Sdílej
Vytvořit geniální značku je samo o sobě složitou disciplínou, ale udělat z ní sérii a neuhnout přitom z kvality, to už je výsadou králů. V celé řadě případů se mnozí marně pokusili navázat v hudbě i filmu na kultovní díla, ale našly se i záblesky geniality a síly generovat kvalitu opakovaně. Což o to, vytvořit důstojnou dvojku, to už tu taky bylo, ale dát do kupy rovnou čtyři díly a zachovat si důstojnost? Mezi třemi pruhy jen tak tak stál na nohách Rocky Balboa, vysoký nadstandard si pak držel Bruce Willis se svou Smrtonosnou pastí nebo Mel Gibson s Dannym Gloverem v rámci Smrtonosné zbrani. O Ripleyové a jejím tažení proti Vetřelcům už bychom mohli polemizovat a takový Vřískot byl třeba nefalšovaným průserem. Ať tak či tak, odběhneme od filmového plátna zpět do nahrávacího studia a nahlédněme pod pokličku „Dobrých chlapců z Handlové“, kteří vytvářejí na tuzemském trhu zajímavou sérii, které by s jistými ústupky a přimhouřenýma očima mohl konkurovat snad jen Radikal Chef se svým „Freeride“.
MR, značka na slovenské rapové scéně etablovaná a zvučná, s přesahem a vlivem i na český trh. Jedna z nejzásadnějších partiček u našich východních sousedů, přesto i kapela, která možná nedokázala plně využít svého potenciálu. Znám spoustu vrstevníků, rapových umělců směle do světa hlásících, že je Delik se Supou formovali a oni na nich vyrůstali. Přesto když to vezmeme z opačného konce přízně, tak mnohem větší pozornosti si vždy ukrajovali Kontrafakt či DMS. Dobří chlapci z Handlové, kteří měli svá hrdla vždy plná zajímavých rýmů a životních příběhů, ale i tyto vzory sem tam učinili přešlap, ale což, však jsou to také jen lidé. Bohatou kariéru lemovala i etapa rozkmotření a sólo cesty na vlastní pěst, ale asi se schodneme i s odstupem času, že sólo budiž, ale MR je MR. A konečně se dostaneme k sérii, která se letošního podzimu dočkala čtvrtého pokračování. A možná budu mluvit nadneseně, ale známe alba „S/M Show“, „Dual Shock“, „Offline“ nebo „ZASEDOMA“, přesto když se řekne Moja Reč, vždy se jako první vybaví „Dobrí Chlapci“.
A tím se zase vracíme k samotnému začátku, neboť tahle značka si vypěstovala svými díly mezi rapovou komunitou tak velké garance kvality, že navázat na ni dalším pokračováním je vždy obrovským riskem i pro samotné autory. Dokázali se teď Supa, Delik a Jozef Engerer vybičovat a vybrali si pro vydání chvíli, kdy se nacházeli v dobré tvůrčí kondici? Osobně se odvážím tvrdit, že se nejedná o špatný disk, ale oproti kultovní „trojce“ zde cítím o něco méně zásadních momentů, nejen textových, ale i instrumentálních. Tím ale nechci znevažovat výsledek, protože i tak se jedná o nadprůměrné dílo v moři dnešních prázdných releasů. Jací jsou tedy „Dobrí chlapci 4?
MR v každém svém albu servíruje prakticky vše, co by žánrově vyspělé album mělo mít. Nechybí zde primitivní rap o rapu, sociální témata, důkazy, že ty srdce tlučou i u uměleckých idolů a že i oni mají city. Handlová Maskulin si sice ještě nějaký pátek počká na věhlas toho z Berlína, ale Fler má také možnost zacílit na mnohem širší trh. Baví mě retro odkazy, zasměju se u dvojsmyslů a punchlines, na které by se mnozí profesní kolegové ani nezmohli a to už mají venku tři Best Off během dvouleté kariéry. Tady se sešla už ode dne nula myšlenka s formou, talent se zápalem a tahem na branku, jen si stále říkám, jestli právě to nejlepší zároveň není tou kotvou, ta lidská autentičnost, která z MR nedokázala vytvořit tu vlajkovou loď.
Velkou devizou této party je schopnost využívat hudebního potenciálu Jozefa Engerera, který výsledku výraznou měrou napomohl k osobitému rukopisu. Pokud to potřebuješ říct na plnou hubu, tak z té kytary občas cákaj nejen holky. A taky je tu schopnost využívat hostů, především skrze zpívané refrény, kteří přidají to, na co si třeba duo MC´s úplně tak netroufá. „Dobrí chlapci 4“ rozhodně neztrácí na kvalitě skrze přizvané hosty, i když v některých případech to byla osvědčená sázka na jistotu. Baví mě tu především přítomnost Pepka vo tom žádná. Čtvrtý díl této série je hudebně pestrý, nikterak výrazně neodbíhá z vyzkoušeného konceptu, ale taktéž se příliš nesnaží jít dál.
„Dobrí chlapci 4“ rozhodně neurazí a díky své pestrosti si zde každý najde to své. Zvuk bych rozhodně autorům nevyčítal, ale zároveň z výsledku necítím to, že bych si ujížděl na celku jako takovém. Jak jsem již řekl, tak výsledek je stále nadprůměr oproti mnohé „konkurenci“, ačkoliv statusu legendární trojky nedosahuje. Není ostudou, když se laťka posadí tak vysoko, že už je velmi obtížné ji ještě posunout. „Jak mi je“ je banger, u „Kaleidoskopu“ mám husinu z té kytary a „Lietat“ přidává tu užitnou hodnotu v podobě emocí. opět tu máme důkaz, že Delik a Supa dokážou fungovat i po téměř dvaceti letech na scéně. A mají svůj xicht, což se počítá dvojnásob.
8/10
Už jsi četl?
