Okresní vojenská správa
Náčelník plukovník Ing.  Raždík
Před nástupem na vojenskou službu u které si každý přeje její zkrácení  je nutná předcházející průprava,  která jí umožní snadněji překonat. To začíná v rodině přes školu a významně se na ní podíleli spolky,  které mimo těla formovaly vlastenectví,  zejména Sokol a Skaut.
 V životopisech našich vojáků působících v druhé světové válce vidíme,  kolik z nich touto průpravu prošlo. Obráceně lze říci,  že právě občané kteří těmito organizacemi prošli projevili obrovské úsilí o Svobodní svojí vlast od nacismu. Jeden z prvních kroků nacistů bylo tyto organizace zakázat. Komunistická totalita toto udělala dvakrát za sebou. Pohnutky byly stejné,  režim věnoval velké úsilí,  aby lidé kteří v těchto organizacích pracovali byli odstraňováni.Represe  pak měly široké spektrum až po dědičný  hřích dětí,  které měly potíže se studiem. Kádrový hřích se promítl i do armády,  která byla rozdělena na pravověrné,  normální a nespolehlivé /a to včetně uniformy/
1/ Běžná uniforma normální útvary
2/ Uniforma pohraničníků se psem
3/ Černé výložky ironicky nazvaných barónů
 Vojákovi se v těchto třech rovinách dostalo odpovídajícímu výcviku.
Existuje typ řidiče,  který málem na silnici ohrozí sám sebe,  aby nepřejel myšku nebo zajíce. Jaké je to asi bylo třídní školení k tomu,  aby zastřelil občana,  který se chce v rámci Charty lidských práv vyvázat z režimu a žít jinde.
Roubovat tuto myšlenku na člověka vyžadovalo už určitě kádrové předpoklady. Psychika strážce-lovce emigranta,  vštípená expertem mladému člověku ho může poznamenat natrvalo.  Jeho životní filozofie zvláště podíle-li se aktivně na činnosti pohraničníka není v současné době jednoduchá…
Na druhé straně zase existoval ve zbytku armády organizovaný systém deptání občanské statečnosti. Zacházení s černými barony a jejich výcvik je všeobecně znám.
 Šikanování je specifický fenomén který postihoval pochopitelně nejcitlivější a nejcharakternější. Po tomto ámání charakteru už nebyl problém dosáhnout v občanském životě poslušnosti,  od účasti u volební urny až nejlépe k čemkoliv. Vzdorovat šikaně u běžné jednotky bylo asi velmi nesnadné.
Vojnu  jsme přežili to je jsme jistě všichni rádi. Chci však upozornit na ty,  kterým se to nepodařilo. Mnozí při výkonu vojenské služby zemřeli. Ptám se kolik jich bylo. Kolik z nich bylo jasně čitelných náhlých či nešťastných příhod. Kolik však bylo sebevražd a podivných úmrtí.
Podávám toutro cestou podnět, aby sebevraždy vojáků a neobvyklá úmrtí spadajících pod evidenci Okresní vojenské správy byly odpovídajícím orgánem přešetřeny. Abych byl poněkud konkrétnější. Slyšel jsem mnoho nohou od přátel hocha jménem Rejtárek člena výchovné Jednoty Blesk. Dále je zde podivné je úmrtí syna vězněného jihlavského důstojníka Kastnera.  Myslím že armáda a její důstojnický sbor je povinován zjistit pravdu o synu jednoho ze svých příslušníků. Doporučuji,  aby se tak stalo maximálně diskrétně bez vědomí jejich rodin.
PS. Závěrem požaduji,  aby mi byly vydány originály,  nebo dokufa mých kádrových materiálů. Zejména ty které psali kádrováci a uliční výbory KSČ  na mne a na mé rodiče.
 Jihlava 20.2.94.    Ing.arch.Zdeněk Gryc
Toto podání a další společné podání na Vojenskou správu podepsané také Ing.arch.Zdeňkem Bauešímou
je v originálu napsané na nekompaktibilní  Scharpku a je přepsáno SPEETEXTREM.