Z jedničky svíčka, z dvojky labuť. PIN ke kartě si můžeme zapamatovat pomocí symbolů, radí zakladatel Školy paměti

5. prosinec 2022

Čísla, jména, obličeje a slovíčka, to jsou nejčastější oblasti, které lidé zapomínají, říká zakladatel Školy paměti Jakub Pok, který je rovněž lektorem kurzů a autor knihy Jak se naučit 100 slovíček za hodinu. Stalo se vám ale někdy, že stojíte před bankomatem a nedokážete si vzpomenout na PIN? „Existuje sofistikovaná technika, kdy si člověk pro každé číslo vytvoří určité symboly,“ říká Jakub Pok.

Jak si zapamatuji PIN u paměťové karty?

Na to existuje sofistikovaná technika, že si člověk pro každé číslo od jedničky do stovky vytvoří určité symboly. A s tím si člověk může uložit klidně 25 až 30 telefonních čísel do pěti minut. Ale určitě ne, že si to bude pořád dokolečka opakovat.

Čtěte také

Anebo je méně sofistikovaný systém, že si pro každé číslo od jedničky do devítky vytvořím symbol, jednička může být třeba svíčka, podle podoby ke konkrétnímu číslu, dvojka je třeba labuť. Trojka mohou bát želízka, čtyřka židlička, pětka nějaký hák a šestka třeba chobot slona. A pak z toho uděláme minipříběh. Na počátku to zní hodně sofistikovaně, ale není to nic složitého.

Bavíme se o paměti. Jak ale vypustit z hlavy to, co už tam nemusíme mít?

Připadá mi, že lidé v dnešní době se přestali umět koncentrovat, často mi říkají, že jim pořád prochází pamětí pořád dokolečka ty samé myšlenky. Pořád přemýšlejí dopředu, nejsou tady a teď.

Když klíče hodím pod šatník a přemýšlím během toho, co odpoledne budu dělat, tak logicky paměť informaci nepřijme. To ale není o paměti, ale o soustředění, to znamená být tady a teď, vnímat, co dělám teď v konkrétní okamžik.

Žijeme v internetovém světě a spousta lidí si říká, že si nemusí nic pamatovat, že si všechno vyhledají – letopočty, čísla…

To jsou ti lidé, kteří když přijde prezentace, tak se tak zvláštně klepou a říkají, že jsou vystresovaní. Pro mě je paměť nástroj úspěchu, ale i moci, protože když někdo prezentuje bez papírku, tak je silný, působí to sebevědomě. Když někam přijdu a uložím si všech 20 lidí na kurzu do paměti, jejich křestní jména a příjmení, tak se všichni diví, říkají si, že by to také chtěli umět. A pak zjistí, že to jde, že jsou lepší a lepší, zjistí, že deset bodů si do paměti uloží rychleji než na papírek. Pak to dává smysl.

Znáte hru blbá Bára? To je společenská hra, kdy si lidé ukládají jména druhých, aby je nezapomněli…

95 procent jmen zapomeneme v prvních pěti vteřinách po představení. To je velmi zdrcující záležitost. A největší chyba je, že my ty jména ani neposloucháme, protože jsme od samého počátku přesvědčeni o tom, že to nemá smysl, protože jméno stejně zapomeneme. Styl, jakým si jména ukládáme, je proti principům fungování paměti.

O člověku víme, že přijel třeba velkým červeným autem nebo že má dlouhé vlasy, ale jméno si nepamatujeme. Proč? Protože všechno jsou obrazy, ale jméno je slovo. Takže když si to jméno k něčemu připodobníme, tak to bude fungovat jako auto nebo dlouhé vlasy. Je to opět ta paměťová technika.

Jak si zapamatovat sto slovíček za hodinu? A co zapomínáme nejvíc? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , prh

Související