Velký had na cestě, kráva ve sjezdu. Biker Křivánek si vyzkoušel Brasil Ride

Bylo-li to skutečně Křivánkovo poslední větší dobrodružství, užil si ho se vším všudy. Prudké deště a velká vlhkost udělaly ze závodu očistec. „V takových sračkách jsem ještě nejel,“ ulevil si po návratu jadrně. „Byl to jeden z nejhorších závodů v mé kariéře. Ve vlhku nic neuschlo, materiál byl zničený. Jednu etapu jsme jeli 150 kilometrů v kalužích a na vlhkém jílu. Každý byl odřený,“ vyprávěl jezdec a manažer ze Znojma.

„Zobnul“ si o to víc, že z původně plánované role doprovodu týmové jedničky Lubomíra Petruše se na místě narychlo posunul do pozice prvního závodníka, protože Petruš onemocněl a po prologu odstoupil.

Křivánek, jehož tým patří k absolutní české špičce na horských kolech, ale sám už nejezdí na výsledky, výzvu přijal.

„Půl roku jsem trénoval na to, abych jako doprovod obstál a na trati Lubovi pomohl, kdyby třeba potřeboval pomoct s kolem. Tak jsem se do toho ponořil, vzpomněl jsem si na svoje dobré roky a nechal jsem tam všechno. Nakonec to nebylo tak hrozný,“ povídal zvesela. V cíli poslední z šesti etap skončil na 21. místě v kategorii Solo Elite a celkově devětadvacátý.

„Částečně si to člověk užívá a částečně se tím protrápí. Na poslední dvě etapy mně odešlo koleno, a kdyby se mělo jet ještě jeden den, asi bych odstoupil. Čekal jsem, že to kondičně bude horší, vyplatila se poctivá příprava. Na to, že jsem manažer týmu a už mám spoustu jiné práce, jsem se přípravě půl roku věnoval jako profík. I práci jsem si trochu odsunul, abych tomu mohl dát odpovídající úsilí,“ přiznal.

Pro závodníky představuje Brasil Ride celkem 600 kilometrů na trati, na níž nastoupají v součtu 13 000 kilometrů.

Parkem jako v Avataru

Opět si mezi etapami vyzkoušel spaní ve stanech, které organizátoři na tyto typy závodů chystají pro všechny jezdce stejné. Na erární matraci, pouze s vlastním polštářem, se nocuje v divočině, kterou se projíždí. V Brazílii to znamenalo jak pralesy, tak čarokrásné přírodní parky. „Jeli jsme například parkem, kde jsem si připadal jako v Avataru. Člověk moc nevnímá, kudy míří, když závodí, ale tohoto jsem si všiml. Jelo se i po nádherných singletrailových stezkách, projížděli jsme pralesy i buše,“ popisoval sedmatřicetiletý cyklista.

Na přítomnost různých zvířat podél trati byl zvyklý z předchozích závodů. Novinkou pro něho bylo, že se jeho cesta s některým z nich přímo protnula.

Jako člověk, který má strach z hadů, Křivánek neuvítal, že to byl právě jeden z tamních plazů. „Mohl mít víc než metr. Jedu a na cestě velký zelený had. Přejel jsem ho, chudáka, a mazal jsem dál. Byl jsem vyděšený víc než on. Na stromech jsem viděl i papoušky a opice,“ hlásil.

Jakkoli bylo pro něho setkání s hadem nepříjemné, opravdu nebezpečná mohla být až kolize s krávou na jiném místě závodu.

„Jeli jsme z prudkého kopce po šotolině společně s jedním Američanem. Pustil jsem ho do zatáčky před sebe, což bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Jeli jsme asi sedmdesátkou, za zatáčkou byla kráva a Američan do ní vletěl. Nevím, jak to s ním dopadlo, ani s krávou. Z cesty odletěli v kotrmelcích oba. Kdybych ho nepustil, narval bych do ní já,“ oddechl si Křivánek.

Když se kazí jídlo

Není náhodou, že Brasil Ride ovládli borci, jimž podmínky v Jižní Americe nejsou cizí. Suverénně vyhrál domácí favorit Henrique Avancini, mezi ženami triumfovala Marcella Toldiová, rovněž z Brazílie.

„Silnici jsme pod koly měli možná tak pět kilometrů. Většina z celkových šesti set kilometrů vedla po singletrailech, a to hodně bahnitých. Jedna etapa byla s rozjetím a vyjetím dlouhá přes 170 kilometrů, při královské etapě jsme vystoupali do výšky nad dva tisíce metrů nad mořem,“ hlásil Křivánek.

Vlhko a déšť znepříjemnily i zmiňované spaní ve stanech, kam se peloton vydal na střední pasáž celého závodu. Dvě etapy se jely mezi městy, následovala cesta do divočiny a cíl opět ve městě.

„Dal se koupit velký stan pro dva, kde jsou i postele. To jsem měl v plánu objednat, kdybychom jeli oba dva s Lubošem. Jenže když Luba zůstal na hotelu nemocný, šel jsem do normálního stanu, jaký zná každý z kempů u vody,“ popsal Křivánek.

Masáž byla možná, ale vynechal ji, naopak využil vlastní regenerační kalhoty. „Jinak bylo problémem všudypřítomné vlhko a vedro. Potravinové doplňky se rychle kazí, gely a výživu můžete zakrátko vyhodit. Odpadky nebylo časem kam dávat. Příští rok měly být dokonce čtyři etapy se spaním pod stany, ale to pořadatelé možná na apel závodníků zkrátí,“ uzavřel český biker.

Přestože ho na konci závodního týdne trápilo koleno, dlouhé etapy jako takové mu nevadily. „Já jsem jako diesel, starty mi moc nejdou a rozjíždím se až později v etapě. Vždycky jsem předjel takových patnáct nebo dvacet lidí, abych se dostal dopředu. Celou kariéru jsem to měl tak, že čím delší závod nebo etapa byly, tím líp jsem se cítil,“ zhodnotil se.