Rozstání. Tak zvláštně se jmenuje místo, kde se v roce 1930 narodila. Dodnes tam žije. A dodnes má schované kousky toaletního papíru, na které v kriminále psala básničky.
„Vrátím se, mamičko...“
„Každé tvé trápení
tobě splatím...“
„Tatíčku, mamičko
moje tam v dáli...“
Popisuje v nich, jak vidí anděla letícího krajinou, a podepisuje se jako Tulačka.
Tatínek měl umělý chrup. Jak mě chudáček uviděl, začal plakat a ten chrup mu tím pláčem cvakal. Jak návštěvy sedly, tak plakaly a plakaly. My jsme se držely a plakaly, až jsme se vrátily do místnosti.
