V komplexu Fakultní nemocnice Olomouc se v ulici I. P. Pavlova sešla v neděli po jedné odpoledne před třetí internou skupinka lidí. Mezi lavičkami u autobusové zastávky ji přivítal s malým mikrofonem v ruce Tomáš Kryl.
Prohlídková akce Olomouc Aeskulapova a Hippokratova připomněla 220. výročí přesunu olomoucké vojenské nemocnice, která je nejstarší v republice, do kláštera Hradisko.
„Dvě a půl hodiny jsem v terénu, ale to je to poslední. Ještě předtím strávím desítky až stovky hodin přípravou. Musím dohledat některé informace, obrázky, zpracovat text. A předtím řadu let sbírám informace,“ popsal Kryl.
Počet zúčastněných ho zaskočí. „Téma bylo hodně specifické, až odborné. Bál jsem se, jestli bude vůbec někoho zajímat, takže počet příchozích je pro mě mírným šokem,“ usmívá se.
Císař pán a Olomouc
Před třetí interní klinikou má skupina dobrý výhled na nejstarší budovu komplexu, která nese jméno po císaři Františku Josefovi I. Vladař za svůj život zavítal do Olomouce třináctkrát.
„Byť byla stavba iniciativou zemských poslanců, vznikla za jeho vlády, proto nese jeho jméno,“ ozřejmuje Kryl. Panovník a zemský sněm udělili souhlas s výstavbou v roce 1892, o dva roky později už začaly práce na předchůdci dnešní fakultní nemocnice.
Současní Olomoučané si ovšem historické budovy už příliš neužijí, neboť půjde začátkem příštího roku k zemi.
„K demolici a výstavbě zcela nové budovy dojde proto, že žádná rekonstrukce stávajícího objektu by nevedla ke kýženému výsledku v podobě co nejlepší funkcionality nového pavilonu B a náklady by byly spíše vyšší,“ odůvodňuje mluvčí fakultní nemocnice Adam Fritscher. V úvahu by podle něj nepřicházelo ani zachování obvodového zdiva.
První transplatace na světě
O pár let později a o pár desítek metrů vedle podnikl v již fungující nemocnici rakouský lékař Eduard Konrád Zirm první úspěšnou transplantaci na světě.
7. prosince 1905 vyměnil oční rohovku domkáři Aloisi Glogárovi, který ztrácel zrak, neboť si poleptal obě oči nehašeným vápnem.
„Náhradní rohovku vzal Zirm od jedenáctiletého německého chlapce, který si poranil oko kovovou šponou,“ vypráví Kryl tentokráte již před nově postavenou hemato-onkologickou klinikou.
„Zirm se šponu snažil vytáhnout magnetem, to se mu nepovedlo, takže musel bulvu vyjmout, avšak rohovka zůstala nepoškozená. Odborně se tomu říká keratoplastika,“ dodává.
V letech 1902–1925 působil v olomoucké nemocnici zábřežský rodák Rudolf Bacher. „V roce 1922 založil rentgenologické oddělení, kde sám působil jako primář,“ pokračuje Kryl.
Bacher radiologickými paprskem léčil zrak pacientů nejen z blízkého okolí. Otevřel si totiž pobočku i ve Vídni, kde podle průvodcových slov získal velikou klientelu i věhlas. Tenkrát se jednalo o zcela novou metodu léčení.
Zemřel pro vědu
Bacher s paprsky experimentoval bez dnešních znalostí a ozáření mu způsobilo závažné problémy.
„Kvůli neznalosti všech radiologických rizik nejprve přišel o svou paži a později i o holý život. Položil oběť vědě,“ doplňuje Kryl.
Na jeho náhrobku v Neředíně stojí: „Žil, trpěl a zemřel pro svoji vědu.“ Po Bacherovi je dnes na Tabulovém vrchu pojmenovaná ulice. Stejné cti se in memoriam dočkal i Konrád Zirm. „Jeho ulice je ovšem slepá,“ žertuje Kryl.
V olomoucké nemocnici, byť jako pacient, zemřel také básník Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek. Tuberkulóze podlehl v devadesáti letech, ještě za jeho života ovšem byly na jeho počest pojmenovány dnešní Bezručovy sady.
„To bylo tenkrát velmi nevídané,“ připomíná průvodce.
Vznikla kvůli válce, lidem pomáhá i dnes
Krylův průvod z Fakultní nemocnice zamíří postupně tramvají na Tržnici, přechází Horní náměstí a končí až na Gorazdově náměstí, kde přichází řada na vojenskou nemocnici, která letos rovněž slaví jubileum – 280 roků od založení.
Původní vojenská nemocnice je spjata s posilováním olomoucké pevnosti. Za panování Marie Terezie vznikla v roce 1742. Byla zřízena pro potřeby armády po porážce rakouských vojsk Prusy.
Nejprve jí v roce 1748 vyčlenili část městského špitálu sv. Ducha, který se nacházel v místech dnešního Muzea moderního umění.
„Vojenský špitál měl tři adresy, do samostatné budovy se přemístil až v roce 1785,“ uvádí Kryl. Jenže ani v rozsáhlém objektu bývalého jezuitského konviktu nesetrval.
Trvalý přesun do Hradiska přišel až na začátku roku 1802, nemocnici plně zaměstnaly napoleonské války, největší vytížení zaznamenala v době první světové války.
V jejích prostorách krátce působil i rakouský neurolog, slavný zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud.
Dnes slouží, svému názvu navzdory, i veřejnosti. Mimoto je výukovou institucí Fakulty vojenského zdravotnictví brněnské Univerzity obrany.
