Odhalila zneužívání ve Švédské akademii. ‚Útočník kontroloval, co se čte a vydává,‘ říká novinářka
Kniha Klub přibližuje sexuální skandál ve Švédské akademii a zároveň je příběhem o zneužívání moci, mlčení a strachu. „Pro mě to začalo na podzim roku 2017, kdy došlo k odhalení Harveyho Weinsteina. Říkala jsem si, jestli by k něčemu takovému mohlo dojít i ve Švédsku. A pak jsem si vzpomněla na Jeana-Claudea Arnaulta,“ vzpomíná v pořadu Záložka na Radiu Wave Matilda Voss Gustavssonová, autorka knihy i reportáží, ve kterých skandál odhalila.
Jean-Claude Arnault měl v té době velký vliv na švédskou kulturu. „Léta se vědělo, že se dopouští nevhodného chování. A tak jsem se pustila do pátrání. Zneužíval ženy, které měly ambice v literární a kulturní oblasti,“ přibližuje Voss Gustavssonová sled událostí.
„Důležité je to, že jde o pravdivý příběh a že hlas těch žen je součástí něčeho, co má historický význam,“ říká o své knize novinářka Matilda Voss Gustavssonová. Poslechněte si celý rozhovor v Záložce
„Mnoho lidí na Švédské akademii závisí ekonomicky a také v přístupu do kulturního světa. Ukázalo se, že Arnault dokázal spoustu žen s těmito ambicemi umlčet. Buď chtěly psát, anebo svět kultury a umění v podstatě opustily,“ popisuje novinářka vliv Jeana-Claudea Arnaulta.
„Tímto způsobem měl Arnault kontrolu nad tím, co se ve Švédsku čte a nečte, co se publikuje a nepublikuje u nás, a potažmo i v dalších zemích,“ zdůrazňuje.
Sám Arnault přitom členem akademie nebyl. „Do Švédska přijel v 60. letech a snažil se prosadit v různých oblastech. Ironií osudu tedy je, že on sám měl zkušenost s tím, jaké to je být zranitelným umělcem s ambicemi. I když umělcem se vlastně nikdy nestal. V 80. letech se stal členem kruhu literárních vědců a spisovatelů, kteří utvářeli nový typ estetiky,“ přibližuje novinářka Voss Gustavssonová.
Kniha Střelba v Kodani se správně ptá: Je víc moje svoboda, nebo tvoje city?
Číst článek
Arnault byl Francouz, a tak do skupiny umělců, která obdivovala Francii, zapadl. Ačkoliv byl sám původně elektrikář.
„Z těchto lidí se postupně stali členové Švédské královské akademie a Arnault se stal skoro až členem také, i když nikdy ne oficiálně,“ připomíná novinářka a dodává, že Arnault byl s akademií spojený i tím, že členkou akademie byla i jeho manželka, básnířka Katarina Frostensonová.
Hlavní je, že byl odsouzen
Odhalení, jak fungovalo zneužívání a umlčování ve Švédské akademii, vedlo k tomu, že se v roce 2018 neudělovala Nobelova cena za literaturu, ocenění bylo předáno až o rok později. Pro novinářku Voss Gustavssonovou ale bylo důležitější to, že byl Arnault odsouzen za znásilnění.
„Ukázalo se, že podobné záležitosti lze dokázat a doložit i bez forenzních důkazů, jen na základě různých podpůrných věcí, jako byly SMS zprávy, výpovědi přátel a podobně. Že DNA není jediným přijatelným důkazem. Možná se teď díky tomu ustálil nový pohled na věc, že pachatele lze nahlásit a podat na něj trestní oznámení,“ věří.
Muž ze skandálu kolem Nobelových cen dostal dva roky vězení, soud ho potrestal za znásilnění
Číst článek
Zneužívání v akademii probíhalo dlouhodobě, zdůrazňuje novinářka: „A zároveň Švédská akademie se odhalení aktivně bránila a tohoto člověka chránila po desetiletí. Myslím, že tuto roli nelze oddělovat. Mlčení trvalo dlouho a celé to zneužívání mělo reálné důsledky v literární oblasti.“
„Doufám, že odložení ceny o rok bude vnímáno jako historický moment, který bude vždy připomínat a zdůrazňovat, co se stalo, že to byl dlouhotrvající závažný problém a že to bude připomínat oběti, které to celé musely vytrpět.“
Švédská akademie podle ní do té doby měla ve společnosti výjimečné postavení. „Švédové k ní měli až nábožný přístup. Pojilo se to s tím, že členové byli voleni doživotně, byla to uzavřená společnost a nikdo nevěděl, jak pracuje, jak vypadají jednání a podobně,“ říká novinářka.
To se podle ní změnilo a pozice akademie je najednou jaksi odkouzlená: „Teď je vnímaná jako obyčejný výbor.“
Na volné noze by to nešlo
Matilda Voss Gustavssonová pracuje v Dagens Nyheter, největším švédském deníku. Díky kulturní redakci, kterou měla za sebou, i když tehdy byla v deníku nová, se mohla věnovat tak velké kauze. „Kdybych byla na volné noze, takové odhalení by nebylo vůbec možné,“ soudí.
„Důležité je to, že jde o pravdivý příběh a že hlas těch žen je součástí něčeho, co má historický význam a co odráží jejich komplexní zkušenost a skutečnost,“ říká o své knize Klub, která u nás vydalo nakladatelství Absynt v překladu Martina Škapy, a dodává:
„Pro novináře je důležité se zabývat mocí, jak funguje, jak to, že ji někdo má. Moje odhalení se týkala velmi silné a důležité mocenské struktury.“
Poslechněte si celý rozhovor, tlumočí ho Marie Přibylová.
