Politický geograf Michael Romancov měl dědečka, který pocházel z kozáckého rodu, z rodiny, která měla dlouhou tradici vojenské služby, a sám o sobě sděluje: „Byl jsem vychován v nejlepších tradicích ruského imperialismu“. V podcastu Českého rozhlasu Plus odpovídal na otázky Barbory Tachecí o tom, jak nahlíží na události a postoje vedení své rodné země.
„O ruském režimu toho víme velmi málo, jen to, co je vidět,“ konstatuje Romancov. Pro polititology dovnitř Ruska nelze standardně nahlížet. To, co je znát, má velmi malou vypovídající hodnotu o povaze režimu v Rusku. Můžeme jen vědět, kdy zasedá vláda, parlament. Těžko lze říci, zda se současný Putinův režim po únorové agresi změnil, říká Romancov.
Ohledně vojenské invaze na Ukrajinu, která se v Rusku nesmí nazývat válkou, Romancov říká: „Zdaleka to není tak úžasné, jak Rusko tvrdí, ale není to ani takový průšvih, jak bychom si přáli.“
Nejedná se pouze o válku, co má na Rusko řadu negativních dopadů. Rusové mají velké ztráty na životech a na válečné technice, což se nějakým způsobem podle Romancova odrazí dovnitř Ruska.
„Putin se vlastními ruskými zákony nikdy neřídil. Ale to je něco, co není specifické jenom pro Putina. To se bohužel vztahuje i na sovětskou éru, kde se vůdci nemuseli ohlížet na jakékoliv omezení, jež my vnímáme jako standardně fungující ve všech pluralitních systémech,“ uvažuje Romancov nad tím, zda se dá vůbec rozklíčovat současnou situaci uvnitř ruského státu.
Vnitřní zákony v Rusku jsou jistá tradice, která se tam vytvořila, ale o tom jak Putin konzultuje svá rozhodnutí, vedou politologové diskuse už řadu let. Tvrdí se, že existuje tzv. vnější a vnitřní kruh kolem Putina. Otázkou je, kdo se v těch kruzích nachází – Putin je u moci již přes 20 let, takže personální obsazení se během let měnilo.
Nějaký typ konsensu se v tom režimu podařilo vygenerovat. Existuje názor, že kolem Putina je 9–12 lidí, se kterými on svá rozhodnutí nějakým způsobem konzultuje. Nejsou však jimi členové vlády – oficiálně. Členové vlády, které vidíme a známe, mají podle Romancova reálně velmi malou moc.
Stínové politbyro
Pokud ten vnitřní kruh existuje, je velice nepravděpodobné, že by v něm byl třeba současný premiér Michail Mišustin, nebo kterýkoliv člen ruské vlády nebo parlamentu. Lidé z okruhu jsou integrováni do něčeho, čemu ruští odborníci říkají „politbyro“. To byl orgán, který existoval v dobách sovětských a fungoval ve vrstvě nejvyšší hierarchie Komunistické strany Sovětského Svazu, a veškerá zásadní rozhodnutí se odehrávala uvnitř politbyra.
Soudě z Putinových veřejných vystoupení lze říci, že rozhodně z Ukrajiny ustoupit nehodlá.
Za předpokladu, že je Putin schopen racionální úvahy, ústup by teoreticky mohl být součástí nějaké agendy, usuzuje Romancov.
Zda může dojít k použití jaderné zbraně ze strany Ruska?
Dříve se o jaderných zbraních nemluvilo, protože se samozřejmě vědělo, že Sovětský Svaz je má, a tehdy byl Sovětský svaz spokojen se svou rolí ve světě. Nyní ale tu jadernou hrozbu zmiňují někteří politologové, protože Rusko už není spokojeno se svou rolí, jakou v současnosti ve světě má. Putinův režim se asi v roce 2007 začal vymezovat vůči roli, kterou ve světě měl. Stal se podle Romancova silným, nespokojeným aktérem.
Dále Romancov zmiňuje vysoce postavené občany Ruska, kterým se v průběhu minulého roku stalo něco tragického, odněkud náhle vypadli a zemřeli. Žádný z nich zároveň nebyl vysokým politikem.
Jejich konce politický geograf hodnotí jako „Putinovu výstrahu“. Možná se podle Romancova zalekli tlaku sankcí.
To, jak skončil ten který člověk, může být podle Romancova signál pro tisíce dalších manažerů: „Teď se situace změnila, dejte si pozor!“
Romancov uvedl, že s největší pravděpodobností za jejich smrtí „stojí ruský stát“ a možná také probíhající boje mezi bezpečnostními složkami v době takzvané „speciální vojenské operace“, což je podle Romancova v autoritářských režimech obvyklé. Neuvedl však pro tato tvrzení konkrétní důkazy a omezil se pouze na odhadování situace.
Celé video / podcast s Michaelem Romancovem naleznete zde.
