Přejít k hlavnímu obsahu
Záznamy jsou pozoruhodné a ukazují, jak velkými hráčskými talenty byli Waters, Gilmour, Wright, Mason předtím, než se kapela rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. | Foto: Koh Hasebe
Záznamy jsou pozoruhodné a ukazují, jak velkými hráčskými talenty byli Waters, Gilmour, Wright, Mason předtím, než se kapela rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. | Foto: Koh Hasebe
Martin Hošna -

Pink Floyd opět nadělují ze svých archívů

Minulý rok překvapili Pink Floyd vydáním živáků ze začátku 70. let, které mapovaly jejich cestu k ikonickému albu The Dark Side of The Moon. Nyní se na streamovacích službách příběh opakuje. Osmnáct koncertních záznamů nahraných napříč celým světem ukazuje, jak se z Pink Floyd stala veličina progresivního rocku.

Hlavní slovo mají na živácích právě skladby z The Dark Side of The Moon. Jako by si kapela chtěla ověřit, jak budou písně fungovat na publikum, a ještě je vylepšit, než bude album oficiálně vydáno. Osmnáct živých vystoupení odehráli Floydi ve Velké Británii, USA, Japonsku, Německu, Francii, Belgii a Švýcarsku; kapela koncertovala na podporu desek Meddle a Obscured By Clouds.

Přestože nejsou skladby producentsky nijak ošetřeny, mají ohromnou sílu. Pink Floyd své koncertní show v 70. letech nepublikovali, a tak mezi alby Ummagumma (1969) a Delicate Sound Of Thunder (1988) vznikla obrovská časová díra, kterou tyto desky zacelují, byť špatnou kvalitou zvuku.

Koncertní záznamy navíc ukazují, že Pink Floyd si s přesnou interpretací příliš nedělali hlavu. Do skladeb vkládali další progresivní sóla, velký prostor dostaly klávesy Ricka Wrighta, ale i kytara Davida Gilmoura. Jazzové a bluesové jamy ozvláštňují klasické kompozice jako Childhood's End, One of These Days nebo Time.

Vliv The Doors nebo Jimiho Hendrixe tu promlouvá víc než předchozí zádumčivé sci-fi polohy z alba Atom Heart Mother, a to především v koncertním tracku The Travel Sequence. Největším překvapením je vydání pěti alternativních verzí skladeb z The Dark Side of The Moon. Předehra On The Run zní v syrové zpomalené podobě a ukazuje, jakým způsobem byla nahraná.

Podobně je na tom i úvod trance remixu Speak To Me / Breathe, v němž pomocí kláves a bicích zaznívá nefalšovaná vesmírná odyssea. Skladba Any Colour You Like jde nejdál, co to jde – jednoduchou smyčku tu v pravý okamžik rozetne Gilmourova kytara či klávesy, jinak se jedná o pozoruhodnou taneční podobu legendární písně. Hymnické písně Us and Them a Time / Breathe (In The Air) postrádají kytarová či klávesová sóla, na druhou stranu zde duši více rozeznívá saxofon nebo samotný kontrast obou skladeb.

Co na deskách oceníte jako muzikanti?

Z komerčního hlediska se nejedná o nic jiného než o obchodní taktiku. Evropské ustanovení „Use It or Lose It“ by jinak zapříčinilo, že by Pink Floyd po desetiletích ztratili práva na nevydané skladby. Proto se dá očekávat, že nijak neošetřené nahrávky zanedlouho zmizí z katalogu streamovacích služeb stejně rychle jako ty z loňska.

Ačkoli Pink Floyd už dlouho nefungují jako aktivní kapela, přesto pro ně byl rok 2022 relativně nabitý. Ve spolupráci s ukrajinským zpěvákem Andriym Khlyvnyukem nahrálo duo Gilmour/Mason charitativní píseň Hey Hey Rise Up na pomoc Ukrajině, došlo konečně na vydání reedice alba Animals z roku 2018, Roger Waters i David Gilmour slibují nové sólové počiny a ve hře je také dokument o základajícím členovi kapely Sydu Barrettovi.

Je věčná škoda, že žádná z desek neprošla producentskou proměnou. Technologie dnešní doby by si s tím určitě poradily. Bez jakéhokoli prohlášení managmentu Pink Floyd zůstává ve vzduchu viset otázka, jestli kapela s tímto materiálem bude v budoucnu vůbec ještě dál pracovat či nikoli.

Záznamy jsou pozoruhodné a ukazují, jak velkými hráčskými talenty byli Waters, Gilmour, Wright, Mason předtím, než se kapela rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Koncept, v němž hudba a texty tvořily semknutou jednotku, tak zůstává i díky kolekci živáků Pink Floyd zakotvený v čase. Jemné detaily jako bluesové frázování, jemné ohýbaní strun, whammy bar vibrato a oduševnělý dotek kláves, bicích i baskytary tu zaznívají ve své nefalšované podobě. Uvidíme, čím nás Pink Floyd překvapí za rok.

1. 'Live At Southampton Guildhall, UK, 23. ledna 1972'
2. 'Live At Carnegie Hall, New York, 5. února 1972'
3. 'Live At The Rainbow Theatre, London 17. února 1972'
4. 'Live At The Rainbow Divadlo, Londýn 18. února 1972'
5. 'Live At The Rainbow Theatre, Londýn 19. února 1972'
6. 'Live At The Rainbow Theatre, Londýn 20. února 1972'
7. 'Live At The Taiikukan, Tokio, Japan, 3. března 1972 '
8. 'Live At Osaka Festival Hall, Japan, 8 March 1972'
9. 'Live At Nakajima Sports Centre, Sapporo, Japan, 13 March 1972'
10. 'Live At Chicago Auditorium Theatre, USA, 28 April 1972'
11. 'Live At The Deutschlandhalle, Berlin, Germany, 18 May 1972'
12. 'Live At The Hollywood Bowl, Los Angeles, 22 September 1972'
13. 'Live At The Empire Pool, Wembley, London, 21. října 1972'
14. 'Live At Ernst-Merck Halle, Hamburg, Germany, 12. listopadu 1972'
15. 'Live At The Palais des Sports, Poitiers, Francie 29. listopadu 1972'
16. 'Live At The Palais des Sports de L'Ile de la Jatte, Saint Ouen, Francie, 1. prosince 1972'
17. 'Live At The Vorst Nationaal, Brusel, Belgie, 5. prosince 1972'
18. 'Live At Hallenstadion, Curych, Švýcarsko 9. prosince 72'

Pink Floyd Music

Progresivní rock

80 %

Tagy Pink Floyd David Gilmour Roger Waters

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY