po letech Čečenci našli a zabili ho. „Propaganda (jeho) hrdinství měla zaručit přísun dalších vojáků do čečenské války, což se jí úspěšně podařilo,“ uzavírá Brzáková další z mnoha příběhů, které nabízí její aktuální kniha Marš šamanů.
