Tak se nám to startovací pole u volby prezidenta poněkud zúžilo. Podnikatelé vypadli, zůstali politici, funkcionáři, akademici a generál. Jak byste nějak krátce zhodnotil tento peloton?
Trochu paradoxně proti výše zmíněným stojí Andrej Babiš, který sic z povahy věci – například coby podnikatel napojený na dotace EU – rovněž spadá do podobného ranku. Navíc v rámci koronavirové totality expremiér předvedl, že jde nastolenému globalistickému režimu rovněž zcela na ruku. Jakkoliv chápu, že bylo těžké se mu postavit tak, aby svou funkci ustál.
Překvapivě pak pro mě odpadl Karel Janeček, který se navenek pasoval do role tak trochu protiproudní, ačkoliv dle mého pevného přesvědčení šlo o klasický příklad takzvané řízené či falešné opozice, kterou každý režim využívá z důvodu eliminace té skutečné.
Když už jsme u toho, mrzí vás odchod některého ze čtyř kandidátů, tj. Janečka, Březiny, Kotába nebo Diviše? A není trochu podezřelé, že zatímco u favoritů Nerudové a Pavla je zjištěna chybovost podpisů pod jedno procento, u těchto „nefavoritů“, kteří by mohli štěpit již tak dost rozmanitý elektorát, je to v řádu pětiny až třetiny? Karlu Janečkovi dokonce neuznali jeho vlastní podpis, prý nebyla dostatečně čitelná číslice u jeho čísla OP.
Mrzí, nemrzí. Nějak se mě to nedotýká, neboť jsem mezi toho času oznámenými kandidáty nenašel de facto žádného, jemuž bych to s čistým svědomím mohl hodit. A ač sám k volbám chodím – mám-li na to prostor – tak v hlavě nosím ono okřídlené: kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili. Tedy nemám v tomto ohledu iluze. Typickým příkladem budiž USA počínaje poslední prezidentskou volbou. Co je však opravdu zarážející, je onen rozdíl v chybovosti, o němž píšete. I když je vždy možné úplně všechno, tak to na mě působí krajně podezřele. A vysvětlení bych rád slyšel.
Fotogalerie: - Interpelace
Uršula von der Leyenová v projevu o zabavování ruského majetku prozradila, že Ukrajina by měla mít už 100.000 vojenských ztrát. Konkrétně tedy řekla, že by se mělo jednat o 100.000 zabitých, ovšem je pravděpodobnější, že se jedná o součet zabitých, zraněných a hledaných. Následně byl tento její projev smazán a byla zveřejněna verze bez tohoto údaje. To poněkud nabourává rétoriku o vítězící Ukrajině, ne?
Trochu mi to připomnělo hlášku, teď nevím, z jakého filmu, kterou jsem nedávno slyšel – my se za chyby neomlouváme, my je mažeme. Uršulu von der Leyenovou a další politické trafikanty z eurosojuzu může brát ještě vážně snad už jen intelektuál, kterého by v normálním světě nepřijali ani na zvláštní školu.
Vzhledem k nezveřejnění oné části proslovu se dle mého nabízejí dvě varianty. Leyenová manipulativně navýšila počty obětí z důvodu satanizace Ruska, aniž by bylo možné je čímkoliv doložit. Případně lhala, nebo i mluvila pravdu, ale ony počty právě nabourávaly nastolenou propagandu o brzké porážce Ruska, kterou slýcháme prakticky od začátku rusko-ukrajinského konfliktu. Ponechám stranou, že jakkoliv konflikt dopadne, nebude vítězstvím ani jedné ze stran. A už vůbec ne pro běžné občany, kteří vždy vrtochy, egoistické zájmy a maniactví vlastních rádoby elit odnášejí svými životy a majetkem.
Kromě toho, z úst představitelů USA tu a tam zazní, že by možná měli Ukrajinci vyjednávat, když za sebou mají úspěchy u Charkova a u Chersonu. Samozřejmě s dovětkem, že o vyjednávání budou rozhodovat Ukrajinci a že USA prý nikdy nebudou o Ukrajině jednat bez ní. Něco podobného už jsme ovšem slyšeli u Afghánistánu, kde USA nakonec s Talibánem jednaly. Měl by se snad Volodymyr Zelenskyj začít pomalu připravovat na to, že USA si připravují půdu na případné vycouvání?
Z náznaků, které se občas v médiích z úst politických představitelů nejen USA objevují, je to možné. Neřekl bych ovšem, že se USA připravují na vycouvání, jakožto spíše na určitou obrátku, nebo přehodnocení žádoucího vyústění války, na níž dle řady indicií mají svůj neoddiskutovatelný podíl.
Fotogalerie: - Okamura versus Pekarová
Na poli svobody slova je také živo. Eurokomisař Thierry Breton pohrozil novopečenému majiteli Twitteru Elonu Muskovi, že jestli se nebude řídit pravidly EU (která mimochodem dle něho požadují, že jen tak neobnoví účty těch, kdo je mají zablokované), tak Twitter že bude v EU zakázán. Jeden by skoro řekl, že funkcionářům nějak narostl hřebínek, když takovéto totalitní praktiky vyžadují v podstatě veřejně.
Dej zamindrákovanému psychopatovi funkci, peklem se ti odmění. Politbyro EU nese všechny znaky samozvaných vyvolených a rovnějších, kteří mají patent na rozum a jedinou povolenou pravdu, a kteří ostatním nevyvoleným a podvoleným mají neomezené právo řídit životy ve všech ohledech. Zákazy, příkazy, nařízení, cenzura, dehonestace, ostrakizování, profesní likvidace… Kdepak jsme to už viděli? Že by u řady předchozích totalit? Jen ta současná korporátně-byrokraticky-sanitární – označovaná za liberální demokracii – ony skutečné pojmy orwellovsky eufemizuje ve stylu: doporučení, boj za svobodu a demokracii, boj proti hoaxům a dezinformacím, udržitelný růst, záchrana planety… dosaďte si sami.
Generál Pavel se pro změnu v Interview ČT24 přihlásil k realismu, což by mohlo mít podobu, že Ukrajina nakonec nebude mít všechno území. Může mu to u jeho příznivců uškodit? Nebo se o tomto výroku generál příliš šířit nebude?
Vzhledem k uvědomělosti Petra Pavla a k jeho pravověrnosti vůči jakémukoliv právě vládnoucímu režimu jde spíše o pragmatický oportunismus. Ke generálovi se ze strany jeho vodiče Petra Koláře možná dostaly nějaké indicie, že se třeba USA s Ruskem nakonec na něčem obdobném dohodnou.
Co se týká Pavlova voličského elektorátu, u některých mu to uškodit může. Nicméně mám pocit, že obdobně jako toho času u prezidentských kandidátů Schwarzenberga či Drahoše, a možná že i u prezidenta Zemana, je ta skalní většina jejich voličského elektorátu natolik zblblá, zaslepená – zfanatizovaná je, doufám, už silné slovo – že jejich přešlapy a chyby nevidí, přehlíží či omlouvá. A nutno dodat, že v tomto případě nejde u Pavla o žádný velký přešlap.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Šebesta
Jan Cidrych
