Montrealský protokol má za cíl ochránit ozonovou vrstvu Země před chemickými látkami. Přijat byl již v roce 1987 a podle NASA se po jeho uvedení do praxe začaly ozonové díry skutečně zacelovat. V čem tkví úspěch Montrealského protokolu?
Autorkou komentáře je Nikola Adamovská, expertka na klimatické politiky z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Letošní COP27 má dramatický závěr. Dva dny po oficiálním ukončení stále nebyla známá finální dohoda, která má posunout planetu zase o krok blíž k uhlíkové neutralitě a klimatické spravedlnosti. Otázkou nasnadě zůstává, zda je možné, aby se státy v otázce klimatu někdy shodly nebo jsou klimatické konference jen přehlídkou silných řečí bez odpovídajících výsledků. Pár dní před COP27 skončila v Montrealu další klimatická konference a ta se zdá být mnohem úspěšnější.
Montrealský protokol (MOP) o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987 a je ratifikován všemi zeměmi světa. Cílem MOP je chránit stratosférickou ozonovou vrstvu před chemikáliemi, které ji poškozují. Identifikováno bylo postupně 98 chemických látek neboli ozone-depleting substances (ODS), které ozonovou vrstvu nejvíce ohrožují a následně se vyloučily z výroby i spotřeby. Podle Goddardova centra vesmírných letů NASA se ozónové díry v návaznosti na dodržování protokolu začaly zacelovat.
Dodatek z Kigali
Tato mnohostranná klimatická dohoda je považována za jednu z nejúspěšnějších globálních intervencí do stavu životního prostředí. V roce 2016 byl k MOP přijat dodatek z Kigali s cílem postupně omezit výrobu a spotřebu fluorovaných uhlovodíků (HFC) a skleníkových plynů (GHG) na celém světě. Přijetím dodatku se vyslal jasný signál mezinárodnímu trhu a otevřely se cesty novým technologiím, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Zároveň by nemělo dojít ke snížení energetické efektivity výroby. Dodatek akceptovaly všechny zúčastněné strany a podpořily ho i některé americké společnosti působící v souvisejících sektorech.
Cílem dodatku je v následujících 30 letech snížit objem HFC a GHC o 80 %. Pokud bude dodatek z Kigali dodržen všemi státy, zabrání se tím vypuštění ekvivalentu 80 miliard tun oxidu uhličitého do atmosféry do roku 2047. Nejenže tím bude nadále chráněna ozónová vrstva, ale zamezí se oteplení až o 0,5 °C do konce století. MOP tak velmi výrazně přispívá ke snaze o dodržení Pařížské klimatické dohody. Na letošní konferenci se zástupci shodli na pokračující potřebě zvýšit globálně energetickou efektivitu, ale zároveň snižovat využití HFC.
Proč je ozonový režim tak úspěšný?
Společnou dohodou na postupu řešení ozonových děr v atmosféře vznikl mezinárodní režim, který díky plnění závazků svých členů získal na důvěryhodnosti. Ačkoliv je MOP funkční skrze přijatá politická rozhodnutí, jejich základ stojí na vědeckých poznatcích. Součástí tohoto modelu spolupráce je vědecký hodnotící panel (SAP) a technologický a ekonomický hodnotící panel (TEAP), které sdružují odborníky na planetární atmosféru. Tým vědců pak zpracovává poznatky do zpráv, které slouží jako podklad pro jednání.
MOP ze své podstaty řeší klimatickou urgenci sektorově. Společná odpovědnost za stav atmosféry je pak škálována vzhledem k rozvojovému statutu dané země. Závazky se ale plní, a to zvyšuje důvěru zúčastněných stran, které pak mají větší odhodlanost diskutovat o ambicióznějších plánech. Stále platí, že COP27 je významným pokračováním velmi zásadní konference pro naše životní prostředí, její komplexnost bude ale nejspíš do budoucna jeden z hlavních problémů pro posun vpřed.