Ústavní soud rozhodl, že nižší soudy nesprávně rozhodly o neodpovědnosti státu za protiústavní plošné zveřejňování citlivých osobních údajů představitelů obcí a měst. Z nejnovějšího nálezu Ústavního soudu je znát návrat rozumu do soudní praxe oproti pochybnému soudnímu kličkování. Ministerstvo spravedlnosti se totiž tvářilo téměř rok, že dřívější nález, zrušující pro rozpor s ústavním pořádkem pravidla zákona o střetu zájmů o zveřejňování citlivých osobních informací, jako by ani vlastně vydán nebyl a nadále nepřijatelným způsobem tyto informace zveřejňovalo bez jakékoli byť elementární ochrany poskytovaných dat. Jde vlastně o nepochopitelný spor několika set starostů a radních menších měst a obcí, kteří si nenechali líbit toto porušování svých ústavně zaručených práv na ochranu soukromí úřadem, jenž by měl stát v čele státních orgánů dodržujících ústavní pořádek.
Ústavní soud již v únoru 2020 rozhodl, že zákon nařizující zpřístupňovat údaje o majetku, osobních poměrech a další nesporně velmi citlivé informace není možné plošně vystavovat na ministerském webovém portálu, protože takový razantní zásah stojí v rozporu s ústavně zaručeným právem na ochranu soukromí a informačního sebeurčení. Měl jsem tu čest u Ústavního soudu zastupovat skupinu senátorů, kteří pokládali zákonem uložené bezbřehé zveřejňování důvěrných informací představitelů obcí a měst za neobhajitelný přešlap v právním státě. Senátorům přitom vůbec nešlo o to, aby voliči nemohli kontrolovat své zvolené představitele, ale aby byla zachována alespoň určitá míra ochrany těchto dat a aby byly poskytovány vždy na žádost. Bohužel když před běžnými voliči vzpomenete zákon o střetu zájmů, drtivá většina začne mluvit o Andreji Babišovi. Že by tento zákon mohl být používán na újmu jejich sousedům, je pochopitelně ani nenapadne. Ústavní soud naší stížnosti vyhověl a podstatnou část zákona zrušil s tím, že poskytl lhůtu zákonodárcům, aby právní úpravu nahradili novou, ústavně souladnou. Tuto lhůtu si však zcela nepochopitelně vyložilo ministerstvo tak, že až do posledního dne "odložené vykonatelnosti" rozhodnutí Ústavního soudu může nadále citlivé osobní plošně údaje zveřejňovat. Od svého postupu neupustilo, ani když k tomu bylo opakovaně vyzýváno celostátní organizací obcí Sdružením místních samospráv, ani na základě předžalobních výzev dotčených starostů. Ti následně podali množství žalob proti ministerstvu, které však soudy zamítaly s pochybnou argumentací, že zákon i po zásahu Ústavního soudu ještě několik měsíců formálně dál platil.
Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí nyní zrušil, když naprosto logicky zhodnotil, že "v odkladu vykonatelnosti zrušujícího výroku nálezu nelze spatřovat příkaz orgánům veřejné moci, aby pokračovaly v porušování ústavně zaručených práv". Ústavní soud podle mne nemohl ani postupovat jinak, protože by tím výrazně popřel svou roli ochránce ústavně zaručených práv. Představa, že část zákona bude sice Ústavním soudem zrušena s odloženou lhůtou stanovenou pro nápravu Parlamentu ČR, avšak státní orgány si ji dále budou moci bez jakékoli restrikce aplikovat, je skutečně nebezpečná a může se kdykoli v budoucnu dotknout doslova každého z nás. Musím k tomu dodat, že nález nebyl přijat jednomyslně, jeden soudce měl jiný názor. Přiznávám, že v jeho stanovisku lze jen těžko seznat, v čem je nesprávný princip, že "neústavní zákon se nesmí na újmu základních práv a svobod dále aplikovat". Nejednotnost Ústavního soudu však zarážející není. Ani nález, zrušující výše uvedené bezbřehé zveřejňování osobních údajů, nebyl přijat jednomyslně, obdobně jako nález o žádosti prezidenta Zemana, podanou ve prospěch Andreje Babiše ohledně novely zákona o střetu zájmů. Je však klíčové, že na Ústavním soudu se vždy najde dostatečná většina, která nepokládá ochranu ústavně zaručených práv za "tu a tam občas prolomitelnou".
Michael Canov, senátor za liberecký senátní obvod (SLK)