Tento článek je součástí Special reportu: Sociální systém je pod tlakem, pomoci může správná evropská politika
Hlavním ponaučením, které by si Evropané měli odnést z událostí posledních let, je provázanost ekonomiky a zdravotnictví se sociálními otázkami, uvedl ředitel Foundation for European Progressive Studies (FEPS) a bývalý maďarský eurokomisař pro pracovní místa a občanská práva László Andor při příležitosti debaty Call to Europe.
Evropská unie čelila v posledních letech řadě výzev. Nejprve se musela potýkat s pandemií, nyní s ruskou agresí vůči Ukrajině. Dlouhodobě se zároveň snaží připravit na změny klimatu a všechny její dopady.
Aby se s těmito událostmi dokázala vyrovnat, musí hledat cestu, jak utvářet nejen hospodářskou, ale i sociální politiku. A to ideálně tak, aby žádný z členských států sedmadvacítky nezůstal pozadu.
Všechny zmíněné tři krize – covid-19, válka i změna klimatu – se postupně podepisují i na přístupu, který EU volí. Právě covidová krize donutila země EU hledat společný postup proti šířícímu se viru i prudce ochlazené ekonomice.
Dala tak podle Andora například vzniknout plánu na oživení Evropy, ze kterého mohou členské státy čerpat přes 800 miliard eur na opětovné nastartování a transformaci ekonomiky. Byla dokonce probořena některá tabu, jako společná půjčka zemí EU, jejíž smyslem je pomoci Unii čelit nastupující recesi. Nebyly to ale jen ekonomická a zdravotnická oblast, které se staly předmětem zásahů. Krize otevřely i řadu sociálních otázek.
Hlavním ponaučením, které by si Evropané měli odnést z událostí posledních let, je provázanost ekonomických a zdravotnických témat s těmi sociálními, uvedl Andor. „Je stejně důležité integrovat státy v Evropě jak hospodářsky, tak sociálně.“
Kohezní politika má snižovat nerovnosti v EU
Evropská unie se snaží zajistit podobnou životní úroveň napříč státy skrze kohezní politiku. Ta slouží především chudším regionům EU, které mohou tyto peníze – v období 2021 až 2027 celkem 392 miliard eur – využít na projekty dopravní infrastruktury, ale i na zateplování domů, budování obnovitelných zdrojů energie nebo digitalizaci.
Česko, jako jedna z 15 zemí s nárokem na tento balík peněz, za poslední uplynulé období získalo celkem 604 miliard korun. Za to současné, tedy v období 2021–2027, by to mělo být dalších zhruba 500 miliard.
Právě v tomto aktuálním období se kohezní fondy zaměřují jednak na zelené projekty, jednak ale i na řešení sociálních problémů.
„V Evropské unii je obrovská nerovnost, ke které přispívá dnešní krize, ale i samotná transformace (ekonomiky). Ta je sama o sobě druhem krize,“ zdůraznil Matthias Ecke, německý europoslanec S&D.
EU by měla při rozdělování peněz zohlednit migraci
Do otázky, jak zajistit rovnoměrný rozvoj Evropy a srovnání sociálních podmínek ve všech jejích zemích a regionech – od vzdělání přes pracovní příležitosti až po dostupnost zdravotní péče – přitom vstupuje řada faktorů.
Mezi nimi je například migrace mezi jednotlivými členskými státy. I ta by se podle Cecilie Bruzeliusové, lektorky evropské veřejné politiky z Tübingen University, měla promítat do způsobu, jakým jsou v EU rozdělovány zdroje.
Otázkou je především to, zda a popřípadě jak kompenzovat státům jejich investice do vzdělávání a „vychovávání“ mladých lidí, když svou rodnou zemi opustí a rozhodnou se pracovat jinde v EU.
S tím se v současné době potýká například Maďarsko, ze kterého mladí lidé míří do jiných členských zemí. „Dopad na ty země, ze kterých obyvatelé ve velkém odchází, je obrovský,“ řekla.
Podle vlastních podmínek
Současná politika EU má ale i další úskalí. Rozdělování zemí na bohaté a chudé nutně vede k rozdělování obyvatel Evropy na různé kategorie.
Měnová unie byla rozdělena na dvě skupiny zemí, silnější a slabší, což znamená také polarizaci spojenou se sociálními rozdíly a nevýhodami, myslí si předseda Masarykovy demokratické akademie a bývalý ministr zahraničních věcí a kultury Lubomír Zaorálek.
S tím souhlasí Ecke, podle kterého si EU musí ujasnit priority, jichž chce v daných státech dosáhnout. Nemělo by ale jít o napodobování modelů minulých desetiletí – evropské země by neměly dohánět a následovat své úspěšnější sousedy, ale naopak usilovat o vlastní cíle podle svých vlastních podmínek.
