Nezavrhujte agresivní PC hry, pro dospívající jsou bezpečným ventilem

Turbulentní doba plodí nejisté děti, dospívající i rodiče. Jako rodiče často řešíme to, kolik má náš potomek kroužků, kolikátý zaběhl školní atletickou soutěž a co dostal z násobilky. Ale zapomněli jsme na to, že více než cokoli jiného je v dnešní době důležité vychovat psychicky odolné jedince, kteří jsou flexibilní a připravení přizpůsobit se změnám životních podmínek, jež nám život poslední dobou servíruje.

Podle hosta podcastu Na Kafi, vývojového psychoanalytika Petera Pötheho, jsou dnes děti mnohem méně psychicky odolné, i když to tak navenek nevypadá. Ale přitom žijí v době, která je mnohem náročnější, než byla před několika desetiletími zpátky. A dospělí, i přes všechny snahy, mají mnohem složitější pozici, aby dětem v dnešní době porozuměli.

Nebraňte se emocím

Základem je správně komunikovat, vnímat děti a také umožnit volný průběh emocím. „A nebát se těch negativních: hněvu, strachu, frustrace. I ta nenávist patří do vztahu matky a dítěte a já jako psychoanalytik vím, že je úplně přirozená a normální, protože je ve fantazii,“ uvedl v podcastu Peter Pöthe.

PODCASTY iDNES.cz Ženský svět do uší. Redakce ONA pro vás rozjela nové podcasty. NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá…

„Emoce je vždy bezpečná, fantazie je vždy bezpečná. Co je nebezpečné, je skutek,“ upozornil na to, že rodiče i škola často natolik regulují chování dětí, že vymažou i emoce. „Například když ve třídě nedovolím dětem se rozčílit, křičet a zanadávat, tlačím je do toho, aby to vytěsnily, a potom to ventilují. Ať už nějakou velkou úzkostí nebo napadením sourozence, spolužáka, protože jim zkrátka rupnou nervy. Čili je třeba mluvit o těch negativních emocích a dovolit si je i druhým prožívat,“ dodal odborník na dětskou duši.

Právě proto mají důležitou regulační funkci počítačové hry, které mohou sloužit jako bezpečný ventil. „Není to tak, že počítačové hry vedou k agresi, je to právě naopak. Ten, kdo má v sobě velké napětí, tak ho na Fortnitu nebo třeba Counter-Striku velmi bezpečně vybije, protože nikoho v reálu nezabije. Pokud si nebudeme negativní emoce uvědomovat, budeme je převádět v životě do akce, která už je nebezpečná, riziková,“ upozornil v podcastu Pöthe.

Rodiče by měli hrám, které dětem umožní hrát, rozumět. Pozorovat, o co tam jde, co se tam děje. Nebo je ideálně hrát. „A samozřejmě je regulovat, protože u některých dětí, zvláště u těch, které nejsou v životě úplně happy, mají tendenci se stát závislostí. Tam já to potřebuju regulovat, ale ne odsuzovat. Protože jestliže mé dítě tráví dvě hodiny denně hrou, ve které je skutečně dobré, může za to na sebe být hrdé, protože třeba ani taťka by to nedokázal,“ poukázal na případ z praxe Peter Pöthe s tím, že rodiče většinou hraní her odsoudí se slovy, že je to nějaká blbost. „Dítě má pak pocity viny a stydí se za to, protože mu to zakazují,“ dodal

Tvrdé počítačové restrikce tedy Peter Pöthe ve výchově rozhodně nedoporučuje. „Je třeba s tím zacházet rozumně, protože internet a počítač jsou dnes běžnou denní výbavou každé rodiny a naopak ty děti, které to mají zakázané, po tom ještě více touží. Navíc jsou vykázány ze své sociální bubliny, protože se s vrstevníky nemají o čem bavit: já jsem sice četl knížku, to je fajn, ale nemám si o tom s kým popovídat... i tento aspekt je třeba vidět,“ upozornil.

Sociální sítě zachraňovaly vztahy

Podobně se přimlouvá i za sociální sítě, které mají někteří rodiče tendenci ostrakizovat. „Sociální sítě byly obrovskou výhodou v době covidu, protože to byl jediný způsob, jak vůbec udržet nějaké vztahy, které nahrazovaly ty skutečné, jež nemohly být realizované. A když rodiče nadávají dítěti s tím, že udržuje fejkové svazky, a zakazují to s tím, že ti lidé na druhé straně nejsou skuteční, je třeba si uvědomit, že jsou to kolikrát jediné vztahy, které to dítě či teenager má,“ ukazuje druhou stranu mince psychoterapeut.

I u sociálních sítí ovšem platí, že rodiče by se jim měli snažit porozumět. A zejména u mladších dětí je třeba sledovat, co sledují. Je zkrátka třeba najít správnou hranici a striktně nezakazovat, protože sociální sítě, internet, multimédia jsou součástí identity našich dětí.

„Samozřejmě jako rodič nedovolím sledovat zombíky, když dítě pak v noci nespí a bude vyděšené. Nepovolím posledního Harryho Pottera jen proto, že už jej viděli všichni jeho spolužáci.“

„Velká část dětí dnešní doby funguje v naprosté symbióze s technologiemi, s internetem. Rodiče tomu do velké míry nerozumí, nedosáhnou tam a mají tendenci to zakazovat. Neuvědomují si, že jejich děti jsou napojeny na internet, aniž by držely telefon v ruce. Ani mladí rodiče si s tímto fenoménem neví rady, protože nevyrůstali v tom, v čem vyrůstají naše děti,“ upozornil v podcastu Na Kafi vývojový psychoanalytik Peter Pöthe. Celý podcast najdete zde: