Soukromé rozhovory

Nic proti slow divadlu, ale co je moc to je moc. Frontloadování dobrého textu, nuancované herecké výkony a trubka prostě nestačí na to, aby to udrželo diváckou pozornost dostatečně dlouho (zvlášť když máte ADHD). Když navíc sdělení a rozuzlení není zrovna neočekávané a působí trochu jako každé druhé drama, nevykoupí to ani pár zajímavých režijních nápadů. Na nějakou cílovou skupinu to asi může fungovat fakt dobře. Já jí ale nejsem.

75 %. Videno 7.2.2024, JEDL v Rokoku, 90 min, 2 rada. Prvni rada neobsazena.
Komorni drama o trech blizkych lidech a ztrate viry v boha i v toho druheho. Dve zidle, tri koberce a jeden hudebnik. Anna / L. Trmikova byla svemu muzi a knezi Henrikovi / M. Pechlat neverna s o 15 let mladsim studentem katolickeho seminare. Na radu stryce a predstaveneho Henrika, zde Z. Maryska, Anna Henrikovi oznami nemanzelsky vztah. Strucne a jasne. Kalhotky schovane pod kobercem. Pusobiva aplikace zelene pletove masky. Rolovani kobercu. L. Trmikova silna, M. Pechlat obtizne se vyrovnavajici a moudry Z. Maryska. Pusobiva klasika.

Buh je v kazdem z nas.

Perfektní scénografie a zpracování. Herecké výkony v JEDLU jsou prostě špička.

Divadelní spolek Jedl v Divadle X10 - Lucie Trmíková na motivy textů Ingmara Bergmana - Soukromé rozhovory. Bergmanovská variace pro tři hlasy a trubku
Konečně další hutný text, který má smysl. Inu Bergman. Něco jsem se jeho filmů natlumočil. A dívadlo, které má kvůli tomu smysl. Zčásti potlesk vestoje, zčásti dobové halekání.

Skvělá Lucie Trmíková, výborná akustika prostoru X10 a chvílemi velmi expresivní divadlo. Zajímavá zkušenost.

záznam
Vystup ze svého vězení, budeš překvapen, že ti v tom nikdo nebrání...
Anna/L. Trmíková se zamilovala. Je však vdaná za Henrika/M. Pechlát, kněze, citově chladného, manipulativního a labilního člověka. Bergman, tak nějak plynoucí za svými až suše popisnými slovy, skrývajícími realitu a hrůzu za tím pěkným lesklým nátěrem. A jediný, koho příběh těch dvou opravdu zajímá, je starý kněz/Alois Švehlík.
Na puristické scéně, nádherná herecká práce.

Drsný a drásavý bergmanovský příběh obnažený až na dřeň. Lucie Trmíková ponechala z textu naprosté minimum nutné k pochopení příběhu a pohnutek postav a Jan Nebeský se soustředil výhradně na text a zbavil představení naprosto všeho, co by příběh a jednání postav rozptylovalo. Herci na toto pojetí znamenitě slyší. (Záznam ze streamu, 31.5.2020)

66%

Velmi dobře prokreslené postavy a k tomu výborná L. Trmíková. I ve třech a s minimem kulis lze udělat vynikající představení.

Herecký koncert Lucie Trmíkové a Bergmanovský silný text k tomu.
Skvělá minimalistická a zároveň dostačující práce se scénografií.
Děkuji za divadelní zážitek!

Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.

"Zbatečně teatrálně" v téhle skvělé inscenaci nehraje nikdo. Kdy už si lidé přestanou plést divadlo s televizními seriály? Vynikající je především spoluautorka textu Lucie Trmíková. Je zcela přesvědčivá a pravdivá i v krajních polohách.

Nesedly mi ani herecké výkony, ani zpracování. Zdeněk Maryška i Lucie Trmíková hrají zbatečně teatrálně, vůbec ne civilně, a konkrétně Maryška zní jak z nějaké velice špatné české pohádky. Taky nechápu, proč měl režisér potřebu Bergmana obohacovat o komediální prvky a skákat z dramatu do frašky. Naprosto to zabíjí i těch pár vzácných momentů vypjatých emocí. Místo bušení srdce u nervydrásajících vypjatých dialogů, jak je na Bergmana zvykem, toto představení nudí a uspává. Chudák Bergman.

V tomto komorním představení se divák ocitne v niterním světě bergmanovských postav trpících, nemilovaných a nepochopených. Drsný dekór sálu X10 dobře evokuje chladnou atmosféru severu, a bolestné sevření vnitřně rozpadlého manželského páru striktní protestantskou morálkou. Diváka mrazí v zádech. Brilantní herecké výkony. Škoda, že akustika velkého prostoru není na výši.

Uf. Vtipné, smutné, pravdivé. Geniální. Musíte vidět. Lucie Trmíková podává nadpozemský výkon, ale Martin Pechlát a Alois Švehlík jsou jí rovnocennými partnery. Skvělá hudba. Minimalistická výprava, maximální divadelní zážitek.

Minimalistická scéna v industriálním prostoru, skvělé herecké výkony, živá trubka - "obyčejné" divadlo, o to silnější účinek na diváka.

Nic proti slow divadlu, ale co je moc to je moc. Frontloadování dobrého textu, nuancované herecké výkony a trubka prostě nestačí na to, aby to udrželo diváckou pozornost dostatečně dlouho (zvlášť když máte ADHD). Když navíc sdělení a rozuzlení není zrovna neočekávané a působí trochu jako každé druhé drama, nevykoupí to ani pár zajímavých režijních nápadů. Na nějakou cílovou skupinu to asi může fungovat fakt dobře. Já jí ale nejsem.

75 %. Videno 7.2.2024, JEDL v Rokoku, 90 min, 2 rada. Prvni rada neobsazena.
Komorni drama o trech blizkych lidech a ztrate viry v boha i v toho druheho. Dve zidle, tri koberce a jeden hudebnik. Anna / L. Trmikova byla svemu muzi a knezi Henrikovi / M. Pechlat neverna s o 15 let mladsim studentem katolickeho seminare. Na radu stryce a predstaveneho Henrika, zde Z. Maryska, Anna Henrikovi oznami nemanzelsky vztah. Strucne a jasne. Kalhotky schovane pod kobercem. Pusobiva aplikace zelene pletove masky. Rolovani kobercu. L. Trmikova silna, M. Pechlat obtizne se vyrovnavajici a moudry Z. Maryska. Pusobiva klasika.

Buh je v kazdem z nas.

Perfektní scénografie a zpracování. Herecké výkony v JEDLU jsou prostě špička.

Divadelní spolek Jedl v Divadle X10 - Lucie Trmíková na motivy textů Ingmara Bergmana - Soukromé rozhovory. Bergmanovská variace pro tři hlasy a trubku
Konečně další hutný text, který má smysl. Inu Bergman. Něco jsem se jeho filmů natlumočil. A dívadlo, které má kvůli tomu smysl. Zčásti potlesk vestoje, zčásti dobové halekání.

Skvělá Lucie Trmíková, výborná akustika prostoru X10 a chvílemi velmi expresivní divadlo. Zajímavá zkušenost.

záznam
Vystup ze svého vězení, budeš překvapen, že ti v tom nikdo nebrání...
Anna/L. Trmíková se zamilovala. Je však vdaná za Henrika/M. Pechlát, kněze, citově chladného, manipulativního a labilního člověka. Bergman, tak nějak plynoucí za svými až suše popisnými slovy, skrývajícími realitu a hrůzu za tím pěkným lesklým nátěrem. A jediný, koho příběh těch dvou opravdu zajímá, je starý kněz/Alois Švehlík.
Na puristické scéně, nádherná herecká práce.

Drsný a drásavý bergmanovský příběh obnažený až na dřeň. Lucie Trmíková ponechala z textu naprosté minimum nutné k pochopení příběhu a pohnutek postav a Jan Nebeský se soustředil výhradně na text a zbavil představení naprosto všeho, co by příběh a jednání postav rozptylovalo. Herci na toto pojetí znamenitě slyší. (Záznam ze streamu, 31.5.2020)

66%

Velmi dobře prokreslené postavy a k tomu výborná L. Trmíková. I ve třech a s minimem kulis lze udělat vynikající představení.

Herecký koncert Lucie Trmíkové a Bergmanovský silný text k tomu.
Skvělá minimalistická a zároveň dostačující práce se scénografií.
Děkuji za divadelní zážitek!

Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.

"Zbatečně teatrálně" v téhle skvělé inscenaci nehraje nikdo. Kdy už si lidé přestanou plést divadlo s televizními seriály? Vynikající je především spoluautorka textu Lucie Trmíková. Je zcela přesvědčivá a pravdivá i v krajních polohách.

Nesedly mi ani herecké výkony, ani zpracování. Zdeněk Maryška i Lucie Trmíková hrají zbatečně teatrálně, vůbec ne civilně, a konkrétně Maryška zní jak z nějaké velice špatné české pohádky. Taky nechápu, proč měl režisér potřebu Bergmana obohacovat o komediální prvky a skákat z dramatu do frašky. Naprosto to zabíjí i těch pár vzácných momentů vypjatých emocí. Místo bušení srdce u nervydrásajících vypjatých dialogů, jak je na Bergmana zvykem, toto představení nudí a uspává. Chudák Bergman.

V tomto komorním představení se divák ocitne v niterním světě bergmanovských postav trpících, nemilovaných a nepochopených. Drsný dekór sálu X10 dobře evokuje chladnou atmosféru severu, a bolestné sevření vnitřně rozpadlého manželského páru striktní protestantskou morálkou. Diváka mrazí v zádech. Brilantní herecké výkony. Škoda, že akustika velkého prostoru není na výši.

Uf. Vtipné, smutné, pravdivé. Geniální. Musíte vidět. Lucie Trmíková podává nadpozemský výkon, ale Martin Pechlát a Alois Švehlík jsou jí rovnocennými partnery. Skvělá hudba. Minimalistická výprava, maximální divadelní zážitek.

Minimalistická scéna v industriálním prostoru, skvělé herecké výkony, živá trubka - "obyčejné" divadlo, o to silnější účinek na diváka.

Drsný a drásavý bergmanovský příběh obnažený až na dřeň. Lucie Trmíková ponechala z textu naprosté minimum nutné k pochopení příběhu a pohnutek postav a Jan Nebeský se soustředil výhradně na text a zbavil představení naprosto všeho, co by příběh a jednání postav rozptylovalo. Herci na toto pojetí znamenitě slyší. (Záznam ze streamu, 31.5.2020)

"Zbatečně teatrálně" v téhle skvělé inscenaci nehraje nikdo. Kdy už si lidé přestanou plést divadlo s televizními seriály? Vynikající je především spoluautorka textu Lucie Trmíková. Je zcela přesvědčivá a pravdivá i v krajních polohách.

záznam
Vystup ze svého vězení, budeš překvapen, že ti v tom nikdo nebrání...
Anna/L. Trmíková se zamilovala. Je však vdaná za Henrika/M. Pechlát, kněze, citově chladného, manipulativního a labilního člověka. Bergman, tak nějak plynoucí za svými až suše popisnými slovy, skrývajícími realitu a hrůzu za tím pěkným lesklým nátěrem. A jediný, koho příběh těch dvou opravdu zajímá, je starý kněz/Alois Švehlík.
Na puristické scéně, nádherná herecká práce.

66%

Divadelní spolek Jedl v Divadle X10 - Lucie Trmíková na motivy textů Ingmara Bergmana - Soukromé rozhovory. Bergmanovská variace pro tři hlasy a trubku
Konečně další hutný text, který má smysl. Inu Bergman. Něco jsem se jeho filmů natlumočil. A dívadlo, které má kvůli tomu smysl. Zčásti potlesk vestoje, zčásti dobové halekání.

Nic proti slow divadlu, ale co je moc to je moc. Frontloadování dobrého textu, nuancované herecké výkony a trubka prostě nestačí na to, aby to udrželo diváckou pozornost dostatečně dlouho (zvlášť když máte ADHD). Když navíc sdělení a rozuzlení není zrovna neočekávané a působí trochu jako každé druhé drama, nevykoupí to ani pár zajímavých režijních nápadů. Na nějakou cílovou skupinu to asi může fungovat fakt dobře. Já jí ale nejsem.

Uf. Vtipné, smutné, pravdivé. Geniální. Musíte vidět. Lucie Trmíková podává nadpozemský výkon, ale Martin Pechlát a Alois Švehlík jsou jí rovnocennými partnery. Skvělá hudba. Minimalistická výprava, maximální divadelní zážitek.

Velmi dobře prokreslené postavy a k tomu výborná L. Trmíková. I ve třech a s minimem kulis lze udělat vynikající představení.

Skvělá Lucie Trmíková, výborná akustika prostoru X10 a chvílemi velmi expresivní divadlo. Zajímavá zkušenost.

75 %. Videno 7.2.2024, JEDL v Rokoku, 90 min, 2 rada. Prvni rada neobsazena.
Komorni drama o trech blizkych lidech a ztrate viry v boha i v toho druheho. Dve zidle, tri koberce a jeden hudebnik. Anna / L. Trmikova byla svemu muzi a knezi Henrikovi / M. Pechlat neverna s o 15 let mladsim studentem katolickeho seminare. Na radu stryce a predstaveneho Henrika, zde Z. Maryska, Anna Henrikovi oznami nemanzelsky vztah. Strucne a jasne. Kalhotky schovane pod kobercem. Pusobiva aplikace zelene pletove masky. Rolovani kobercu. L. Trmikova silna, M. Pechlat obtizne se vyrovnavajici a moudry Z. Maryska. Pusobiva klasika.

Buh je v kazdem z nas.

V tomto komorním představení se divák ocitne v niterním světě bergmanovských postav trpících, nemilovaných a nepochopených. Drsný dekór sálu X10 dobře evokuje chladnou atmosféru severu, a bolestné sevření vnitřně rozpadlého manželského páru striktní protestantskou morálkou. Diváka mrazí v zádech. Brilantní herecké výkony. Škoda, že akustika velkého prostoru není na výši.

Herecký koncert Lucie Trmíkové a Bergmanovský silný text k tomu.
Skvělá minimalistická a zároveň dostačující práce se scénografií.
Děkuji za divadelní zážitek!

Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.

Nesedly mi ani herecké výkony, ani zpracování. Zdeněk Maryška i Lucie Trmíková hrají zbatečně teatrálně, vůbec ne civilně, a konkrétně Maryška zní jak z nějaké velice špatné české pohádky. Taky nechápu, proč měl režisér potřebu Bergmana obohacovat o komediální prvky a skákat z dramatu do frašky. Naprosto to zabíjí i těch pár vzácných momentů vypjatých emocí. Místo bušení srdce u nervydrásajících vypjatých dialogů, jak je na Bergmana zvykem, toto představení nudí a uspává. Chudák Bergman.

Perfektní scénografie a zpracování. Herecké výkony v JEDLU jsou prostě špička.

Minimalistická scéna v industriálním prostoru, skvělé herecké výkony, živá trubka - "obyčejné" divadlo, o to silnější účinek na diváka.