Dokumentární snímek režisérky Sary Dosové pracuje převážně se záběry z archivu vědeckého páru, který se nebál kvůli výzkumu jít nebezpečí naproti a ještě o tom žertovat. Divák se dozví například i to, že pro někoho může být největším životním snem sjet proud žhavé lávy na kánoi s pádlem v ruce.
Erupce lásky
|
Katia a Maurice Krafftovi ve svém oboru působili jako zjevení. Oba dva mladí a plní elánu více času než v univerzitních studovnách trávili výzkumem v terénu a sběrem dat. V televizních debatách francouzskému publiku poutavým způsobem vysvětlovali, jak fungují přírodní živly. Seznámili se během studií a stejnou láskou, jakou zahořeli k sopkám, propadli i jeden druhému. Od té chvíle se od sebe nehnuli na krok v osobním, ale i v profesním životě. Dělbu práce měli jasně danou.
Maurice natáčel na kameru a poskytoval rozhovory, Katia fotila a starala se o publikační činnost dvojice. Jejich výzkum nesponzorovala žádná univerzita, oba pracovali na volné noze. Po výjezdu za vulkány tak museli vždy publikovat svůj výzkum, aby si vydělali na další cestu. Film jasně ukazuje, že to byly jejich nejméně oblíbené chvíle. Maurice Krafft v jednom záběru žertuje, že není žádným filmařem, ale pouhým potulným vědcem, který natáčí, aby se vůbec mohl věnovat práci.
Záběry přírody, z nichž drtivá většina pochází z rodinného archivu Krafftových, působí jako zjevení. Zamilované duo se nikdy nebálo jít živlu naproti. Létajícím kusům rozžhavené horniny často čelili jen s podomácku vyrobeným ochranným oblekem a kamerou v ruce. Díky tomu zachycují burácející sopky i okolní přírodu s neuvěřitelným citem pro detail. Sopky jsou působivé i na záběrech starých bezmála padesát let.
Filmem se prolíná i sympatický humor. Manželé Krafftovi jako by každým záběrem chtěli dokázat, že vědci jsou koneckonců také jenom lidé. V rámci jednoho z experimentů se například Maurice s jedním svým kolegou vydává v gumovém člunu přímo doprostřed vulkanického jezera plného kyseliny sírové. Na otázku své manželky na to, jestli je to dobrý nápad, dobrosrdečně odpoví, že přece zakoupili ten nejlevnější možný člun, takže i kdyby se náhodou něco přihodilo, nebudou na tom mnoho tratit. Jeho slova jen podtrhuje fakt, že když vědci spustí pod hladinu sondu na ocelovém laně, kyselina během několika chvil ocel zcela rozpustí.
Tato příhoda ale není jedinou lodní anabází v dokumentu. Mauricovým životním snem bylo sjet na kánoi proud lávy od vrcholu sopky až po její patu. Ačkoliv se to komukoliv jinému musí zdát přemrštěné, vulkanolog pilně spřádal plány a vymýšlel řešení. Komukoliv, kdo se nabídl, byl schopen sáhodlouze vysvětlovat, jak toho hodlá dosáhnout. Jen ještě kdyby někdo vymyslel nehořlavou loď…
Manželům Krafftovým se stala osudná erupce japonské sopky Unzen v roce 1991, kdy je spolu s několika jejich kolegy smetl pyroklastický proud. Oba věděli, že se každý den výzkumu vystavují obrovskému nebezpečí. I proto se v počátcích svého vztahu dohodli, že nebudou mít děti. O smrti ale Erupce lásky není, z filmu ani okrajově nečiší fatalita. Film je barvitý portrét se vším, co tento žánr nabízí.
Neobvyklou shodou náhod letos o manželech Krafftových natočil film i renomovaný německý dokumentarista Werner Herzog. Jeho Oheň uvnitř: Requiem za Katiu a Maurice Krafftovy je filmařsky dokonalým chvalozpěvem a elegií v jednom, ale možná právě kvůli tomu oproti Erupci lásky postrádá přirozenost a hravost. Sarah Dosová navíc viditelně čerpá i z toho, že se kromě filmařství věnuje kulturní antropologii, takže vše zasazuje do kontextu.
Erupce lásky už letos potěšila například diváky na filmovém festivalu v Karlových Varech. Vy se k nim můžete velmi jednoduše přidat. Navíc co může uprostřed zimy zahřát lépe než doruda rozžhavené chřtány mocné přírody?
