O čem novinka bude?
O životě v Česku pozdního kapitalismu, o tom že můžete ze dne na den ztratit zdraví, práci, střechu nad hlavou, prostě všechno, a nikdo se vás nezastane. O exekucích, bezdomovectví, touze žít zase „normálně“. Taky o mimořádné síle sebeklamu. A samozřejmě o lásce a smrti, jako každý velký příběh.
Jak byste popsal svoji roli?
Hraju pana B., protagonistu a vypravěče příběhu. Je to bankéř a přesvědčený neoliberál, který spoléhá jen sám na sebe. V práci by neváhal ukrást brýle vlastní babičce – to aby si nepřečetla ta malá písmenka v nabízené smlouvě. Jenže systém, na jehož chodu se tak usilovně podílí, jednoho dne doběhne i jeho. Pak už jen běží a nestíhá.
Tvorba Lachende Bestien bývá hodně alternativní. Osloví novinka opět jen náročnější diváky?
Neřekl bych, že Smějící se bestie cílí jen na náročného diváka. Je to dravé, groteskní, divoce mísící žánry, neustále vedoucí dialog s divákem. Takže ano, je to jiné než většina české činohry, ale tím spíš atraktivní, třeba i pro úplně nezkušeného diváka. Michal Hába, režisér a principál Lachende Bestien, říká, že třeba v Německu by jeho tvorba byla dávno vnímána spíš jako poklidný střední proud, ne jako něco skandálního a provokativního. Souhlasím a dodávám – kéž by takhle vypadal mainstream i u nás.
Díky rolím v televizních seriálech jste už poměrně známý. Co vás láká na této alternativní tvorbě?
To co vždycky – radost z tvorby, z experimentu, chuť odvyprávět příběh, který za to stojí. Proto jsem se chtěl stát hercem. Že se nezávislým divadlem u nás neuživíte, je bohužel fakt, ale mám to štěstí, že si na sebe momentálně jsem schopen vydělat jinde, takže si můžu dovolit dělat i to, co mám nejradši – nezávislé, angažované divadlo.
Od konce loňského roku hrajete v Divadle Bez zábradlí v novince Okupace. Můžete přiblížit svou roli zde?
Antonín Pouznar je v naší inscenaci líný, průměrný herec, jehož hlavní starostí je ulít se ze zkoušky, aby mohl nakrmit králíky. V soukromí má plnou hubu keců, jak jsme se měli v osmašedesátým bránit, ale když potká okupanta, úslužně mu ucházející ruštinou poradí cestu. Takový malý člověk. Je ze všech postav nejambivalentnější. Tak nějak sám neví, jestli chce být zbabělec, nebo si hrát na hrdinu.
RECENZE: Když opilý Rus vpadne s kanystrem benzínu mezi podělané Čechy |
Pomohla Vám účast v seriálu Devadesátky k dalším nabídkám? Změnilo se od té doby něco?
Role mladého Kozáka mě zviditelnila, což je pro herce pochopitelně dobře. Mám teď asi víc nabídek než dřív. Na mých preferencích a radosti, kterou ze své práce mám, se ale nezměnilo nic.
Co dalšího v nejbližší době chystáte?
Nejdřív ze všeho se chystám na dvoutýdenní dovolenou, už se nemůžu dočkat. Po návratu budu dál natáčet seriál Zlatá labuť a hrát v mnoha divadlech v Praze, Brně a Hradci Králové. V dubnu mě čeká výzva trochu jiného druhu – moderování jedné velké akce, zatím nebudu jmenovat. Na jaře chystáme představení s divadlem MASO, tedy s režisérem Adamem Skalou a spolužáky z DAMU.
