PŘÍMO Z KATARU | Fotbal? Ano, pár plácků potkáte, k tomu skvělé areály, kde působí místní kluby. Hokej si také můžete - trochu překvapivě - zahrát nebo se na něj podívat. Katar vám však ukáže i jiné sporty, některé nezvyklé, další v interesantním prostředí.
Hodiny ukazují půl sedmé ráno, pátek, tedy první den víkendu. Vedle stanice metra Hamad Hospital je obří betonové prostranství. Kdo si pamatuje „náměstí“ na strahovských kolejích, kde jsou nyní hřiště, dozajista ví, o čem běží řeč. Prostě nic moc prostor.
Jenže to neva, už v takhle brzký čas tady vidíte dvě grupy v rozdílných dresech. Hrají kriket, v Asii ultrapopulární sport. „Jsou tady Indové, pro ně je nejvíc. Pořádají se i soutěže,“ vysvětluje Lukáš Pečeňa, mladý muž, jenž pracuje u aerolinek Qatar Airways jako auditor. Ke sportu má blízko, v Česku hrál druhou fotbalovou ligu i první futsalovou. V Kataru se však vrhnul na jiná odvětví - a může dělat průvodce.
Podobně jako pár jeho kamarádů, například Slovák Tomáš Hudáček, fyzioterapeut pracující pro Katarskou fotbalovou federaci, nebo Martin Jaroš, známý marketingový expert, se vrhl na kolo. Vyráží dvakrát týdně po ránu, v pracovní dny na 65 kilometrů, o víkendu na stovku. Ne, to není nic výjimečného, ale podmínky ano. Mraky cyklostezek širokých jako silnice.
„Klidně můžete objet všechny stadiony, na kterých se hraje. Dělá to nějakých sto sedmdesát kilometrů. Pěkná vyjížďka,“ usmívá se Hudáček.
Stane se, že u cesty najdete zaparkované kolo, jen přikryté plachtou. V Kataru je kriminalita na nule, proto není problém nechat stroj na místě. Jen přijet autem, nasednout, nakroutit nějaké kilometry a zase zaparkovat do „garáže“.
Další lokalitou, kde se dá sportovat, je poušť. Sama o sobě budí pozornost, v Kataru je (společně s Namibií) jediná, která padá přímo do moře. Oblast nějakou hodinku autem z Dauhá je i díky tomu v permanenci.
Poznal to i Michal Stříž, futsalový trenér, jenž tady před pár lety vedl klub Al Sadd i reprezentaci: „V pátek se vůbec netrénovalo. Všichni odjeli do pouště na čtyřkolky. Já jsem byl jednou, tolik mě to nelákalo, ale pro ně to byla velká zábava.“
Kvůli cestám do písečného království si také kupují velká auta. „Není to jen kvůli rozmařilosti,“ usmívá se Pečeňa. Potřebujete sílu, hmotnost, ale také podhuštěné gumy. Proto je u vjezdu stanice, kde vám je za 5 rijálů (60 korun) odpustí a na zpáteční cestě zase dofouknou.
V dunách se nejezdí jen na čtyřkolkách, ale místní zde i závodí v autech. „Dokonce v driftování. Jedou bokem po hřbetu duny,“ popisuje Pečeňa.
On sám si na písku zazávodil v běhu. Pořádá se zde pouštní klání na 40 kilometrů. „Ale letos bylo takové vedro, že ho zkrátili na půlku,“ říká Pečeňa. Povrch je nečitelný. Můžete běžet po odfoukané zemi, tedy po tvrdém, ale také po klasickém pouštním písku. Pak se nápor - logicky - zvyšuje.
V kurzu jsou i extrémnější závody, český exfotbalista si je rovněž vyzkoušel, například trasu na šedesát kilometrů. „To bylo v Ománu,“ vysvětluje. V Kataru jsou populární také duatlony v poušti, spojení běhu s cyklistikou. Tady se dostává na horská kola.
Zmíněné aktivity musí brát ohledy na jeden důležitý faktor, na počasí. V zálivu je vedro, v létě i padesát stupňů. V zimě je to snesitelnější, ale i tak se na kolo vyráží třeba po šesté.
„Já miluju lyže, ale... Golf tady můžete hrát celý rok,“ směje se Slovák Hudáček. Také už tady žije jedenadvacet let.
