JAN JELÍNEK

Za klenot architektury českého Krušnohoří pokládáme také zámek Valdštejnů v Litvínově na Mostecku. Aureolu přitažlivosti mu zažehl literát a milovník ženské krásy Gian Giacoma Casanova, dobrodruh každým coulem. V zdejších komnatách šlechtického hnízda pobýval v letech 1791 až 1793. Na blízkém zámku Duchcov, kde byl knihovníkem, napsal Paměti. Dokázal se vetřít v Berlíně i v přízeň pruského krále Bedřicha II., který mu nabídl místo učitele ve škole pro kadety. Casanova odmítl a tak ho toulavé boty v prosinci 1764 zanesly do Ruska, kde se v Moskvě setkal s carevnou Kateřinou II. Velikou. Dobrodruhovi Casanovi se pak vyhnula roku 1766 v Polsku smrt. V souboji na pistole s hrabětem Branickým mu přála zlatá muška štěstěny. Vyhrál a svého soka Casanova těžce zranil. Duel podstoupil s hrabětem Branickým proto, že chránil čest italské baleríny Anny Binettiové, kterou Branický hrubě urazil, když ji označil za „benátskou matraci“.

Nyní však zámek až do konce letošního roku, opředený geniem loci Casanovy, nabízí návštěvníkům k prohlédnutí poutavou výstavu skvostných hraček pro děti. Jejími autory jsou sběratelé hraček Miroslav Smaha a Michal Widenský z Muzea technických hraček v středočeských Velvarech. Oba jsou i jejich vlastníky. Expozice je doplňována i nově objevenými předměty. Jistě okouzlí každou duši dítěte, ale i dospělého člověka. Probudí v něm obdiv k umění a fantazii mistrů, kteří tyto krásné věci vytvořili.

Firma Viktora Hellera a Ernsta Schillera

Podnět k výstavě dal Smahovi a Widenskému rodák z krušnohorských Vejprt Manfred Hellmich, dlouholetý badatel a člen Spolku přátel historie Litvínova, někdejší výborný atlet Dukly Praha a československý reprezentant v bězích na středních tratích. Koná se díky porozumění města Litvínov a paní Dáše Wohankové. Jak sdělují ve společné publikaci Hellmich, Smaha a Widenský, o níž se v jejích textech opírám, tak v této velice čtivé knížce, nazvané Fenomén továrny Heller&Schiller: Historie výroby hraček HUSCH v Horním Litvínově, jsou představeny všechny známé a doložené druhy hraček, vytvořené v Horním Litvínově a v blízkém Mníšku v průběhu 20. a 30. let minulého století. Tedy za éry původních majitelů továren v čase první Československé republiky a též za německé okupace pohraničí – Sudet i na počátku 2. světové války. Firma Heller&Schiller byla největším dodavatelem hraček značky HUSCH v meziválečném Československu, která je exportovala nejen po Evropě, ale i do zámořských zemí. Na Světové výstavě v americkém Saint Louis dokonce získala zvláštní cenu za dřevěné i plechové hračky.

Pohnuté osudy majitelů firmy Heller&Schiller

Nacisté se rozhodli sprovodit je ze života. „Jen proto, že byli Židé, trvale usídlení na české straně Krušnohoří, stejně jako mnoho dalších židovských rodin, které tady provozovaly továrny, dílny a obchody,“ svorně napsali autoři publikace. Ernsta Schillera a jeho manželku Helene po přestěhování ze severu Čech do Prahy nacisté odvlekli v únoru 1942 do Terezína a odtud pak je transportovali do továrny na smrt – vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim. Tady oba zahynuli v plynové komoře. Osud měl přívětivější tvář pro jejich syna George Antona. Ten prozíravě emigroval do Chile a potom v roce 1942 odešel do Velké Británie. Zde sloužil v zahraničním československém letectvu a byl příslušníkem pozemní služby 311. bombardovací perutě. Roku 1943 si vzal za ženu židovskou emigrantku Gerdu Hellerovou. Je to shoda jmen, Gerda nebyla příbuznou rodiny Viktora Hellera. Gerdě zřejmě zachránil život Nicolas Winton. Díky němu mohla odjet do Anglie posledním transportem židovských dětí 2. srpna 1939, který Winton z Prahy zorganizoval. Nic však není známo o osudu Viktora Hellera, jeho manželky Elsy a dcery Kaethe. Ti se rovněž jako Schillerovi před záborem Sudet německou říší přestěhovali z Krušnohoří do Prahy.

Reminiscence k osvěžení paměti
Letos to je 125 let od počátků dílenské hračkářské výroby Emila Hellera (bratra Viktora Hellera) a 115 let od založení jeho továrny v Horním Litvínově. A taktéž 103 let od obnovení továrního provozu Emilovými následovníky a tvůrci značky HUSCH Viktorem Hellerem a Ernstem Schillerem po 1. světové válce.

Počátkem roku 1920 počali krušnohorští hračkáři zhotovovat ze dřeva frézované a leštěné penály, pouzdra na násadková pera, kazety na závaží k vahám, dětská piana a žertovné předměty jako nůžky nebo stříkací pera na vodu. Kolem roku 1930 sesterská továrna v Mníšku vyrábí dřevěné kulomety s drátovou pružinou, vystřelující dřevěné kolíčky. Firmu okouzlí rychlý motorový vůz Tatra 68, který začal jezdit v roce 1935 na železniční trati Bratislava Brno Praha a zpět pod označením Slovenská strela. Rok poté tento rychlovlak uvedla firma HUSCH do výroby v podobě dřevěné železnice na pérový pohon.

Velkému zájmu milovníků hraček se těšila plechová kamínka a kuchyňské nádobíčko, formy na písek ve tvaru koně, ovce nebo rybičky. Některé sporáčky byly vybaveny lihovými kahánky, díky nimž po zapálení knotu se daly uvařit čaj nebo káva. Jako speciální druh zboží lákaly ke koupi pro radost klučinů a děvčátek i plechové pokladničky a poštovní schránky. Větší kasičky sloužily na úschovu jednokorunových mincí s automatickým řízením. Existovaly i kasičky na mince 20 haléřové. Touhu ji mít probouzela v drobotině pokladnička v podobě pohádkové chaloupky.

Největší autíčko v Československu

V hračkářské produkci Hellerovy a Schillerovy továrny představují doménu plechové mechanické výrobky. Jsou to autíčka, letadla, lodě, parní lokomotivy na pérový a elektrický pohon, železniční vagony, rozličná zařízení pro dopravu na železnici – závory, semafory, návěstidla, mosty, tunely, křižovatky, výhybky, nádražní budovy s čekárnami pro cestující, strážní domky. Firma též zkonstruovala ponorku na pérový pohon. Mezi největší unikáty, hodné obdivu na litvínovské výstavě hraček, patří například vedle autíčka a lokomotivy také letadla s označením OK, též největší autíčko v Československu na pérový pohon s dvěma předními reflektory, s osvětlením interiéru vozu i zadní poznávací značky, napájeným plochou baterií, a tank na klíček s jiskřící hlavní.

Je nutné zdůraznit, že firma Heller&Schiller vyráběla více než 20 typů parních a elektrických vlaků včetně jednoho typu motorového vozu a tramvaje. Lokomotivy na pohon pérem se nabízely ke koupi zákazníkům bez osvětlení i s osvětlením. Jedno z prvních mechanických letadel dvojplošník – otáčel i vrtulí. A některé dvojplošníky na přední hraně křídla měly umístěny dvě světla – žárovky v objímkách, napájené válcovou baterií. Žádanou hračkou se stal také plechový parník, který se natahoval k plavbě klíčkem, vsunutým do komína.

Pozoruhodná je i hračkářská vojenská a bojová technika. Tanky s gumovými pásy na mechanický pohon pérovým strojkem. Dřevěné kulomety. Plechová děla pro střelbu kapslíky, jiskřící nebo vystřelující gumové náboje, protiletadlový kanon. Polní dělo s lafetou na loukoťových kolech se nabíjelo obvykle hráškem. Větší ráže této zbraně vystřelovala hliněné kuličky na cvrnkání při klukovských hrách na dvorečcích jejich rodných domků. Dělo se tak natažením pružinového mechanismu.

Jak pověděla Dáša Wohanková z propagačního oddělení Muzea města Litvínova, hračky značky HUSCH představují události dějin Československa. Vskutku je to v litvínovském zámku úchvatné seznámení se s těmito klenoty v podobě hraček, jimiž si my, dospělí, můžeme osvěžit v doprovodu svých vnuků obrazy svého dětství.