Významnou úlohu sehrají staří slovanští/pohanští bohové. To je ušlechitý nápad. Tam, kde Řekové mají Dia, se v této pohádce vyskytuje Svarožic. Dokonce sídlí i na místě kdesi za prostorem a časem (nebo něco v tom smyslu), kde všechno řídí z koruny vysokého stromu. Pod sebou má sličné dívky, které tancují pod dohledem Chantal Poullain, což je zajímavé. Bohužel akorát z toho důvodu, že Svarožic vypadá jako Bolek Polívka. A Oseň ztvárňuje jeho dcera Anna. Na Vladimíra už se nedostalo. 

 

Vedle Oseni tady máme ještě Vesnu, Živu a Morenu. Každá má pod palcem jedno roční období. Poslední zmíněná by však byla nejšťastnější, kdyby trvala věčná zima. Její syn je smrťák a společně bydlí v jeskyni, ve které se nachází plno svíček, z nichž každá symbolizuje jeden lidský život. Jednoho dne se narodí mrtvé děvčátko, které se díky Vesniným zázračným náušnicím podaří oživit. Dostane jméno Jaruška, ale i při své veselé povaze si musí dávat pozor. Ani tak ne na bohy Peruna s Radegastem, jako na proradného Černoboga, který by byl určitě schopný to hrát na všechny strany. 

 

Kdyby ovšem byl ze strany tvůrců zájem využít naplno potenciál téhle postavy. Respektive on by asi byl, jenom tvůrci přesně nevěděli, jak na to. Hlavně, že zlákali do cameo úlohy muzikanta Pavla Zedníčka. Nicméně dramaturgie je v současném českém filmu velký problém. Především co se komedií a pohádek týče. Vždyť nedotaženost postihla i Anděla Páně 2, kde logicky nebyla způsobená nezkušeností tvůrců, nýbrž jistou křečí z toho, že nechci zklamat příznivce a příznivkyně jedničky, která se zařadila mezi nesmrtelné vánoční klasiky. K nim nakonec, uvedenému nedostatku navzdory, patří i dvojka. 
 

 










 

Protože souhra Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka funguje na výbornou. Druhý jmenovaný v Největším daru hraje právě Černoboga, jenž s Uriášem má nějaké společné rysy. Logicky se okamžitě nabízí srovánání, což této pohádce škodí. Naopak její suverénně největší předností či spíše přímo duší, je Sabina Rojková v roli Vesny. Jestliže Jaruška jest veselá povaha, tahle bohyně jara si nikdy a ničím nenechá zkazit svoji výbornou náladu, a tak - ač slovanská - vymýšlí žertíky kanadského původu. Její rozradostněnost nenaruší ani Morena, kterou snad nemohla hrát žádná jiná herečka, než Zuzana Slavíková. 

 

Největší dar si prakticky po celou dobu dokázal udržet velmi pěknou atmosféru, nicméně to nic nemění na tom, že rozpočet byl nižší, než by bývalo bylo zapotřebí, a tudíž se občas nelze zbavit dojmu, že sledujeme televizní práci, na čemž v tomhle případě nic nezmění ani tradičně pěkná kamera Davida Ployhara. Vizuální efekty jsou na tuzemské poměry také kvalitní a závěrečné věnování všem, kdo se usmívají a věří v sílu dobra, je určitě hezké. Jenže příběh postrádá pravidla, což vyvolává pochybnosti, stejně jako fakt, že se některé nápady nepodařilo lépe rozvinout. Při téhle zapeklité kombinaci by se vedle slovanských bohů bývali mohli klidně objevit i slovanští duchové, jako třeba domovoj. 

 

FOTO: Bontonfilm