Kamila Pešeková: Nevhodné výroky známých lidí a spor kolem Slovenského národního divadla dále polarizují slovenskou společnost
Šok, který vyvolala nedávná střelba v centru Bratislavy, stále trvá. Avšak, kdo by čekal, že to povede ke sjednocení slovenské společnosti, že se přestanou prohlubovat rozpory mezi jednotlivými skupinami, ten se mýlil. Napětí mezi lidmi roste, ve veřejném prostoru přibývá emocí a to není nikdy dobře.
A přenáší se i do sfér, kde by je člověk nehledal. Například do oblasti umění. Ministryně kultury Natália Milanová se rozhodla odvolat z funkce ředitele Slovenského národního divadla Matěje Drličku.
Čtěte také
Ten měl na konferenci v Budapešti pronést slova o tom, že na Slovensku jsou politici, kteří „naneštěstí ještě stále dýchají“. Výrok zazněl v angličtině, a tím později ředitel také vysvětloval, že šlo o nedorozumění. Ředitel divadla se za svá slova omluvil a nabídl rezignaci.
Kulturní obec se naopak za svého ředitele postavila s tím, že za jeho vedení se začal obrodný proces v divadle. Umělci hodnotí Drličku jako dobrého manažera, který bude divadlu chybět. Podporu mu vyjádřili zaměstnanci divadla i management, který hodlá s Drličkou odejít také.
Volby změnu nepřinesou
Debata, která se rozpoutala, získala najednou politický rozměr v tom smyslu, že ministryně využila situace, aby mohla do funkce dosadit svého člověka. Z taktického hlediska mohla ještě chvíli počkat, než se situace trochu uklidní, ale ona zřejmě potřebovala vykázat rychlý úspěch a že má splněno.
Čtěte také
Slovenská média upozorňují na jinou zajímavost: Nevhodný výrok pronesla před časem i samotná ministryně kultury na adresu Romů. Přitom použila celou řadu negativních stereotypů a navrch ještě několik vulgarismů. Je proto na místě otázka, jestli by za takovýchto okolností neměla i ona sama zvážit setrvání ve funkci, když se vyjádřila takto „nekulturně“? Anebo svá slova uvést na pravou míru, i když v jejím případě asi nebude dost dobře možné vymlouvat se na špatný překlad.
V celé debatě, kterou vyvolaly útoky na homosexuály i kauza Slovenského národního divadla, je patrné, jak moc se nejrůznější skupiny, kterých se nějaký problém týká, uzavírají do sebe. Čekají nějaké vstřícné gesto nejdřív vždy od té druhé strany, samy ale nejsou schopné ho udělat. Možná z pohodlnosti, strachu z neznáma. V každém případě ale zůstávají pasivní. Jestliže druhá strana nezareaguje očekávaným způsobem, oni sami se utvrdí v původních postojích.
Takto ale bohužel už dlouhou dobu funguje celá slovenská společnost. Není to jen důsledek drahých energií nebo zvýšených životních nákladů. Ani to nezačalo válkou na Ukrajině nebo covidovou pandemií. Zřejmě by se muselo jít ještě dál do minulosti, k vládám premiérů Roberta Fica a Vladimíra Mečiara, kteří těžili z rozdělené společnosti. Slovensko nutně potřebuje změnu. Zatím není jasné, odkud může přijít. Po příštích volbách to pravděpodobně nebude. Po nich možná budou klepat na dveře vládní moci opět lidé jako Fico nebo ještě někdo daleko horší.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
