„Cesta z Vídně přes hranice byla trochu bláznivá. A hlavně řidič jel pomalu,“ šťouchl energií oplývající Ital do vedle stojícího Petera Baláže, pro změnu legendy československého motoristického sportu, který ho autem vezl a v Brně ho doprovází.
Kdysi byli oba zvyklí ždímat své motocykly na maximum; letos osmdesátiletý Agostini tam vyhrál hned sedm závodů Grand Prix.
„Bývalo to nádherné. Spousta fanoušků, na to vzpomínám velice rád. Trať byla těžká, náročná. Rychlá i nebezpečná,“ vyprávěl zapáleně.
Ženy Agostiniho zbožňovaly, on ale žádnou z nic nechtěl udělat vdovou. Fotografie je z roku 1971.
O co déle nechal pozvané hosty čekat, o to déle jim pak odpovídal. Srdečně mluvil o tom, jak nabitý program díky stabilnímu sledování motocyklových závodů pořád ještě má, jak se stará o muzeum svých trofejí doma v Bergamu, nebo o ženách, s nimiž se na jižní Moravě setkával.
„Pamatuji si, že když jsem sem přijel poprvé, byla tady děvčata moc pěkná a úplně jiná než jinde. Tady bylo snadné se seznámit. Jen jsem vždycky zaváhal. Jedno léto se mi líbily tři dívky, přijedu po roce a všechny tři byly vdané. Řekl bych ale, že žádný další Ago tady od té doby neběhá, aspoň o tom nemám žádné zprávy,“ bavil Agostini svoje publikum.
V sobotu se s fanoušky v Brně potkal znovu, společně s Balážem je pozvali do prodejny specializovaného obchodu Bonmoto na besedu a autogramiádu. Baláž tam zároveň pokřtil svoji novou životopisnou knihu.
Možná se, pokud zbude čas, pojedou projet i po trati původního okruhu. Zdi starých boxů od nedávna zdobí velké malby a Agostiniho černobílá podobizna je mezi nimi.
„To ale abychom vyrazili v šest hodin ráno, jestli si chceme objet celé jedno kolo,“ žertoval Baláž v narážce na to, že dřívější trať byla několikrát delší než ta současná.
I na to měl Agostini pohotovou odpověď: „Jestli budeš řídit ty, tak si určitě musíme přivstat.“
Ze svých závodních let jsou velkými přáteli, navštěvují se pravidelně, viděli se i na Slovensku. Zato v Brně nebyl populární Ital, považovaný za první superhvězdu motocyklů, delší čas. „Možná dvacet let,“ odhadl.
Zažil zde nejen velká vítězství, ale prý i jeden z nejhorších zážitků na motorce v životě. To když si v roce 1975 jel pro titul mistra světa a právě na silnicích mezi Bosonohami a Žebětínem ho měl potvrdit. Stačilo mu dojet šestý.
„Nikdy předtím jsem nejel tak namáhavé a dlouhé kolo jako to poslední v Brně v závodě pětistovek. Byl to opravdu velký nápor na nervy. Nejprve jsem se nemohl zbavit dojmu, že odešel motor, který jakoby měl takový divný zvuk. Ale ne, pracoval bezvadně. Pak jsem měl pocit, že pneumatika je nějaká prázdná, ale bylo to O. K. Potom zas nějaká rána – proboha, to se přetrhl řetěz! Naštěstí ne a jel jsem dál. A už je to tady, vždyť já najednou nemůžu vůbec řadit… ale i to byla jen taková moje černá fantazie. Pořád mě něco strašilo a myslel jsem, že to snad nikdy nedojedu. Celou dobu jsem si se svým motocyklem v duchu a možná i nahlas povídal a prosil, ať ještě vydrží. Nakonec mě Yamaha ve štychu přece jen nenechala, byl tu cíl a s ním také vytoužený titul,“ vyprávěl před časem serveru Motorkáři.cz.
Dvanáct motorek v garáži
Většinu motorek, na nichž triumfoval, má v Bergamu ve svém muzeu, které mimochodem rozšiřuje. „Jenom Yamahu 500 tam nemám, ta je v Itálii. Má hodnotu milion eur,“ ohromil Agostini.
Dalších dvanáct motocyklů mu prý stojí v garáži. Stále na nich jezdí. Jiný si bere, když si chce jízdu jen tak užít, jiný na cestu pro pečivo. „Ještě před třemi lety jsem seděl na motorce pro současnou MotoGP,“ pronesl v Brně.
Současnou závodní techniku považuje za tak dokonalou, že jezdci podle jeho názoru veškeré možnosti ani nevyužijí. Ve své éře to měl o dost složitější. Přesvědčil se o tom mimo jiné také na Masarykově okruhu, když zadřel motor a narazil do rohu jednoho z domů vedle trati. Podle pamětníků to bylo v Bosonohách.
„Krátce po startu jsem zadřel motor,“ potvrdil Agostini v pátek. „Kdybych spadl o kousek vedle a praštil sebou o barák hůř, nemusel jsem tady dneska být,“ pokrčil rameny.
 |
Vzdor tomu, jak byly přírodní okruhy nebezpečné, považuje někdejší italský fenomén za svoji nejoblíbenější trať tu na ostrově Man, smutně proslulou počtem svých obětí. „Ztratil jsem tam hodně přátel,“ prohodil.
O jednoho z nich přišel i letos na začátku října. Tehdy zemřel Phil Read, kdysi velký Agostiniho soupeř na trati. Tehdy se prý neměli rádi. „Ale uznávali jsme se. Viděl jsem ho letos na okruhu v Assenu. Nenapadlo mě, že za další dva týdny tu nebude,“ pronesl Agostini posmutněle.
Sám se v Brně představil ve výtečné formě. „S fyzičkou je to jako s motorem. Když se k tělu chováte dobře, najedete s ním víc. Když ne, tak nic. Je to jako s ženami. Chovejte se k nim hezky a ony se vám odvděčí,“ prohlásil s úsměvem.
