Jedna z kanadských bank jako první v zemi uvedla na trh kreditní kartu, která sleduje emise oxidu uhličitého zákazníka, a to v obavách, že by takový systém mohl být jednoho dne využit k omezování nákupů. (Foto: Twitter)

Vancity se snaží ukázat svůj závazek k „opatřením v oblasti klimatu“, a proto bude nabízet kreditní kartu, která propojuje nákupy s emisemi uhlíku a umožňuje zákazníkům porovnat jejich měsíční uhlíkovou stopu s celostátním průměrem.

Banka bude také zákazníkům radit, jak omezit svou uhlíkovou stopu.

„Víme, že mnoho členů Vancity hledá způsoby, jak snížit dopad, který mají na životní prostředí, zejména pokud jde o emise, které způsobují klimatické změny,“ řekl Jonathan Fowlie, ředitel vnějších vztahů Vancity.

„Jako finanční družstvo vlastněné členy věříme, že je naší povinností udělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli, zejména pokud jde o rozhodnutí, která lidé dělají se svými penězi. Tento nástroj poskytne držitelům kreditních karet Vancity Visa cenné informace o jejich nákupech a umožní jim propojit jejich každodenní rozhodnutí o výdajích se změnou, kterou chtějí ve světě vidět.“

Podle průzkumu provedeného společností Visa má více než 50 % Kanaďanů zájem o sledování své uhlíkové stopy.

Bankéři nechtějí nic menšího, než „úplný digitální kontrolní systém,“ uvedla Fittsová

Jak jsme již dříve zdůraznili, v říjnu oznámila podobný systém také australská banka Commonwealth Bank (CBA), která dává klientům možnost „zaplatit poplatek“ za kompenzaci jejich uhlíkové stopy, přičemž průměrná hodnota je uvedena jako 1 280 kilogramů, což je daleko od „udržitelného“ čísla 200 kilogramů.

Technokraté chtějí využít hysterie kolem klimatických změn ke zvýšení finanční kontroly nad jednotlivci.

Takový návrh předložili ve vědeckém časopise Nature čtyři „odborníci“ na životní prostředí jako prostředek ke snížení globálních emisí uhlíku.

Každému by byla vydána „karta povolenek na emise oxidu uhličitého“, „která by znamenala, že všichni dospělí by obdrželi stejnou obchodovatelnou povolenku na emise oxidu uhličitého, která by se v průběhu času snižovala v souladu s národními cíli [v oblasti emisí oxidu uhličitého]“.

Autoři jasně uvádějí, že program by byl „národní povinnou politikou“.

Uhlíkové jednotky by se „odečítaly z osobního rozpočtu při každé platbě za pohonné hmoty v dopravě, paliva pro vytápění domácností a účty za elektřinu“ a každý, kdo by překročil limit, by byl nucen nakoupit další jednotky na osobním trhu s uhlíkem od těch, kteří mají přebytek k prodeji“.

To by samozřejmě mělo negativní dopad pouze na chudší lidi, protože bohatí by si mohli uhlíkové kredity kupovat v hojném množství a stále si užívat svého okázalého, k životnímu prostředí nešetrného opulentního životního stylu.

Zdroj: summit.news