Dilema femme fatale aneb který je ten pravý?

DILEMA FEMME FATALE ANEB KTERÝ JE TEN PRAVÝ?

(Povídka volně navazuje na příběh Dilema Casanovy a čtenář se mimo jiné dozví, jaký byl osud jejího „smutného hrdiny" Tondy a jeho soků v lásce Otakara a Luďka).

„Pojď na panáka, zvu tě,“ objal Martin Kristýnu kolem ramen.

Kristýna se přinutila k úsměvu. „Zveš mě na panáka, který je zadarmo?“

„Takovej jsem já …,“ culil se tím svým neodolatelným způsobem. Měl charisma jako hollywoodské hvězdy a byl si toho moc dobře vědom. Snad všem ženám a dívkám ve firmě se z něj podlamovala kolena. Byl šarmantní, výřečný a vtipný, ale nikdy oplzlý.

Vánoční večírek byl v plném proudu a v pronajaté restauraci to vřelo jak ve včelím úlu. Kristýně neušlo, že na začátku večírku Martin nebyl ve své kůži. Zaslechla, jak kolegyně drbou, že ho přivezla jeho nová, mladinká přítelkyně Adriana. Než Adriana zařadila zpátečku, uzřela, jak Martina v proskleném vestibulu objímá a líbá Lída ze zákaznického oddělení. Při zpáteční cestě ani trochu nevychladla a tak mu, poté co zaparkovala před jeho domem jeho Audi, poslala naštvanou sms. Martin tak zmeškal oficiální zahájení a proslov nového ředitele (nahradil trestně stíhaného Otakara), protože Adrianě dvacet minut do telefonu vysvětloval, že Lída je ošklivá stará panna s velkou bradavicí. Což samozřejmě nebyla pravda. Lídě bylo osmadvacet, měla skvělou postavu a malé vystouplé bradavky. Její jedinou drobnou vadou na kráse byla jizva na horním rtu, pozůstatky vrozeného rozštěpu. Martin vůči ní rozhodně neměl žádné předsudky. Přišla mu i tak krásná a ocenil, že mu ho loni na teambuildingové akci v rámci utužení vztahů vykouřila. 

Martina na jednu stranu Adrianina žárlivost iritovala, na druhou to bral jako důkaz, že ho skutečně miluje. Když se seznámili, tak jí zatajil, že je třetím nejvýše postaveným mužem v hierarchii české pobočky známé zahraniční firmy. Chtěl, aby ho chtěla jako chlapa, a ne jako oslíčka, co se otřese a padají z něj zlaťáky. První měsíc ji proto bral do pajzlů čtvrté cenové skupiny a milovali se v garsonce, kterou mu zapůjčil kamarád cestovatel. Když po zkouškovém období vytáhl svůj obušek ve svém luxusním 4 + 1, už si byl jistý, že na jeden z prstů, kterými hnětla jeho zbraň pro boj zblízka, jí co nejdřív navlékne zásnubní prstýnek.

„Na co si připijeme?“ pozvedla Kristýna skleničku s whisky.

Před devíti lety při podobné příležitosti na stejnou výzvu drze a opovážlivě odpověděl: na nás. Byl čerstvě rozvedený, a ačkoli před okolím slavil nově nabytou svobodu, uvnitř ho sžíraly výčitky, že manželství nezachránil. Rozvod iniciovala jeho ex, když ji a jejího milence Frantu, který byl shodou okolností její šéf a starosta, načapal in flagranti. Nakonec rozvodové papíry podepsal a Franta na oplatku stáhl trestní oznámení pro ublížení na zdraví. Kristýna byla tehdy jeho nadřízená a netrvalo dlouho a byla nejen nad ním, ale i pod ním a on byl v ní, kdykoli si ve svých nabitých programech našli čas. Oba si budovali kariéru a tahle forma přátelství s výhodami jim vyhovovala. Samozřejmě jednoho i druhého napadlo, že by z toho mohlo být i něco víc, ale zatímco Martin v to doufal na počátku jejich „spolupráce", Kristýna naopak, až když jeho city ochladly a její vnady povadly. Martin už se v té době poohlížel po nějaké mladší, která by mu dala vytoužené potomky. 

„Tak na vás," překvapila Kristýna Martina, který nebyl schopen vypotit žádnou přijatelnou hlášku.

Ne že by se se stávající situací definitivně smířila, ale věděla, že musí alespoň navenek zachovat dekorum. Před měsícem učinila poslední pokus a pozvala Martina k sobě domů. Závistivé kolegyně jí škodolibě hlásily, že ho viděly s brunetkou s konfekční velikostí 36. Což je pro blonďatou 44 rána pod obvod pasu. Martin o Adrianě před Kristýnou z ohleduplnosti nikdy nemluvil a ten večer chtěl jejich „spolupráci“ nějak ohleduplně ukončit. Kristýna mu to moc neulehčila, neboť ho přivítala v novém černém krajkovém prádle s oblíbeným parfémem v prohlubni dekoltu. Jenže ať se snažila sebevíc, jeho obušek by neublížil ani mouše. Martin takové selhání zažil poprvé. 

Vstávej sakra, ztuhni, Kristýnu přece znáš, povzbuzoval v duchu svůj penis, ale ten si postavil hlavu a nebylo s ním k hnutí.

Jen chvíli potom, co se ponížený vrátil domů, mu volala Adriana, že má na něj chuť a že by se stavila. Když se začal vymlouvat, že radši ne, jelikož je unavený a kdesi cosi, pojala podezření, že není sám a neváhala ho překvapit. Překvapení to bylo hned dvojnásobné, protože jeho libido se vrátilo z krátké dovolené a obuškem se zase oháněl jak zamlada. 

„A na tebe ..." usmál se povzbudivě Martin, „vždycky budeš mít místo v mém srdci," plácnul neuváženě a pak se zastyděl, protože Kristýna odjakživa nesnášela tyhle sentimentální žgryndy. Ve svém postavení si nemohla dovolit ukázat slabost, a tak se přizpůsobila, přijala mužský model chování. Jednala pragmaticky, jasně a stručně.

„Nebuď ubulenej a radši poruč dalšího panáka," přikázala mu jeho nejoblíbenější milenka.

Už bys neměla pít, opakoval si v duchu jak zaseklá gramofonová deska Pátek.

Účetní Tonda mu právě ukazoval na mobilu fotky nedávno narozeného syna, kterého si nečekaně pořídil na stará kolena. Ani ne dva roky poté, co měl románek s personalistkou Terezou a co ho opustila manželka Věrka, našel nové životní štěstí po boku prodavačky z květinářství. To ona mu tenkrát vázala kytice pro obě ženy.

„Šéfová, už byste neměla pít," přešel od tykání v myšlenkách k vykání v realitě asistent Pátek. A to mu šéfová tykání opakovaně nabízela.

„Mirečku, neser a dej si se mnou, tady chcípl pes," vytáčela volume směrem doprava Kristýna.

Mireček alias pan Pátek na šéfovou dohlížel poslední hodinu, protože toho vypila tolik, že by to sotva přeplavala. Z fáze, kdy byla hovorná a vtipná, přešla už dávno do fáze, kdy měla problémy s artikulací a motorikou. Kolegové z toho měli srandu a kolegyně se jí vyhýbaly širokým obloukem od té chvíle, co se na ně osočila, že si s ní nechtějí připít. 

Na jejich obranu nutno podotknout, že komentář, „vy jste všechny hovno píči!" řada z nich nepochopila.  

„Pátku, jak dlouho pro mě vlastně děláš?" marně pátrala v záhybech mozku Kristýna.

„Šest let a čtyři měsíce,“ aktivoval analytickou část toho svého Pátek, „i s brigádou.“ Pátek byl nadprůměrně inteligentní, ale sociálně neobratný.

„Řekni mi, … jak mě vidíš?“

„Já vás dobře, ale vy asi vidíte dvojmo,“ zanalyzoval její stav.

„Ne, … ty mě nechápeš. Co si o mně myslíš, jaká jsem? A buď upřímnej, nešetři mě,“ popoháněla ho Kristýna.

„Myslím, že jste nesmírně inteligentní, pracovitá, schopná …“

„To si ze mě děláš prdel?“ vybuchla Kristýna.

Pátek si nebyl jistý.

„Tohle není pracovní pohovor … jak mě vnímáš jako ženu? Jsem ještě hratelná?“

Pátek byl do své šéfové platonicky zamilovaný šest let a čtyři měsíce a tak ji ujistil, že určitě hratelná je. Nastoupil k nim tenkrát do podniku na prázdninovou brigádu, a protože byl velmi pracovitý, rychle chápající a spolehlivý, nabídla mu Kristýna, zda by si nechtěl přivydělávat i během roku. A protože při studiu na vysoké škole měl volný poslední pracovní den v týdnu, chodil pravidelně pátek co pátek. A odtud byl už jen krůček k přezdívce pan Pátek, která mu zůstala i po přechodu na trvalý pracovní poměr.  

Jestli jsem ještě hratelná, tak to nevzdám, motivovala se Kristýna před zrcadlem na dámských toaletách. Před WC narazila na Martina, který už byl na odchodu. Na parkovišti před restaurací už ho netrpělivě vyhlížela Adriana, pevně rozhodnutá se mu omluvit za žárlivou scénu v telefonu. Jenže když viděla, jak se mu další háravá fena (její slova) věší na krk a líbá ho, opět se jí zmocnily pochyby o sobě samé. Nejsem pro něj dost dobrá, mám malý prsa a nemám vysokoškolský vzdělání. Neovládám jazyky a určitě mě má jen na šukání. Následná hádka plná výčitek a nesmyslných obvinění byla pro Martina hořkou tečkou za jinak veskrze povedeným večerem.

Když Martin odjel, Kristýnu už na večírku nic nedrželo a chtěla též vyrazit domů. Do prázdna čtyř stěn panelového bytu. O tom zase nechtěl nic slyšet její o čtrnáct let mladší opatrovník Pátek.

„Šéfová, v tomhle stavu nemůžete řídit.“

„Ale já jsem úplně v pohodě,“ rozhodila teatrálně rukama, „a je to jen pár kilometrů.“ Klíče od auta vylétly do vzduchu, kde opsaly krátký oblouk a dopadly přímo na poklop kanálu. Stačilo pár milimetrů a byly by ve stoce.

„Já vás odvezu,“ překvapil nečekanou rozhodností Pátek, a když brblající šéfovou usazoval na sedadlo spolujezdce, chránil ji dlaní temeno hlavy.

„Pátku, já jsem dneska vlastně vůbec pít nechtěla,“ začala se omlouvat, jakmile nastartoval. „Proto jsem jela autem, ale když pan Nunvář objednal ty panáky …“ Kristýna sice záměrně použila Martinovo příjmení, ale Pátek moc dobře znal jejich historii a věděl, že v posteli mu pane Nunvář rozhodně neříká.

Co naopak netušil, bylo, že Kristýna ve svém sebezpytování bude pokračovat a během několika minut ho zasype veškerými pochybnostmi a strachy, které v poslední době zažívá. Pro Pátka, který ji znal jen jako krásnou, sebevědomou ženu, to byl šok, ale paradoxně to jeho city k ní nepoznamenalo. Ba naopak ji měl rád ještě víc a chtěl ji pokud možno ochraňovat. Jak to bude náročné, si vyzkoušel za chvíli, když musel zastavit u krajnice a přidržovat jí vlasy během zvracení. Když se k němu pak vděčně tiskla a sypala si popel na hlavu, pocítila na břiše jeho erekci. A následně i jeho nesmělý polibek. On na oplátku pocítil další příděl jejích žaludečních šťáv na svém tričku a bundě.

Kristýna trvala na tom, že mu obojí přepere a hodí do sušičky, a tak ji následoval do bytu. Jak tam tak stál v jejím obýváku do půl těla nahý a čekal, až se Kristýna vrátí z koupelny, napadlo ho, že takhle si to nikdy nepředstavoval. Často během porad snil o tom, že ho líbá a hladí, ale nikdy tu scénu nedoprovázela zvuková kulisa pračky. Kristýna toho rachotu využila a vyčistila si zuby a vypláchla ústa. Vzájemné omlouvání kupodivu skončilo další líbačkou a citově vyprahlá šéfová svého asistenta připravila o zbytky ošacení. On ji nesměle hladil jen přes oděv, a tak si svlékla blůzku a odhalila mu své bujné poprsí v černé podprsence s průhlednou výšivkou. V jeho očích mohla snadno číst vzrušení a touhu, a tak k zemi padla i sukně a kalhotky. Pátek na sucho polkl a vzpomněl si, že ho doma čeká snoubenka.

Kristýna jakoby mu četla myšlenky. I přes přemíru zkonzumovaného alkoholu si uvědomovala, že dělá chybu, ale chtěla si dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Byla to trochu sázka na jistotu, jelikož si byla celkem vzato jistá, že ji Míra obdivuje a uctívá a že udělá vše, co jí na očích vidí. A že to rozhodně nebude vytrubovat do světa. On riskoval víc než ona.

„Máš kondom?“ zeptala se v momentě, kdy po dalším divokém průzkumu dutiny ústní lapali po dechu.

„Nemám,“ přiznal.  

„Jak to, že nemáš kondom?“ vytkla mu. Po všech těch jednáních, kdy počítal s každou eventualitou a nic ho nezaskočilo, byl poprvé přistižen nepřipravený.

„Já nevěděl, že ho budu potřebovat,“ odpověděl bezelstně.

Kristýna se poprvé ten večer upřímně zasmála. „Vždyť já jsem vlastně neplodná,“ vzpomněla si na největší překážku v jejím vztahu s Martinem.

„Tak on kondom není jen ochrana proti otěhotnění, ale taky na pohlavní choroby …“ začal ji poučovat Pátek, ale pak mu došlo, že tohle není zrovna nejlepší forma milostné předehry.

Samotný akt byl kupodivu pro oba i přes určitou rozpačitost vzrušující záležitostí. Kristýna byla jak utržená z řetězu a Pátek se snažil plnit všechny její přání a rozmary. Při změnách poloh zjistil, že vykání je značně nepraktické a tak Kristýně začal konečně tykat.  

Když ráno opouštěl její byt, byl semletý jak sekaná a vymačkaný jak citrón.

„Ahoj,“ pozdravil ji v pondělí ráno při příchodu do kanceláře.

„Ahoj …?“ zopakovala po něm odtažitě. „Jako od kdy si tykáme?“ sepsula ho.

Pátek poplašeně zamrkal a začal se omlouvat.

„Míro, klid, dělám si srandu,“ ubezpečovala ho, že šlo jen o neškodný fór.

O jejich společně prožité noci nepadlo ani slovo. Kristýna se rozhodla ji vymazat z paměti, pro Pátka to byl naopak nezapomenutelný zážitek a doufal, že nebyl poslední. Jenže kdykoli se snažil na onu „záležitost“ zavést řeč, rázně jeho pokus o konverzaci utnula hned v prvopočátku.

„Měla jsem slabší chvilku a ty jsi byl po ruce, mysli na snoubenku,“ snažila se ho odkázat do patřičných mezí.

„Já se s ní klidně rozejdu,“ nepochopil ten mezek.

„To ať tě ani nenapadne!“ dodala chladně.

„Míro, ty si vezl Kristýnu po večírku domů?“ oslovil Pátka v jídelně Martin. Podnikové tamtamy opět nezklamaly.

„No … vezl, trošku jste ji opil,“ neodpustil si drobnou výtku Pátek.

„A byl kocour v troubě?“ zareagoval od vedlejšího stolu známý chlípník Luděk. Sám na večírku nebyl, protože ho jeho nová žena Věrka (bývalka Tondy) nepustila.

„Pokud vím, tak žádné domácí zvíře nemá,“ dělal blbýho Pátek.

„Tak ses prosekal křovím k princezně, provětrals ji světničku, nasmrkal do čítanky?“ nevzdával se Luďa.

„Pane Balvíne, dejte si pohov,“ doporučil Martin autoritativně Luďovi a pak se naklonil blíž k Pátkovi, „byla Kris … slečna Kučerová v pořádku?“

„Proč vás to zajímá? Máte přece novou přítelkyni...“ odpálil ho zpupně Pátek.

„Rozešel jsem se s ní,“ přiznal Martin, kam ho přivedla její žárlivost. „Myslím s tou novou,“ dodal pro upřesnění.

Po tomto doznání vstoupila do jídelny Kristýna a oba muži na ni s láskou pohlédli.

„A rozbíječka vztahů osobně,“ pronesl do nastalého ticha Luďa.

Kristýna, která netušila, co nařčení předcházelo, zahanbeně zrudla. Nastalou situaci vyhodnotila tak, že si Pátek pustil pusu na špacír a přiznal se k nevěře. Se slovy, „jak jsi mohl?“ dala Pátkovi facana přes celou hubu. 

O devět měsíců později vedl Mirek Dušín svou první poradu v novém zaměstnání a dle lékařů neplodná Kristýna porodila manželovi Martinovi dceru Veronu.

Předchozí Dilema Casanovy: https://snitily.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780485

A další Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558