Bylo to větší dobrodružství, než kroužit autobusem po extralize. Mnohem větší. Mountfield si pro cestu do Karlstadu objednal vlastní letadlo, uspořádal velký výjezd pro 110 lidí (tým + partneři + fanoušci) na osmifinále Ligy mistrů. Náročná logistika přinesla i důležitý efekt. Velká akce se ekonomicky vyplatí víc, než letět linkou. „Našim cílem nebylo jít do nějakého šíleného plusu a na všem vydělat. Chtěli jsme snížit ztrátu,“ vysvětluje motivaci marketingový ředitel klubu Petr Picka.
Schválně, zapadne do hradecké party Mislav Rosandič? V klubu už působil, sednout se spoluhráči by si měl. Ale realitu vždycky poznáte z běžných situací mimo halu. Odpověď dal moment po příletu na malinké švédské letiště. Najednou se tady rozblikaly červeně dveře, začaly houkat.
Pozor, narušení!
Radek Pilař se hnal zpátky k letadlu, že zapomněl na palubě zavazadlo. Ale znáte, jak to v příletových halách chodí, i v těch malinkých. Koho jednou terminál schvátí, zpátky už nenavrátí. Tedy, neměl by. Proto pípání a světla. Až chechtání Rosandiče a spol. Pilaře zastavilo. Dobráci mu ukázali, že zavazadlo má přeci uvnitř. Obránce (někdy útočník) se usmál a vrátil se zpátky.
Takže odpověď: ano, zapadne. Už se stalo.
Hokej v Lize mistrů je čistě pohledem na zápas atraktivní záležitost, tady není moc co řešit. Ale kluby si vždycky drbou hlavu z jednoho jediného důvodu: po sportovní stránce fajn, jasně. Jen z čeho všechno zaplatit? Peníze od soutěže sice přitečou, ale když vás los potrápí, dostanete daleké destinace, kam musíte jen létat a řešit hotely, proděláte. Hradec postoupil jako jediný český klub do play off, základní skupinu skončil ekonomicky s černou nulou. Takže to by bylo, žádný průšvih.
Osmifinále? Narýsovalo se mnohem větší dobrodružství. Färjestad hraje v Karlstadu, kde sice malinké letiště funguje, ale na pravidelnou linku z Prahy zapomeňte. Kub samozřejmě nejdřív řešil, jak by se k zápasu dostal za využití běžných spojů. „Jediný let, kam by nám celou skupinu přijali, byla linka Praha-Oslo. Z Norska bychom museli 230 km autobusem, což je při švédských cenách za dopravu poměrně velký náklad. A pak bychom v Karlstadu museli zůstat dvě noci, tím pádem 250 tisíc za hotel,“ vysvětluje marketingový ředitel Petr Picka.
Hrubé náklady, kdyby vyrazili pouze hokejisté s doprovodem? Někde v rozmezí 600-800 tisíc. Tak se rozjel i plán B, charter, tedy vlastní letadlo na trase Praha - Karlstad. Hradec tak zorganizoval akci pro 110 lidí, kromě hokejistů cestovali do Švédska i partneři klubu a místa mohli koupit i fanoušci. „Našim cílem nebylo jít do šíleného plusu a na všem vydělat. Chtěli jsme snížit ztrátu. Počítáte, že v mínusu skončíte, ale ztrátovou sumu zmenšujete,“ doplnil Picka. Ve výsledku tak Hradec nevydá 800 tisíc, cesta ho vyjde na menší peníze, i když si pronajal letadlo a s sebou vzal zhruba třikrát tolik lidí oproti nejokleštěnější variantě.
Zmíněná varianta se vyplatila i z logistického pohledu. „Ve výsledku byl let linkou drahý a časově nevýhodný, ve Švédsku bychom museli přespat dvě noci. Navíc u leteckých společností s dynamickým ticketingem to funguje tak, že když jim vyblokujete 40 míst, tak vám nedají slevu. Naopak, pokud letenka vyjde aktuálně dejme tomu za pět tisíc, prodají vám ji třeba za sedm, každopádně musíte počítat s vyšší cenou,“ přibližuje Picka.
V minulosti se mluvilo o tom, že domácí kluby hradí soupeři v Lize mistrů režii. Jenže nejde o nařízení soutěže, spíš o doporučení, že je dobré se mezi sebou spíš domluvit a uzavřít individuální dohody. V praxi ale fungovat moc nemohou, Picka logicky vysvětluje důvod: „Jen se na to podívejte z pohledu celé Evropy a různých cenových hladin. Proč by nám švédský klub platil servis u nich, když po příletu do Česka dostane ubytování za polovinu, stravu za třetinu a o transferech se radši ani nebudu bavit?“ Představa tedy hezká, ale nefunguje. Každý si jede na své triko.
Proto podruhé v historii Hradec vymyslel let kompletně v režii klubu. Pro fanoušky už chystal i vlakové výjezdy do Grazu nebo naposledy na Ligu mistrů do Berlína. Trip do Karlstadu se podařilo logisticky vychytat do nejmenších detailů. Účastníci zájezdu dostali předem informace do mailu, plus jim chodily SMS během dne s aktualitami typu, do kdy je potřeba vyklidit pokoj, nebo kde a v kolik na ně čeká autobus.
Když hokejisté odjeli v den zápasu do haly, většina zájezdu vyrazila do psí švédské zimy, někdo na nákupy, jiný na oběd. Všichni se pak trousili zpátky k hotelu, kde byl sraz celé výpravy. „Jsem spokojený, teď už bych jen chtěl večer vyhrát,“ zahlásil prezident klubu Miroslav Schön směrem ke své společnosti.
Nakonec to o fous nevyšlo, Färjestad vyhrál 4:3. Ale druhé předzápasové přání klaplo: „Hlavně, abychom večer uhráli tak dobrý výsledek, že se doma bude hrát o postup,“ přidal. Hradec ztrácí pro odvetu jen jeden gól, což není zase tak neřešitelný problém.
Picka a spol. zvládli těžkou šichtu, kdy celou výpravu museli přesunou do Švédska a zpět. Mákli si, zaměstnávaly je detaily typu, že v Karlstadu funguje letiště jen do 16:30 a klub ze Švédska potřeboval odletět kolem půlnoci: „Ano, odbavení v noci vyšlo na 100 tisíc navíc, potřebují zaplatit lidi, kteří přijdou do práce navíc. Ale s tím počítáte. Bez mých kolegů by se to celé nikdy nepovedlo.“ Usmál se při srovnání cen za dopravu: „Větším šokem jsou ve Švédsku rozhodně transfery autobusem. Cesty tady jsou vždy do patnácti minut a tři autobusy pro hráče a partnery vyjdou na 120 tisíc celkem.“ Když byl Hradec naposledy ve Švédsku, tak v Göteborgu se platilo 14 Eur (cca 340 korun) za kilometr. Jen pro zajímavost, při téhle ceně by zmíněná cesta autobusem z Osla do Karlstadu vyšla na 78 tisíc.
V letadle cestou zpátky mastila skupinka hráčů karty, fans se zapojili do soutěže o podepsaný dres. Mikrofonu se pak chopil ještě boss Schön. Všem děkoval, hráčům i partnerům. A nakonec bojovně zahlásil, že tohle nebyla poslední hradecká cesta na Ligu mistrů.
