Pardubice - Obchodní akademie v Pardubicích má ode dneška pamětní desku, připomíná židovské transporty do Terezína. Ve škole bylo před 80 lety seřadiště. Dvěma transporty v prosinci 1942 odjelo do Terezína 1258 lidí, většinu z nich později zavraždili nacisté v Osvětimi. Přežilo 92 lidí, řekl ČTK archivář ze Státního okresního archivu Pardubice Petr Mücke.
Fotogalerie
"Přesněji to bylo 1256 lidí, v transportech ale byly dvě těhotné ženy, jejich děti se narodily až v Terezíně. Shromaždiště byla obvykle ve větších českých městech, obvykle to byly školy. Lidé se museli dostavit s několikadenním předstihem," uvedl archivář.
Židovští obyvatelé transportovaní do koncentračního tábora pocházeli z regionu Pardubic, Chrudimi, Vysokého Mýta a Litomyšle. S sebou si mohli vzít jedno zavazadlo na osobu o maximální váze 50 kilogramů. Na seřadištích jim úředníci brali peníze nebo šperky.
"Školní budova byla svojí velikostí vhodná pro soustředění většího počtu lidí, pardubická akademie měla strategickou polohu, nacházela se v těsném sousedství tehdejšího nádraží, což umožňovalo transportované lidi dovést na nádraží v brzkých ranních hodinách, aby se to obešlo bez nežádoucí pozornosti veřejnosti," řekl Mücke.
Transporty z Pardubic dojely do Bohušovic nad Ohří, v roce 1942 tam vlečka končila. Do Terezína lidé došli pešky. Jednou z iniciátorek pamětní desky byla Dagmar Dopitová, jejíž babička v Osvětimi zahynula. Do transportu nastoupila v 51 letech. "Tenkrát lidi po padesátce nazývali jako přestárlé osoby. Z Terezína ji po dvou letech odveleli do Osvětimi, to byl konec. Máma tím hrozně trpěla," řekla ČTK Dopitová.
Zubní lékař Otto Klepetář napsal ze seřadiště rodině dva dopisy, jsou dochované v pardubickém archivu. Lidé tam trávili tři dny a tři noci. Věcně popisuje noční službu, kterou tam měl. Podmínky ke spaní tam byly špatné. Podle jeho vnuka Marko Roknice nechtěl být emotivní, aby se o něj rodina nestrachovala. Domů se nevrátil, také zemřel v Osvětimi.
"Byl to humanista, vážil si všech lidí, měl se ženou větší zubařskou praxi. Měl velký vztah k přírodě. V Terezíně ještě mohl pomáhat jako všeobecný lékař, po transportu do Osvětimi byl nejspíš hned zavražděn, bylo mu 42 let. Se manželkou se na oko rozvedl, aby ochránil dceru Aretu, moji maminku, žili ve smíšeném manželství," řekl ČTK Roknic, který žije v Německu a dnes přijel na pietní setkání.
Na připomínce 80. výročí transportů se podílel Pardubický kraj. "Kraj vyhlásil soutěž na pamětní desku, vyhrál ji student Filip Slach, všechny návrhy byly na vysoké úrovni," řekl náměstek hejtmana Roman Línek. Hejtmanství také hostilo vzpomínkové odpoledne, kde se uskutečnila premiéra dokumentárního filmu Return to Auschwitz. The Survival of Vladimir Munk. Muž přežil koncentrační tábory a žije v USA. Zazněly i další příběhy přeživších Židů.
