Bratt se nechal obrat, na ledě ale válí. Trenér kvůli němu utekl z tiskovky

Titěrnou, prakticky nulovou. Takovou dávali Jesperu Brattovi před pěti lety šanci, že přežije přípravný kemp Ďáblů z New Jersey. Jenže pracovitý Švéd to dokázal. Pár měsíců na to se o něm psalo jako o nováčkovské senzaci. Ne, neválčil o Calder Trophy, ale daleko převyšoval papírové předpoklady. Od borce taženého až v šestém kole draftu zkrátka zázraky nečekáte. Jenže, jak čas ukázal, Bratt je diamantem v uhlí. Dalším Markem Stonem či Andersem Leem. Výjimkou potvrzující pravidlo.

Když Devils v roce 2016 Bratta draftovali o místo za Natem Clurmanem (prosím, seznamte se), nejspíš netušili, že jednou bude pro New Jersey tak důležitý, že novinářům bude připadat odehraných 16 minut v jeho podání málo.

Přesně to se stalo v půli října.

Bratt odbruslil v zahajovacím zápase proti Letcům z Philadelphie jen 15 minut a 57 sekund, přesto stihl dvě asistence.

Lindy Ruff, trenér Ďáblů, následně čelil dotazu, proč nedostal rychlonohý forvard, kterému to mezi mantinely náramně myslí, více prostoru. Vždyť byl přece v minulém ročníku nejproduktivnějším plejerem New Jersey.

Ruff situaci nezvládl. Odmlčel se a z tiskové konference odešel. Konec otázek, šlus.

Toliko k Brattově významu pro Devils. Nebo by to chtělo ještě další, hokejovější důkaz? Tak vězte, že stockholmský rodák bodoval ve všech zápasech, do kterých v této sezoně zasáhl. Už jich je devět! Delší sérii v dějinách New Jersey jen jistý Tim Higgins.

Bodoval v deseti úvodních partiích.

"Bratt sice dal pár pěkných gólů a vytváří pohledné akce, ale to, k čemu se musíme upínat, je týmové pojetí. Ne jeden hráč, ne výkony brankářů," okomentoval Brattovu produktivitu Ruff. Mezi řádky lze vyčíst, že jeho vztah s Brattem nejspíš nebude idylický.

Jeho slova zní až zahořkle, ublíženě. Přitom Bratt si zasloužil pochvalu, zrovna měl za sebou výborný duel s Columbusem. Demolici Modrokabátníků řídil dvěma body.

Místo Ruffa nechme promluvit někoho jiného. Někoho, koho netíží žádné křivdy z minulosti. "Na Bratta je radost se dívat," smeká před ním Ondřej Palát. Ostatně český dříč si prošel podobnou cestou – z pozdních kol draftu až na piedestal.

I přes dva získané Stanley Cupy a heroické výkony v play-off ale Paláta stále mnozí úplně nedocenili. Vždyť i v New Jersey nedostal nějaké přemrštěné, pohádkové podmínky. Devils kývl na smlouvu s pětimilionovým platem.

A Bratt si vydělá jen o 450 tisíc dolarů víc. I jeho stále kdekdo přehlíží. Pochybuje o něm. Ubírá mu zásluhy.

Je mu čtyřiadvacet, má za sebou životní ročník se 73 body, táhl celý mančaft, milovali ho analytici, přesto podepsal jen na rok a za nikterak enormní peníze. Nechal se obrat, zasloužil si víc. Na ledě dělá všechno pro to, aby jeho další kontrakt byl už z kategorie mastných.

S 15 body patří mezi ligovou elitu.

Střílí, nahrává, je ho plné kluziště.

A Ruff si může brumlat pod vousy, co chce. Brzdit Brattův vzestup by od něj bylo pošetilé. V létě se o něm mluvilo jako o horkém kandidátovi na první vyhazov a právě produktivnímu seveřanovi zásadně vděčí za to, že si po pár utkáních nebalil.

Je to zjevné, stejně jako to, že chybovali všichni, kdo se v roce 2016 řídili heslem "Bratt? Nebrat!"

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter