O víkendu 12. a 13. listopadu 2022 se na prosluněné floridské Daytona Beach uskutečnil závod Official Strongman Games 2022. Jednalo se o mistrovství světa strongman a strongwoman závodníků, které čítalo téměř 400 účastníků. Závod měl být dle původních plánů a obdobně jako minulý rok rozdělen na den vážení (čtvrtek) a na tři závodní dny - pátek a sobota semifinále, v neděli finále. Bohužel počasí mělo svůj vlastní názor.
Začátkem týdne začaly létat první předpovědi o zhoršujícím se počasí a o příchodu tropické bouře, z tropické bouře se ale postupně vyklubal hurikán, který šel přímo přes Daytona Beach a jí přilehlé pobřeží směrem do vnitrozemí Floridy k protilehlému pobřeží a Tampě, kde jsme v tu dobu byli ubytováni. Pořadateli závodu bylo tedy rozhodnuto, že závod samotný bude zkrácen pouze na sobotu a neděli a vážení závodníků bude ze čtvrtka prodlouženo až do pátku. Toto rozhodnutí bylo především z důvodu uzávěry letišť a ztížené dopravy většiny závodníků. My sami jsme museli odjezd na Daytonu o den posunout, přeci jenom není příliš fajn nápad jet přímo do místa hurikánu. :-) Závodu jsem se tento rok neúčastnila jako česká závodnice pouze já (U82), ale letos si závod střihl i Jirka Tkadlčík (U105) a David Žemlička (U90), kteří naštěstí stihli na Daytonu přiletět dřív, než se kvůli počasí uzavřela letiště.
Vážení závodníků do příslušných váhových kategorií probíhalo následovně. Od čtvrtečních 10:00 do pátečních 17:00 měl každý závodník udělat video, na kterém bude on stojící na váze, kdy se nesmí ničeho a nikoho podpírat, aby bylo zřejmé, že žádným způsobem nepodvádí. Na místě závodu jsem poté v pátek při registraci pouze podepsali čestné prohlášení, že jsme úspěšně udělali váhu pro svou váhovou kategorii, a videa byla kontrolována poté pouze u top 10 závodníků, kteří se dostali do finále.
V sobotu byly tedy od 10:00 na programu všechny čtyři disciplíny pro všech téměř 400 závodníků. První disciplínou byl
Viking Press, následovaný přenášením kufrů, poté mrtvý tah na maximální počet opakování a pytle na rameno.
Já jsem Viking Press odjela v 11 hodin dopoledne, kufry v 15:20, mrtvolu v 19 hodin a poslední pytle ve 21:45 večer. Kluci, kteří šli se svými kategoriemi po mně, měli obdobné prostoje mezi disciplínami a poslední pytle nakonec dle rozhodnutí organizátorů nešli ani v sobotu, ale až v neděli od 9 ráno před začátkem finále. Den to byl neskutečně dlouhý, a jak mám strongman sport ráda, protože se netáhne jako závody v trojboji, tak tentokrát přiznávám, že to vážně byla nuda. Jediná útěcha byl fakt, že jsme na tom byli všichni ale úplně stejně. Teď tedy k samotným disciplínám.
Viking Press
První vlaštovka toho, jak bude přímo závodní Viking Press vypadat, vyletěla přibližně měsíc před závodem a dle videí se zdálo, že bude lehký a pohodlný. Opak byl pravdou, a jak
podle mě, tak i podle Jirky Tkadlčíka a dalších závodníků byl fakt těžký a kdekoho nemile překvapil. Já měla ve své kategorii
Viking o váze 93 kg a do závodu jsem šla s tím, že to s největší pravděpodobností nepůjde. Byl fakt těžký a společně s dalšími 13 závodnicemi z 25 jsme měly 0 opakování. David měl ve své kategorii naloženo 134 kg a s 1 opakováním za minutu se v této disciplíně umístil na děleném 20. místě z 42 závodníků. Jirka měl naloženo 147,5 kg a se 4 opakováními za minutu se umístil na 9. místě ze 40 závodníků.
Farmer's Walk
Kufry se v původní verzi závodu měly jít stylem 2x 15 metrů s lehčí váhou a 1x 15 metrů s těžší váhou. Kufry v edici hurikán se šly 2x 15 metrů s těžší váhou. Pro mě to tedy znamenalo 114kg kufry v každé ruce, kdy klasicky zvednutí bylo fakt dřina, ale chůze byla relativně v pohodě a moci jít dále než 15 metrů, šla bych ještě. :-) Bohužel po prvních 15 metrech jsme kufry museli položit, opět zvednout a jít zpět, což už bylo nad moje síly. David měl kufry o váze 140,5 kg a obě cesty zvládl za 56,94 sekund. Nejrychlejší čas v Davidově kategorii byl poté 15,47 sekund! Jirka měl kufry o váze 150 kg v každé ruce a ušel s nimi 17,3 metrů, kdy makal až do konce času a asi
dvakrát nebo třikrát kufry ještě zvedl a o kousek odnesl i přesto, že má stále problémy s utrženým bicepsem.
Axle Deadlift
Mrtvý tah s naprosto obřím axlem byl také lehce upravený. Pro nás závodníky nijak zásadně. V původní verzi měl být z platformy a
s obřími koly na ose, z organizačně časových důvodů byl nakonec normálně ze země a s klasickými kotouči. Upřímně si myslím, že váhy mrtvého tahu jsou vždy totálně nastřelené, ale tak bylo to mistrovství světa. Ve své kategorii jsem měla 205 kg na opakování, u čehož jsem upřímně taktéž předpokládala, že zapíšu
nula opakování. Daň za přechod do vyšší váhové kategorie necelý měsíc před závodem. David měl na čince 277 kg,
s nimiž se mu povedlo zatáhnout 5 opakování. Jirka měl 290,5 kg a udělal s
činkou 6 opakování, čímž se umístil na 6. místě v disciplíně.
Sandbag to Shoulder
Není asi překvapením, že i tato poslední disciplína byla lehce pozměněna. V původní verzi jsme měli mít v řadě 5 pytlů na 75 sekund, nakonec
z toho byly 4 pytle (ubrán byl první nejlehčí) na 45 sekund. Poměrně málo času. Já měla ve své kategorii pytle o váze 80 kg, 90 kg, 100 kg a 113 kg. V daném čase se mi povedlo na rameno usadit 80 a 90 kg, 100kg pytel jsem následně
nasoukala do klína a došel časový limit. Osobně považuji tuto disciplínu za nejvíce vydařenou, o to víc, že v rozcvičovně to vypadalo, že nezvednu ani první pytel. Jak jsem psala na začátku, pro mě závod skončil sobotním večerem a kluci šli pytle v neděli ráno. David měl pytle o váze 113,5 kg, 125 kg, 136 kg a 147,5 kg, kdy se třemi úspěšně usazenými pytli a s ohledem na čas usazení bral 23. místo. Jirka měl poté pytle o váze 125 kg, 136 kg, 147,5 kg a 159 kg. Jirka zvedl na rameno
dva pytle, u dalšího cítil biceps, a proto už další nešel. V disciplíně skončil na 31. místě.
V celkovém součtu všech bodů jsem já ve své kategorii skončila na 17. místě z 25 závodnic, David na 20. místě z 42 závodníků a Jirka na 18. místě ze 40 závodníků (kompletní výsledky semifinále najdete zde). Nikdo z nás se tedy nedostal do top 10 a tím pádem ani do nedělního finále. Nedělní finále poté obsahovalo
Car Walk (Super Yoke), který jsem měla možnost jít minulý rok a byl vážně skvělý, ale brutálně těžký. Jinak tomu nebylo ani tento rok. Po
Super Yoku poté následovaly jednoručky a Atlasovy kameny.
I přesto, že byl závod zkrácen pouze do dvou dnů, byl organizátorsky naprosto výborně zvládnut. Vše odsýpalo, jak mělo, nikde nebyly žádné extra prostoje, jako závodníci jsme měli opravdu dobré zázemí i včetně fyzio pracovníků. Závod takového rozměru a na takovéto úrovni je prostě sám o sobě zážitek a já jsem velmi vděčná, že jsem se ho mohla zúčastnit a tentokrát i s fajn lidmi okolo sebe.
Víte, že...
